24 Cdo 3035/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3035/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 11. 2019 Spisová značka:24 Cdo 3035/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3035.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Vady řízení Dokazování Dotčené předpisy:§ 170 předpisu č. 292/2013Sb. § 20 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 20 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 2. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3035/2019-179 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,ve věci pozůstalosti po F. M., zemřelém dne 15. února 2017, posledně bytem v XY, za účasti 1) L. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí č. 583/18, a 2) J. Š., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Tomešem Fibichem, advokátem se sídlem v Kardašově Řečici, nám. J. Hrubého č. 72, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 D 287/2017, o dovolání L. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. března 2019, č. j. 15 Co 410/2018-119, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 23. října 2018, č. j. 24 D 287/2017-64 (s výjimkou výroku o pokračování v řízení o pozůstalosti), ve spojení s usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 16. ledna 2019, č. j. 24 D 287/2017-104, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po F. M., naposledy bytem v XY, zemřelém dne 15.2.2017 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 1.3.2017, č.j. 24 D 287/2017-4. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Vladimíra Kotrlíková, notářka v Táboře (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). Okresní soud v Táboře nejprve usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. 24 D 287/2017-38, přerušil řízení o pozůstalosti a L. M. uložil, aby „do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Táboře žalobu na určení, že je dědicem ze zákona v první dědické třídě po zůstaviteli“, s tím, že „nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude soud v řízení o pozůstalosti postupovat podle závěti a prohlášení o vydědění, pořízené zůstavitelem dne 20.9.2015“, neboť L. M. prohlásil, že „závěť zůstavitel nepsal vlastní rukou, nejedná se o zůstavitelův vlastnoruční podpis, a jedná se tedy o falzifikát“, a že „z tohoto důvodu je listina neplatná“, a proto soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních a odkázal L. M., „jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší“, aby své právo uplatnil žalobou. Okresní soud v Táboře poté usnesením ze dne 23.10.2018, č.j. 24 D 287/2017-64, ve spojení s usnesením ze dne 16.1.2019, č.j. 24 D 287/2017-104, rozhodl, že se v řízení o pozůstalosti pokračuje (výrok I.), že soud podle § 170 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ukončuje účast v řízení L. M. (výrok II.), že soud bude pokračovat v řízení s dědičkou ze závěti – J. Š. (výrok III.), a že L. M. nemá nárok na náhradu řízení (výrok IV.). Na základě zjištění, že zůstavitel listinou označenou jako „Závěť a vydědění“ ze dne 20.9.2015 „povolal J. Š. za dědičku celého svého majetku“ s tím, že v případě, že by z jakéhokoliv důvodu nedědila, „ustanovil náhradními dědici rovným dílem T. Š. a D. Š.“, že „L. M. vydědil z důvodu, že o něj trvale neprojevoval zájem, který by jako potomek projevovat měl“, že L. M. namítl neplatnost této listiny, že řízení o žalobě L. M. na určení, že je dědicem po zůstaviteli, bylo vedeno u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8 C 101/2017, které bylo usnesením ze dne 28.8.2017 „na návrh žalobce, se kterým žalovaná J. Š. souhlasila, přerušeno“, a z důvodu, že „účastníci návrh na pokračování v zákonem stanovené lhůtě nepodali, soud řízení podle § 111 odst. 3 občanský soudní řád zastavil“, soud prvního stupně dovodil, že ve smyslu ustanovení § 170 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, bylo-li řízení o žalobě zastaveno, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou, a „z tohoto důvodu v souladu s ustanovením § 170 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ukončil účast L. M. v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli“. K odvolání L. M. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 29.3.2019, č.j. 15 Co 410/2018-119, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o ukončení účasti v řízení pozůstalého syna L. M. a o pokračování v řízení s dědičkou ze závěti pozůstalou dcerou J. Š. a doplňující usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že bylo-li řízení o žalobě podané podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních zastaveno (a není přitom významné, z jakého důvodu se tak stalo), „je jediným možným důsledkem takového rozhodnutí ukončení účasti pozůstalého syna L. M. v tomto pozůstalostním řízení“ s tím, že „na tento závěr nemůže mít žádný vliv“ argumentace uplatněná v odvolání i v doplnění odvolání, že na základě znaleckého posudku opatřeného v průběhu šetření Policie ČR je listina z 20.9.2015 falzifikátem, že „bylo na L. M., aby v řízení sp. zn. 8 C 101/2017 přerušeném podle § 110 občanského soudního řádu navrhl pokračování ještě před uplynutím jednoroční lhůty (byť v té době nebyly známy výsledky šetření Policie ČR)“, a že pro posouzení důsledků rozhodnutí o zastavení sporného řízení „není již významné, zda nějaké důkazy svědčí o tom, že listina z 20.9.2015 je falzifikátem, ani jaké jsou důsledky neplatného či nicotného právního jednání“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal L. M. dovolání. Předně namítá, že v projednávané věci předložil znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma vypracovaný dne 17.10.2018, který „byl doručen Policii ČR dne 23.10.2018“, s nímž se dovolatel „mohl seznámit až dne 29.10.2018“, že dle tohoto posudku sporný podpis ve znění M. F. na dokumentu „Závěť a vydědění“ „velmi pravděpodobně není pravým podpisem zůstavitele, ale velmi pravděpodobně se jedná o padělek vyhotovený jinou osobou“, že F. M. „velmi pravděpodobně nenapsal text dokumentu ‘Závěť a vydědění‘, ale velmi pravděpodobně se jedná o úmyslně komolený rukopis jiné osoby“, že z usnesení Policie ČR ze dne 18.2.2019, č.j. KRPC-100553-67/TČ-2017-020881-KP, jímž byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dosud nezjištěný pachatel, vyplývá, že „neznámý pachatel zfalšoval text a podpis závěti zůstavitele“, a proto má dovolatel za to, že dokument nazvaný „Závěť a vydědění“ „není ani závětí ani vyděděním a jejich paděláním se jedná o absolutně neplatné, resp. nicotné právní jednání“, a zůstavitel tak zemřel „bez zanechání závěti či pořízení pro případ smrti“, že toto usnesení Policie ČR „je veřejnou listinou“, jíž je ve smyslu ustanovení § 135 občanského soudního řádu „vázán soudní komisariát, tedy notář“, který je navíc „povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí“, neboť „všechna řízení vedená podle zákona o zvláštních řízeních soudních jsou vedena tzv. vyšetřovací zásadou“, a tedy v případě jakýchkoli pochybností o pravosti závěti (či listiny o vydědění) „je povinností soudu (resp. soudního komisariátu) tuto nechat přezkoumat a jednat ex officio“, a z tohoto důvodu je podle dovolatele „povinností soudu po odhalení této skutečnosti postupovat s úřední povinností tak, že nebude k falešnému dokumentu přihlížet“, neboť v případě „připuštění takovéhoto dokumentu (tzv. závěti a vydědění) je řízení zatíženo zásadní vadou, že v něm nemůže být rozhodnuto dle zákona“. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání L. M. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pra