24 Cdo 3407/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3407/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3407/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3407.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepominutelný dědic (o. z.) Dotčené předpisy:§ 113 z.ř.s. § 173 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3407/2023-294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci projednání pozůstalosti po zůstaviteli M. M., zemřelém dne 5. února 2021, za účasti 1) J. H., zastoupené JUDr Jarmilou Augustýnovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Slovanská č. 2808/3, a 2) pozůstalého syna M. M., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem Šumperku, Starobranská č. 327/7, o určení hodnoty pozůstalosti, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 21 D 301/2021, o dovolání účastnice 1) J. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2023, č. j. 10 Co 455/2022-269, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. června 2023, č. j. 10 Co 455/2022-269, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Šumperku prostřednictvím pověřeného soudního komisaře usnesením ze dne 17. května 2022, č. j. 21 D 301/2021-213, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti po zůstaviteli částkou 3 580 978 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti 3 369 825 Kč, a čistou hodnotu pozůstalosti 211 153 Kč. Soud vyložil, že za dědice v I. dědické skupině by připadal v úvahu účastník 2) (pozůstalý syn). Zůstavitel zanechal závěť, ve které povolal k pozůstalosti účastnici 1) a dále učinil prohlášení o následném dědici – pozůstalém synovi (účastníkovi 2), s tím, že závětní dědička bude oprávněna s pozůstalostí volně nakládat. Účastníci uznali závěť za pravou a platnou a pozůstalý syn požaduje výplatu povinného dílu a uplatňuje právo na jeho vypořádání v řízení o pozůstalosti. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyčíslil jednotlivá aktiva a pasiva pozůstalosti. Jde-li o pasivum pozůstalosti z hypotečního úvěru ve výši 2 312 516,75 Kč, na základě smlouvy uzavřené mezi bankou na jedné straně a zůstavitelem a účastnicí 1) na straně druhé, protože se jedná o nedělitelné plnění dluhu, byla tato pohledávka banky zařazena do pasiv pozůstalosti v plné výši. Na tom ničeho nemění, že tímto úvěrem byl refinancován úvěr u jiné banky, jehož dlužníkem byla výlučně účastnice 1), když byl použit na výstavbu domu, který byl ke dni úmrtí z poloviny ve vlastnictví zůstavitele. Do pasiv pozůstalosti nebyla zařazena pohledávka účastnice 1) (závětní dědičky) ve výši 90 000 Kč z titulu investic do domu zůstavitele, když tato pohledávka nebyla žádným způsobem doložena a není jasný její právní důvod a výše, jak namítal účastník 2). Ohledně pasiva pozůstalosti spočívající v pohledávce bratra zůstavitele za zůstavitelem z titulu smlouvy o zápůjčce ve výši 850 000 Kč soud uzavřel, že ji zařazuje do pasiv pozůstalosti, když vychází zejména ze svědecké výpovědi tohoto bratra zůstavitele a není zde důvod pravdivost této výpovědi zpochybňovat. Soud shrnul, že do pasiv pozůstalosti zařadil jak dluhy nesporné a uznané všemi účastníky, tak s ohledem na výše vyložené i ty dluhy, ohledně kterých vznesl účastník 2) (nepominutelný dědic) námitku, že dluhy (pasiva pozůstalosti) neuznává (vyjma uvedené pohledávky 90 000 Kč účastnice 1/, která do pasiv zařazena nebyla). Soud k tomuto závěru odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 8. 9. 1926, sp. zn. R II 278/26, z nějž vyplývá, že uznal-li přihlášený dědic pohledávku, byť i svou, za pozůstalostní dluh, zařadí se tato pohledávka do pozůstalostních dluhů. Nepominutelný dědic má však právo, aby se domáhal sporného řízení proti dědici, aby jeho povinný díl byl vypočten z pozůstalosti bez odečtení pohledávky dědice, pojaté do pozůstalostních dluhů. 2. K odvolání účastníka 2) (pozůstalého syna) Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 6. 2023, č. j. 10 Co 455/2022-269, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti 3 640 978 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti 2 519 825 Kč, a čistou hodnotu pozůstalosti 1 121 153 Kč. Odvolací soud konstatoval, že zůstavitel závětí povolal za dědičku účastnici 1) a nařídil, aby po její smrti celá pozůstalost přešla na jeho pozůstalého syna (účastníka 2/). Pozůstalý syn byl závětí povolán k dědění i pro případ, že by účastnice 1) nedědila. Oba účastníci uznali závěť za pravou a platnou, pozůstalý syn (účastník 2/) uplatnil nárok na povinný díl. Odvolací soud nepřisvědčil námitce odvolatele, že by vzhledem k růstu cen nemovitostí a inflaci mělo být vyloženo ustanovení § 1684 odst. 1 o. z. tak, že se hodnota majetku stanoví podle jeho stavu ke dni úmrtí zůstavitele, avšak s určením obvyklé ceny k době rozhodování soudu. Pro ocenění je rozhodující stav v době smrti zůstavitele, to se týká nejen stavu samotné věci, ale i dalších okolností, jako situace na trhu a od ní odvozené ceny. Odvolací soud vycházeje z ustanovení § 173 z. ř. s. dále uzavřel, že proti vůli některého z dědiců lze dluh zařadit do pasiv pozůstalosti, jen jestliže námitky mají takový charakter, že již na základě právního posouzení nemohou obstát. Účastník 2) přitom namítal, že bratr zůstavitele vypovídal o své vlastní pohledávce, že je jeho výpověď nevěrohodná a že např. nevysvětlil, proč úspory, které měl zapůjčit, tvořil v hotovosti. Jelikož jsou zde rozporná skutková tvrzení účastníků o existenci dluhu, měl se soud I. stupně omezit pouze na zjištění jeho spornosti a neprovádět k němu dokazování, neboť ke sporným pasivům se nepřihlíží. Do pasiv pozůstalosti byla správně zařazena pohledávka banky v celém rozsahu, protože se zůstavitel a účastnice 1) k plnění tohoto dluhu zavázali společně a nerozdílně. Správně nebyla do aktiv zařazena tvrzená pohledávka zůstavitele za účastnicí 1) ve výši poloviny úvěru, kterou účastník 2) odůvodňoval bezdůvodným obohacením účastnice 1). Tímto úvěrem byl sice uhrazen závazek z předešlého úvěru, který měl být výlučným závazkem účastnice 1), ta ovšem uváděla, že na zůstavitele převedla polovinu nemovitosti (na jejíž pořízení byl původní úvěr použit) a že zůstavitel dluh převzal. I zde se proto podle odvolacího soudu jedná o sporný majetek a nelze k němu pro rozporná a ze strany účastníka 2) i nedostatečná tvrzení přihlížet. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala účastnice 1) dovolání. K vymezení předpokladu přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Podle dovolatelky měl být do pasiv pozůstalosti zařazen dluh zůstavitele vůči jeho bratrovi ve výši 850 000 Kč z titulu zápůjčky. Dovolatelka uvádí, že je jedinou právní nástupkyní zůstavitele a jako jediná také odpovídá za jeho dluhy. Pohledávku uznala a s nahrazením soupisu pozůstalosti prohlášením jediné dědičky souhlasil i syn zůstavitele (účastník 2/). Opomenutý syn je pouze věřitelem zůstavitele a nikoli jeho dědicem, a proto má podle dovolatelky podle § 1655 o. z. pouze právo vznášet dotazy a uplatňovat připomínky. Je sice účastníkem řízení, ale jen v omezené pozici věřitele, nenáleží mu práva a povinnosti dědice, proto není oprávněn činit prohlášení o obsahu aktiv a pasiv. Protože nepominutelný potomek neodpovídá za dluhy, nemůže bránit zařazení dluhu do pasiv pozůstalosti. Dovolatelka poukazuje dále na judikaturu k obecnému zákoníku občanskému (R II 278/26, G.l.U. 14552, R II 383). Pokud by se k pasivům sporovaným nepominutelným dědicem nepřihlíželo, vznikal by podle ní neřešitelný problém. Podle dovolatelky by jí bránil § 193 z. ř. s. domáhat se snížení velikosti povinného dílu nepominutelného dědice. 4. Účastník 2) se k podanému dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí