24 Cdo 2680/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2680/2022 citace  Právní věta:Dědic se může podle § 189 odst. 1 z. ř. s. domáhat vůči jinému dědici při splnění podmínky naléhavého právního zájmu (§ 80 o. s. ř.) určení, že věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstaviteli, jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z. ř. s, a to za současného předpokladu, že jde o právo k majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel (§ 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé z. ř. s.). V období po právní moci rozhodnutí o dědickém právu (§ 185 z. ř. s.) se může dědic podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti ve svůj prospěch zpravidla již jen vydání věci, bezdůvodného obohacení nebo určení práva nebo právního vztahu. Uvedené platí i tehdy, byla-li spornost aktiv (popř. pasiv) pozůstalosti zjištěna až v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (§ 193 odst. 1, část věty za středníkem z. ř. s.). Tyto závěry lze přiměřeně vztáhnout i na majetek, ohledně kterého je mezi dědici a pozůstalým manželem spor o to, zda byl ke dni smrti zůstavitele součástí společného jmění manželů (§ 162 odst. 2 věty druhé z. ř. s.). Podání žaloby a vedení řízení o určení, že sporná aktiva pozůstalosti náležela ke dni smrti zůstaviteli (popř. že byl k témuž dni zavázán ke splnění pasiv pozůstalosti) není důvodem k přerušení pozůstalostního řízení. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2680/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2680.2022.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pozůstalost (o. z.) Dědění Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:10. 4. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:84 / 2023 Anotace:Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že vlastníkem bytové jednotky v domě s podílem na společných částech („nemovité věci“) byla ke dni 14. 10. 2019 matka účastníků. Nemovitá věc je aktuálně zapsána v katastru nemovitostí jako výlučné vlastnictví žalovaného. Matka účastníků (jež 14. 10. 2019 zemřela) totiž měla jako původní vlastnice nemovité věci tuto převést darovací smlouvou na žalovaného. Žalobce přitom považoval darovací smlouvu za absolutně neplatnou z důvodu závažné duševní poruchy, kterou byla matka stižena. Soud prvního stupně svým rozsudkem určil, že výlučným vlastníkem nemovité věci byla ke dni 14. 10. 2019 matka účastníků. Jelikož z dokazování vyplynulo, že psychiatr opakovaně od roku 2018 doporučoval zahájení řízení o omezení svéprávnosti, uzavřel nalézací soud v právní rovině, že darovací smlouva je absolutně neplatná pro duševní poruchu, jež matku účastníků činila neschopnou právně jednat a nemohlo tak dojít k platnému převodu vlastnického práva. K naléhavému právnímu zájmu na určení vlastnictví uvedl, že vyplývá ze stavu zápisu v katastru nemovitostí a jeho legitimnímu zájmu na zahrnutí nemovitosti do aktiv dědictví po zemřelé matce. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť souhlasil se skutkovými i právními závěry. Zdůraznil přitom, že žalobce se podanou žalobou nedomáhá práva k pozůstalosti, ale určení, že ke dni smrti byla zůstavitelka vlastnicí předmětné nemovité věci, čímž se nijak neřeší další osud vlastnického práva k uvedené věci, když tuto záležitost podle mínění odvolacího soudu vyřeší až případné pozůstalostní řízení v rámci projednání dodatečně objeveného majetku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, na jehož podkladě se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k věci náležející zůstavitelce v době její smrti, jestliže taková věc nebyla dosud předmětem pozůstalostního řízení (eventuálně řízení o dodatečném projednání pozůstalosti). Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2680/2022-189 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Michalem Svobodou, advokátem se sídlem v Brně, Berkova 2463/39, proti žalovanému K. K., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Malenovskou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bubeníčkova 112/44, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 21 C 124/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 15 Co 134/2021-141, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2022, č. j. 15 Co 134/2021-141, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2021, č. j. 21 C 124/2020-82, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 21 C 124/2020-87, a ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 4. 6. 2021, č. j. 21 C 124/2020-88, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal toho, aby bylo určeno, že je „podílovým spoluvlastníkem s podílem o velikosti id. ½ na bytové jednotce č. 315/7, vyčleněné v domě č. p. XY v XY, k. ú. XY, s podílem na společných částech o velikosti 727/19792“ (dále jen „nemovitá věc“) s tím, že uvedená nemovitá věc je až dosud v katastrálním operátu zapsána jako výlučné vlastnictví žalovaného. Žaloba byla založena na tvrzení, že původním vlastníkem nemovité věci byla matka účastníků M. K., jež dne 14. 10. 2019 zemřela, a která ji měla ještě za svého života převést darovací smlouvou ze dne 12. 9. 2019 (dále jen „darovací smlouva“) na žalovaného. Žalobce považoval darovací smlouvu za absolutně neplatnou, neboť v rozhodné době byla převodkyně (matka účastníků) stižena závažnou duševní poruchou. Na základě výzvy Městského soudu v Brně žalobce podáním ze dne 7. 7. 2020 „upřesnil“ tzv. žalobní petit tak, že se nadále domáhal určení, že výlučným vlastníkem nemovité věci byla v den své smrti (14. 10. 2019) matka účastníků M. K. 2. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 21 C 124/2020-82, určil, že výlučným vlastníkem bytové jednotky č. 315/7, vyčleněné v domě č. p. v XY, k. ú. XY, s podílem na společných částech domu XY, byla ke dni 14. 10. 2019 M. K., narozená XY, zemřelá dne 14. 10. 2019, naposledy bytem XY (výrok I). Současně soud prvního stupně zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 19 000 Kč (výrok II ve znění opravného usnesení ze dne 4. 6. 2021, č. j. 21 C 124/2020-88). V neposlední řadě pak soud prvního stupně zavázal žalovaného i k povinnosti zaplatit České republice na náhradě nákladů státu částku ve výši 7 350 Kč (výrok III ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 19. 5. 2021, č. j. 21 C 124/2020-87). 3. Na základě před ním provedeného dokazování učinil soud prvního stupně následující skutková zjištění: M. K., narozená XY a zemřelá dne 14. 10. 2019 byla matkou účastníků (dále též „matka účastníků“ nebo „zůstavitelka“) a byla za svého života v katastru nemovitostí evidována jako výlučná vlastnice nemovité věci; na základě darovací smlouvy ze dne 12. 9. 2019, kterou uzavřela v pozici dárkyně se žalovaným, coby obdarovaným, byl povolen vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného, a to s právními účinky zápisu k 13. 9. 2019 s tím, že zápis byl proveden 8. 10. 2019. Sporná nemovitá věc „nebyla zahrnuta do aktiv pozůstalosti po jmenované“; usnesením Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2020, č. j. 59 D 1742/2019-46, které nabylo právní moci 14. 3. 2020, byla schválena dohoda účastníků jako dědiců jmenované o rozdělení pozůstalosti. 4. Ohledně zdravotního stavu zůstavitelky M. K. měl soud prvního stupně k dispozici jednak lékařskou zprávu Psychiatrické nemocnice Brno, zprávu Nemocnice Letovice, a dále jím vyžádaný znalecký posudek znalkyně MUDr. Jany Zmekové, na jejichž základě uzavřel, že u matky účastníků bylo od října 2018 psychiatrem opakovaně doporučováno zahájení řízení o omezení svéprávnosti pro zřejmou nezpůsobilost posuzované rozhodovat se ve věcech svého zdravotního stavu. Při hospitalizaci v červenci 2018 lékaři konstatovali nemožnost domluvy s pacientkou, v srpnu 2018 praktická lékařka konstatovala, že projev jmenované byl zmatený. Od listopadu 2018 do března 2019 byla zůstavitelka vyšetřena psychiatrem se závěrem zřetelná organicita, demence, morozně negativistická depresivita s doporučením překladu do psychiatrické nemocnice. Znalkyně konstatovala, že k datu 12. 9. 2019 trpěla M. K. farmakologicky prakticky neovlivnitelnou duševní poruchou – organickou poruchou s bludy a demencí s defektem intelektu v pásmu středně těžkého stupně. Soud prvního stupně převzal kategorický závěr jmenované znalkyně,