24 Cdo 2823/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2823/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2823/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2823.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Vydědění Dědické řízení Nepominutelný dědic (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1646 odst. 1 o. z. § 113 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 11. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2823/2023-106 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po A. M., zemřelému XY, za účasti pozůstalých dětí T. M., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Petrem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Záhřebská 577/33, V. M., zastoupené JUDr., Ing. Janem Fišerem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 23, a P. M., zastoupenému JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 32 D 1379/2022, o dovolání P. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 15 Co 97/2023-87, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“), prostřednictvím JUDr. Aleše Březiny, notáře v Praze jako pověřeného soudního komisaře, usnesením ze dne 7. 3. 2023, č. j. 32 D 1379/2022-72, „ukončil účast P. M., se kterým nebude dále v řízení o pozůstalosti jednat“ (výrok I), současně vyslovil, že „nadále bude jednat pouze s a) T. M., a b) V. M.“ (výrok II). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Takto soudy obou stupňů rozhodly v rámci řízení o pozůstalosti po A. M., zemřelému XY [dále jen „zůstavitel“], a to na základě zjištění, že všechny tři na řízení zúčastněné osoby přicházejí (coby děti zůstavitele) v úvahu jako zákonní dědicové v první dědické třídě, nicméně zůstavitel zanechal dvě pořízení pro případ smrti, a to 1) závěť a prohlášení o vydědění ze dne 2.12.2020, sepsané ve formě notářského zápisu JUDr. Šárky Novotné, notářky v Praze. Touto listinou zůstavitel povolal za své dědice rovným dílem V. M. a T. M. Naopak syna P. M. zůstavitel v téže listině vydědil z důvodů uvedených v ustanovení § 1646 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 89/29012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dále zůstavitel zanechal 2) závěť a prohlášení o vydědění ze dne 20. 5. 2022, sepsané rovněž ve formě notářského zápisu téže notářky. Touto listinou zůstavitel povolal za jediného dědice T. M., dceru V. M. pominul a P. M. (opětovně) vydědil z důvodů uvedených již výše. K dědění z (druhé) závěti ze dne 20.5.2022 byl povolán syn zůstavitele T. M., který je způsobilý dědit (§ 1481 o. z.) a dědictví neodmítl (§ 1485 o. z.). Dcera zůstavitele V. M. byla závětí pominuta a náleží ji postavení nepominutelné dědičky „ve smyslu ustanovení § 113 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“. P. M. prostřednictvím zmocněného zástupce uvedl, že nerozporuje pravost obou listin, rozporuje však „jejich platnost“, neboť v obou z nich byl pominut jako dědic, přestože má právo na povinný díl z pozůstalosti. Důvody pro vydědění, které jsou v prohlášení o vydědění zůstavitelem uvedeny nebyly podle jeho názoru dány. Soudy obou stupňů shodně vyšly ze znění § 113 z. ř. s. a § 1646 odst. 1 o. z. a odkázaly na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu (ze dne 20. 1. 2021) sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, s tím, že promítnuty do poměrů projednávané věci ony závěry vedou k tomu, že P. M. nadále nebude účastníkem pozůstalostního řízení, protože není a nemůže být dědicem. Má toliko (obligační) právo na výplatu pohledávky v podobě povinného dílu. Proto jeho účastenství v pozůstalostním řízení ukončily s tím, že má možnosti domáhat se svých práv žalobou ve sporném řízení. Usnesení odvolacího soudu napadl P. M. v rozsahu jeho potvrzujícího výroku dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Otázka zda zůstavitelem vyděděný nepominutelný dědic, který nezpochybnil pravost pořízení pro případ smrti (svědčícího jinému dědici), a který v rozporu se stanovisky ostatních účastníků rozporuje existenci důvodů vydědění, je či není účastníkem pozůstalostního řízení (alespoň v rozsahu vyplývajícím z § 113 z. ř. s.), byť je dovolacímu soudu kvalifikovaně předkládána s náležitou argumentací, nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť při jejím posouzení se odvolací soud [stejně jako soud prvního stupně] neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k závěrům vyplývajícím z usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, uveřejněného (za účelem sjednocení rozhodovací činnosti soudů nižších stupňů) pod číslem 13/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 13/2023 Sb.“. Nejvyšší soud tamtéž vyložil, že za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má (obligační) právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Nelze-li mít důvodně za to, že je „nepominutelný dědic“ dědicem zůstavitele, není ani účastníkem při projednání pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s. Omezenou účast při projednání pozůstalosti - ve vyjmenovaných fázích řízení (při soupisu pozůstalosti, při určení obvyklé ceny pozůstalosti a při vypořádání povinného dílu) - mu přiznává ustanovení § 113 z. ř. s. Při aplikaci tohoto procesního ustanovení však nelze přehlédnout, že podle ustanovení § 1646 odst. 1 o. z. je vyděděný potomek vyloučen z práva požadovat výplatu povinného dílu. Existuje-li tedy listina o vydědění, jejíž platnost vyděděný potomek nezpochybňuje, pouze tvrdí, že nejsou dány důvody jeho vydědění, pak, dokud o tomto jeho tvrzení není soudem /míněno ve sporném řízení/ rozhodnuto, je třeba na něho hledět jako na potomka vyděděného, tj. podle ustanovení § 1646 odst. 1 o. z. vyloučeného z práva na povinný díl. „Nepominutelný dědic“ bez práva na povinný díl pak zcela logicky nemůže být účastníkem řízení o pozůstalosti ani podle ustanovení § 113 z. ř. s., neboť není důvod při projednání pozůstalosti provádět výpočet povinného dílu ani povinný díl vypořádávat, k čemuž jinak nepochybně směřuje tímto ustanovením založené účastenství skutečného nepominutelného dědice (tj. nevyděděného, ale platným pořízením pro případ smrti opomenutého potomka, popř. potomka, který byl vyděděn, ale jen za situace, kdy mezi všemi účastníky pozůstalostního řízení není skutkový spor o tom, že důvody vydědění dány nejsou). Vztaženo do poměrů přítomné věci platí, že pokud pozůstalý syn P. M. nezpochybňuje pravost („druhé“) závěti, kterou zůstavitel ustanovil za dědice syna T. M., není dědicem, a byl-li zůstavitelem vyděděn, pak nemá (dokud nebude prokázán v jiném řízení opak) právo ani na povinný díl z pozůstalosti. Nemá-li právo na povinný díl jako nepominutelný dědic, nesvědčí mu postavení účastníka řízení podle ustanovení § 113 z. ř. s. V řízení o pozůstalosti (které podle zařazení mezi řízení upravená zákonem o zvláštních řízeních soudních je v zásadě řízením nesporným) není prostor pro rozhodování o sporných skutečnostech mezi účastníky, a to ani jako řešení otázky předběžné pro rozhodnutí o věci samé (v dané věci by šlo o vypořádání povinného dílu nepominutelného dědice). Od uvedených závěrů (nikoliv „ojedinělého“ rozhodnutí Nejvyššího soudu) se potom odvolací soud nikterak neodchýlil. Nejvyšší soud současně nevyhověl požadavku P. M., aby uvedenou otázku vyřešil jinak, neboť neshledal žádný důvod se od své dosavadní judikatury odchýlit. Argumentace obsažená v dovolání nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla (postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, tedy cestou aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu) posouzena jinak, zvláště za situace, kdy dovolatelem zpochybňované rozhodnutí bylo do sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek jednomyslně přijato po jeho projednání v občanskoprávním a obchodním kolegiu Nejvyššího soudu konaném dne 14. 12. 2022. Je-li současně namítáno, že