24 Cdo 2657/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2657/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2657/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2657.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popření otcovství Lhůty Prominutí zmeškání lhůty Dotčené předpisy:§ 792 o. z. § 425 odst. 1 z.ř.s. § 790 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:4. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.07.2025II.ÚS 2072/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost23. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2657/2024-82 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci otce T. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 183/33, proti nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem městem Vimperk, se sídlem městského úřadu ve Vimperku, Steinbrenerova č. 6/2, a matce M. K., o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství a o popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 0 Nc 490/2023, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. června 2024, č. j. 19 Co 424/2024-54, takto: I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Matrikový otec se návrhem doručeným soudu dne 3. 11. 2023 domáhal určení, že není otcem nezletilé, přičemž současně navrhl, aby bylo rozhodnuto o prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Návrh odůvodnil tím, že je zapsán jako otec nezletilé, neboť se narodila za doby trvání manželství (které bylo uzavřeno dne 26. 8. 2022), avšak o těhotenství matky nezletilé se dozvěděl až v den porodu nezletilé dne 13. 9. 2022, a tvrdil, že je vyloučeno, že by byl biologickým otcem nezletilé (protože v době rozhodné pro početí dítěte s matkou nezletilé neudržoval intimní vztah), že mezi ním a nezletilou nedošlo ke vzniku citového vztahu a že dne 4. 6. 2023 opustil společnou domácnost s matkou nezletilé a od té doby nezletilou neviděl. 2. Okresní soud v Prachaticích usnesením ze dne 19. 2. 2024, č. j. 0 Nc 490/2023-42, 5 P a Nc 80/2023, zamítl návrh otce na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství vůči nezletilé. Podle názoru soudu prvního stupně je prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství mimořádným opatřením, přičemž v předmětné věci „je třeba vycházet ze stability poměrů, kdy si matka i právní otec v době narození nezletilé museli být vědomi právních následků přijetí cizího dítěte za vlastní, ať již formou uzavření manželství s matkou nezletilé nebo nepodáním návrhu na popření otcovství v zákonné popěrné lhůtě“. Soud prvního stupně dále konstatoval, že „ačkoli se vztah právního otce a nezletilé žádným způsobem nevyvíjí, stále je zde zájem nezletilé na tom, aby jí bylo hrazeno výživné za situace, kdy zde není jiný muž, který by se chtěl stát otcem nezletilé“ a že „je na matce a na právním otci, aby nesli následky svého rozhodnutí, že právní otec bude uveden v rodném listu nezletilé, ačkoli věděl nebo vědět musel, že nezletilá není jeho biologickým potomkem“. Soud prvního stupně proto uzavřel, že nejsou splněny podmínky pro prominutí zmeškání lhůty, když chybí podmínka veřejného pořádku, který soud v této věci hodnotí současně jako zájem na stabilitě poměrů dítěte, nutnosti zvažovat závažná rozhodnutí dostatečným způsobem a současně zasahovat do těchto poměrů pouze v situaci, která je naprosto výjimečná a směřuje ke zlepšení postavení dítěte, což v této situaci naplněno není, neboť nezletilá by touto formou přišla o právo na výživné – není tak dána ani podmínka, že prominutí lhůty je v zájmu nezletilého dítěte. 3. K odvolání otce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 6. 2024, č. j. 19 Co 424/2024-54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se sice ztotožnil s námitkou otce, že „okresní soud při odůvodnění svého rozhodnutí jednostranně akcentuje pouze ta kritéria, která vyznívají v neprospěch návrhu otce“, avšak s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva uvedl, že v zájmu dítěte (jako jednoho z kritérií pro posouzení důvodnosti návrhu na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství) je především právo znát svůj původ, tedy své biologické rodiče a sladit své právní poměry s poměry sociálními a biologickými, pokud je takový soulad pro dítě prospěšný, resp. pokud zachování stávajícího právního stavu bude pro dítě nepříznivé. Druhé kritérium veřejného pořádku naopak představuje požadavek na zachování stability ve statusových poměrech, tato stabilita však nesmí být samoúčelná, neboť matriční zápis nesmí mást. Pokud tedy matriční zápis nemá oporu v biologickém, ale ani v sociálním rodičovství, není možné trvat na jeho stabilitě. Zájem dítěte na stabilitě poměrů musí převážit na nezájmem matrikového otce, zejména v situaci, pokud matrikový otec věděl již v době před narozením dítěte, že toto dítě nemohl zplodit. Dále odvolací soud shrnul zjištěný skutkový stav a kritéria ve prospěch i v neprospěch vyhovění návrhu otce a konstatoval, že ve prospěch vyhovění návrhu svědčí základní zájem dítěte znát svého biologického otce, sladění poměrů právních s poměry sociálními a biologickými a matrikový zápis nebude mást, skutečnost mezi rodiči, že mezi matrikovým otcem a nezletilým dítětem nedošlo ke vzniku rodičovského pouta a relativně krátká doba, která uběhla mezi zmeškáním lhůty a podáním návrhu na popření otcovství. Naopak tato kritéria jsou podle odvolacího soudu v tomto případě silně oslabena tím, že matka zastává jednoznačný postoj neuvádět identitu skutečného biologického otce a že otec ve svém původním návrhu neuváděl pravdu, když tvrdil, že o těhotenství manželky před uzavřením sňatku nevěděl. Nadto je třeba zohlednit zájem dítěte na řádném materiálním zabezpečení, přičemž toto kritérium je podle odvolacího soudu zvláště důležité vzhledem ke zjištěné situaci matky. Po zvážení těchto kritérií odvolací soud dospěl k závěru, že nastává rozpor mezi zájmem matrikového otce a zájmem nezletilého dítěte, když s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu, zejména s ohledem na rozhodnutí matky neuvádět identitu biologického otce a sociální a výdělkové poměry matky, je pro nezletilé dítě příznivější zachovat stávající právní stav, když jeho změna za uvedených okolností by mohla znamenat ohrožení zdárného vývoje dítěte. I s ohledem na kritérium veřejného pořádku zde převažuje zájem na zachování stability statusových poměrů a není v rozporu s veřejným pořádkem neúspěch otce se svým návrhem v situaci, když, jak před uzavřením sňatku, tak před narozením dítěte, věděl o těhotenství matky i o tom, že sám nemůže být biologickým otcem, tuto situaci akceptoval a přijal dítě za vlastní tím, že v řádné lhůtě nepodal návrh na popření otcovství. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal otec prostřednictvím svého právního zástupce dovolání. Má za to, že soudy rozhodly v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1369/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 1012/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 95, ročník 2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3536/2020), když z ní vyplývá, že z důvodu vyživovací povinnosti nelze zachovávat otcovství nebiologického otce. Dovolatel namítá, že „bude fungovat prakticky pouze jako bankomat pro dítě, které není jeho a se kterým nemá (a v budoucnu ani nebude mít) žádný vztah“, že „ani matka nezletilé nejeví žádný zájem, aby byl s nezletilou v kontaktu či jí finančně přispíval výživným“ a že „i majetkové poměry matky nezletilé se můžou kdykoli změnit k lepšímu“. Dovozuje proto, že v důsledku rozhodnutí soudů nebude uveden do souladu právní stav se stavem faktickým, biologickým, což je v nejlepším zájmu nezletilé, a že dovolatel tak bude „bit“ za rozhodnutí matky nezletilé neuvést právní a biologické poměry do souladu a nesdělit identitu biologického otce. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že návrhu na prominutí zmeškání lhůty pro popření otcovství vyhoví, nebo eventuelně aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v