24 Cdo 3263/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3263/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 11. 2023 Spisová značka:24 Cdo 3263/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3263.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:15. 1. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3263/2023-713 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po M. V., zemřelém XY, za účasti pozůstalé dcery 1) M. H., zastoupené JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Suppého 532/4, a pozůstalého syna 2) M. V., zastoupeného obecnou zmocněnkyní M. B., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1379/2014, o dovolání M. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 29 Co 441/2022-610, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2023, č. j. 29 Co 441/2022-610, se ve výroku II, o určení obvyklé ceny majetku zůstavitele, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 5. 9. 2022, č. j. 34 D 1379/2014-582, se ve výroku II zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 5. 2014, č. j. 34 D 1379/2014-2, bylo zahájeno pozůstalostní řízení po M. V., zemřelém XY, (dále jen „zůstavitel“), a projednáním pozůstalosti byla pověřena JUDr. Milena Králová, notářka v Praze, jako soudní komisařka. Navazujícím usnesením téhož soudu ze dne 4. 6. 2014, č. j. 34 D 1379/2014-6, byl pověřen „výkonem činnosti soudního komisaře“ JUDr. Miloslav Peterka, notář v Praze. 2. Soud prvního stupně (prostřednictvím pověřeného soudního komisaře) usnesením ze dne 5. 9. 2022, č. j. 34 D 1379/2014-582, ve výroku I určil odměnu znalecké kanceláře PROFI-TEN a. s. (dále také „znalecká kancelář“) za a) vypracování znaleckého posudku č. 2766/2022 ve výši 66 610,50 Kč, a za b) vypracování znaleckého posudku č. 2767/2022 v částce 71 329,50 Kč, výrokem II pak určil pod bodem 1. obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 5 845 406,07 Kč, pod bodem 2. výši pasiv pozůstalosti částkou 26 905 Kč a pod bodem 3. čistou hodnotu pozůstalosti částkou 5 818 501,07 Kč. K odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně, pokud jde o výrok II, uvedl, že cena aktiv zjištěných v souladu se společným prohlášením účastníků byla určena dle tohoto prohlášení. Cena akcií byla určena podle výše zmiňovaných znaleckých posudků, „když soud vzal tyto posudky za náležitý podklad. Zůstavitelova dcera sice shledala v posudcích vady výše uvedené, soud je však neshledal důvodnými z důvodů výše rozebraných. Vytčené vady se týkaly celkové koncepce posudku a nepřinesly podnět k tomu, že by znalec pochybil v některém konkrétním bodu“. 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného pozůstalou dcerou M. H. v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I, o odměně znalecké kanceláře, potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu), stejně tak jej potvrdil i ve výroku II, jež se týkal určení obvyklé ceny majetku zůstavitele (výrok II usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná. Pokud jde o sporné ocenění akcií náležejících ke dni smrti zůstaviteli, odvolací soud zdůraznil, že nemohl přisvědčit námitkám odvolatelky, vzneseným proti metodě a obsahu obou znaleckých posudků. Doplnil, že k výhradám směřujícím proti metodě ustanovené znalecké kanceláře vyjádřeným odvolatelkou již v podání ze dne 21. 6. 2022 (č. l. 556–557 spisu) a na jednání konaném v notářském úřadu pověřeného soudního komisaře dne 22. 6. 2022, se ustanovená znalecká kancelář podrobně vyjádřila a svůj postup přesvědčivě obhájila písemným stanoviskem ze dne 11. 7. 2022 (č. l. 561–563 spisu). Užití kategorie tržní hodnota opírají znalci o právní úpravu v zákoně č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), ve znění účinném ke dni úmrtí zůstavitele (konkrétně o ustanovení § 36 odst. 2 a 3 z. o. k., podle něhož platí, že neurčí-li společenská smlouva jinak, stanoví se výše vypořádacího podílu ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka v obchodní korporaci. Odstavec 2 se nepoužije, liší-li se podstatně reálná hodnota majetku společnosti od jeho ocenění v účetnictví. V takovém případě se při určení výše vypořádacího podílu vychází z reálné hodnoty majetku snížené o výši dluhů vykázaných v účetní závěrce uvedené v odstavci 2. Společenská smlouva může určit jiný vhodný způsob určení vypořádacího podílu). Znalci podle odvolacího soudu vyšli ze zjištění, že reálná cena majetku společnosti se podstatně liší od jeho ocenění v účetnictví, proto postupovali metodou určení reálné hodnoty prostřednictvím tržní hodnoty. Odvolací soud konečně na dané téma připomenul, že nutnost postupovat při splnění zadaného znaleckého úkolu cestou ocenění „podniku“ avizovali také ostatní oslovení znalci. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Usnesení odvolacího soudu pozůstalá dcera (dále jen „dovolatelka“) napadla v rozsahu výroku II, o určení obvyklé ceny pozůstalosti, dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že odvolací soud nesprávně věc posoudil jak ve skutkové, tak i právní rovině, co do přípustnosti dovolání bylo namítáno, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, „případně že právní otázka může být posouzena jinak“. Přestože posledně zmíněný důvod přípustnosti dovolání občanský soudní řád nezná (§ 237 o. s. ř), lze z kontextu a odůvodnění jednotlivých odvolacích výhrad dovodit na to, že dovolatelka zde cílila tím směrem, aby dovolacím soudem dříve jím vyřešená otázka byla posouzena jinak (tedy jinými slovy řečeno, že má dovolací soud překonat svou vlastní dřívější judikaturu v dovolání konkrétně specifikovanou). Pod bodem a/ namítala, že soud prvního stupně nesplnil při nynějším rozhodování povinnosti, jež mu uložil odvolací soud v předchozím kasačním usnesení ze dne 22. 7. 2021, č. j. 29 Co 181/2021-330, pod písmenem b/ bylo dovolatelkou vytýkáno, že soud prvního stupně převzal od znalce vyčíslenou hodnotu cenných papírů, jak byla zjištěna znaleckým posudkem „včetně dividend“. Dividendy nebyly předmětem usnesení soudu prvního stupně. Ani částky tam uvedené podle dovolatelky neodpovídají skutečnosti. Pod bodem c/ svého dovolání pak namítala, že dovolacím soudem nevyřešenou otázkou je tvrzení odvolacího soudu, že „okolnost, že předmětné akcie nebyly v předmětné době obchodovatelné, neznamená, že by proto měly nižší hodnotu a že by jejich obvyklou cenu nebylo možno nijak určit“. Jde podle dovolatelky o významový rozdíl a protimluv mezi oběma pojmy. Hodnota akcie, ať veřejně obchodované či neobchodované, je dána zcela jinými parametry než obvyklá cena akcie, za níž dochází k prodeji této akcie. Existující rozdíly mezi nominálními cenami a reálnými cenami cenných papírů jsou důkazem, že cena, za kterou je akcie prodána, se většinou nerovná její hodnotě. Obvyklá cena cenného papíru není, nebo nemusí být shodná s hodnotou cenného papíru. Za překonáníhodné pak považuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1419/98, uveřejněné pod číslem 58/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v dalším jen „R 58/2000“), jehož aplikaci i z důvodů určité historické reminiscence v nynějších hospodářských podmínkách považuje za nespravedlivou. Činí tak s vědomím, že i uvedené rozhodnutí preferuje zjištění obecné ceny porovnáním, zavádí ale podpůrně metodiku výpočtu (dnes již podle dovolatelky nepoužívané) obecné ceny velmi hrubým mechanickým výpočtem pomocí matematického vzorce, aniž by bral v potaz působení okolních vlivů, spoluutvářejících obvyklou cenu. Může pak při mechanickém výpočtu snadno dojít k paradoxům, že výpočtem získaná cena bude mnohem vyšší než její reálně dosažitelná prodejní cena. V bodu d/ dovolání pozůstalá dcera napadá „skutková zjištění“ odvolacího soudu, pokud se spokojil s vysvětlením znalecké kanceláře vůči jí nabízené oponentuře předložených posudků; znalecká kancelář se ve výsledku podle dovolatelky nezhostila uloženého úkolu, neboť nezjistila obvyklou cenu akcií v době smrti zůstavitele. V části pod písmenem e/ se dovolatelka ohradila proti tomu, že soudy nižších stupňů opomenuly aplikovat zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, jenž v odst. 1 stanoví, že pokud zákon nebo speci