24 Cdo 3035/2019 – Nejvyšší soud

24 Cdo 3035/2019-179 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D.,ve věci pozůstalosti po F. M., zemřelém dne 15. února 2017, posledně bytem v XY, za účasti 1) L. M., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo náměstí č. 583/18, a 2) J. Š., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Tomešem Fibichem, advokátem se sídlem v Kardašově Řečici, nám. J. Hrubého č. 72, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 D 287/2017, o dovolání L. M. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 29. března 2019, č. j. 15 Co 410/2018-119, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 23. října 2018, č. j. 24 D 287/2017-64 (s výjimkou výroku o pokračování v řízení o pozůstalosti), ve spojení s usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 16. ledna 2019, č. j. 24 D 287/2017-104, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Táboře k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po F. M., naposledy bytem v XY, zemřelém dne 15.2.2017 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 1.3.2017, č.j. 24 D 287/2017-4. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Vladimíra Kotrlíková, notářka v Táboře (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). Okresní soud v Táboře nejprve usnesením ze dne 25.5.2017, č.j. 24 D 287/2017-38, přerušil řízení o pozůstalosti a L. M. uložil, aby „do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v Táboře žalobu na určení, že je dědicem ze zákona v první dědické třídě po zůstaviteli“, s tím, že „nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude soud v řízení o pozůstalosti postupovat podle závěti a prohlášení o vydědění, pořízené zůstavitelem dne 20.9.2015“, neboť L. M. prohlásil, že „závěť zůstavitel nepsal vlastní rukou, nejedná se o zůstavitelův vlastnoruční podpis, a jedná se tedy o falzifikát“, a že „z tohoto důvodu je listina neplatná“, a proto soud prvního stupně postupoval dle ustanovení § 170 zákona o zvláštních řízeních soudních a odkázal L. M., „jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší“, aby své právo uplatnil žalobou. Okresní soud v Táboře poté usnesením ze dne 23.10.2018, č.j. 24 D 287/2017-64, ve spojení s usnesením ze dne 16.1.2019, č.j. 24 D 287/2017-104, rozhodl, že se v řízení o pozůstalosti pokračuje (výrok I.), že soud podle § 170 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ukončuje účast v řízení L. M. (výrok II.), že soud bude pokračovat v řízení s dědičkou ze závěti – J. Š. (výrok III.), a že L. M. nemá nárok na náhradu řízení (výrok IV.). Na základě zjištění, že zůstavitel listinou označenou jako „Závěť a vydědění“ ze dne 20.9.2015 „povolal J. Š. za dědičku celého svého majetku“ s tím, že v případě, že by z jakéhokoliv důvodu nedědila, „ustanovil náhradními dědici rovným dílem T. Š. a D. Š.“, že „L. M. vydědil z důvodu, že o něj trvale neprojevoval zájem, který by jako potomek projevovat měl“, že L. M. namítl neplatnost této listiny, že řízení o žalobě L. M. na určení, že je dědicem po zůstaviteli, bylo vedeno u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8 C 101/2017, které bylo usnesením ze dne 28.8.2017 „na návrh žalobce, se kterým žalovaná J. Š. souhlasila, přerušeno“, a z důvodu, že „účastníci návrh na pokračování v zákonem stanovené lhůtě nepodali, soud řízení podle § 111 odst. 3 občanský soudní řád zastavil“, soud prvního stupně dovodil, že ve smyslu ustanovení § 170 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních v případě, bylo-li řízení o žalobě zastaveno, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou, a „z tohoto důvodu v souladu s ustanovením § 170 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních ukončil účast L. M. v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli“. K odvolání L. M. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 29.3.2019, č.j. 15 Co 410/2018-119, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o ukončení účasti v řízení pozůstalého syna L. M. a o pokračování v řízení s dědičkou ze závěti pozůstalou dcerou J. Š. a doplňující usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že bylo-li řízení o žalobě podané podle § 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních zastaveno (a není přitom významné, z jakého důvodu se tak stalo), „je jediným možným důsledkem takového rozhodnutí ukončení účasti pozůstalého syna L. M. v tomto pozůstalostním řízení“ s tím, že „na tento závěr nemůže mít žádný vliv“ argumentace uplatněná v odvolání i v doplnění odvolání, že na základě znaleckého posudku opatřeného v průběhu šetření Policie ČR je listina z 20.9.2015 falzifikátem, že „bylo na L. M., aby v řízení sp. zn. 8 C 101/2017 přerušeném podle § 110 občanského soudního řádu navrhl pokračování ještě před uplynutím jednoroční lhůty (byť v té době nebyly známy výsledky šetření Policie ČR)“, a že pro posouzení důsledků rozhodnutí o zastavení sporného řízení „není již významné, zda nějaké důkazy svědčí o tom, že listina z 20.9.2015 je falzifikátem, ani jaké jsou důsledky neplatného či nicotného právního jednání“. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal L. M. dovolání. Předně namítá, že v projednávané věci předložil znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma vypracovaný dne 17.10.2018, který „byl doručen Policii ČR dne 23.10.2018“, s nímž se dovolatel „mohl seznámit až dne 29.10.2018“, že dle tohoto posudku sporný podpis ve znění M. F. na dokumentu „Závěť a vydědění“ „velmi pravděpodobně není pravým podpisem zůstavitele, ale velmi pravděpodobně se jedná o padělek vyhotovený jinou osobou“, že F. M. „velmi pravděpodobně nenapsal text dokumentu ‘Závěť a vydědění‘, ale velmi pravděpodobně se jedná o úmyslně komolený rukopis jiné osoby“, že z usnesení Policie ČR ze dne 18.2.2019, č.j. KRPC-100553-67/TČ-2017-020881-KP, jímž byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu podvodu dle ustanovení § 209 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit dosud nezjištěný pachatel, vyplývá, že „neznámý pachatel zfalšoval text a podpis závěti zůstavitele“, a proto má dovolatel za to, že dokument nazvaný „Závěť a vydědění“ „není ani závětí ani vyděděním a jejich paděláním se jedná o absolutně neplatné, resp. nicotné právní jednání“, a zůstavitel tak zemřel „bez zanechání závěti či pořízení pro případ smrti“, že toto usnesení Policie ČR „je veřejnou listinou“, jíž je ve smyslu ustanovení § 135 občanského soudního řádu „vázán soudní komisariát, tedy notář“, který je navíc „povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí“, neboť „všechna řízení vedená podle zákona o zvláštních řízeních soudních jsou vedena tzv. vyšetřovací zásadou“, a tedy v případě jakýchkoli pochybností o pravosti závěti (či listiny o vydědění) „je povinností soudu (resp. soudního komisariátu) tuto nechat přezkoumat a jednat ex officio“, a z tohoto důvodu je podle dovolatele „povinností soudu po odhalení této skutečnosti postupovat s úřední povinností tak, že nebude k falešnému dokumentu přihlížet“, neboť v případě „připuštění takovéhoto dokumentu (tzv. závěti a vydědění) je řízení zatíženo zásadní vadou, že v něm nemůže být rozhodnuto dle zákona“. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání L. M. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Z hlediska skutkového stavu (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá) bylo v projednávané věci (mimo jiné) zjištěno, že pozůstalá dcera J. Š. předložila holografní listinu nazvanou „Závěť a vydědění“