24 Cdo 3520/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3520/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2022 Spisová značka:24 Cdo 3520/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3520.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 154 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3520/2020-169 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po I. G., narozeném dne XY, zemřelém dne 16. prosince 2016, posledně bytem XY, za účasti 1) Městské části Praha 7, se sídlem Úřadu městské části v Praze 7, U Průhonu č. 1338/38, a 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, Územní pracoviště Střední Čechy, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 20 D 3/2017, o dovolání účastníka 1) Městské části Praha 7 proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2020, č. j. 102 Co 8/2020-121, takto: I. Dovolání účastníka 1) Městské části Praha 7 se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 19. 5. 2017, č. j. 20 D 3/2017-44, řízení o pozůstalosti zastavil a rozhodl, že zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty, spočívající v hotovosti 93 Kč, se vydává Městské části Praha 7, která vypravila zůstaviteli pohřeb a s nabytím zůstavitelova majetku vyslovila souhlas. Posléze zahájil Okresní soud Praha-západ řízení o dodatečném projednání pozůstalosti, které usnesením ze dne 12. 3. 2019, č. j. 20 D 3/2019-85, zastavil, neboť zůstavitel zanechal majetek nově najevo vyšlý, „společnost s obchodní firmou T. A.“, jehož hodnotu nelze zjistit, a tento majetek soud vydal Městské části Praha 7. Soud vyšel ze zjištění, že předmětná obchodní společnost nevykazovala od převodu na zůstavitele žádnou činnost, zůstavitel byl osobou bez domova, a proto uzavřel, že se jedná o majetek bez hodnoty. K podnětu rejstříkového soudu odůvodněnému tím, že Městská část Praha 7 „není subjektem s právní subjektivitou“, vydal Okresní soud Praha-západ opravné usnesení ze dne 11. 9. 2019, č. j. 20 D 3/2019-85, kterým změnil výrok o zastavení řízení tak, že řízení o pozůstalosti nově najevo vyšlé se zastavuje, neboť její hodnotu nelze zjistit, a celý podíl v obchodní společnosti T. A. se vydává státu, jelikož vypravitelem pohřbu byla Městská část Praha 7. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že při psaní usnesení došlo k chybě v opisování. K odvolání 2) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. j. 102 Co 8/2020-121, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že řízení o dodatečném projednání pozůstalosti se zastavuje a zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty spočívající v podílu o velikosti 100 % v obchodní společnosti T. A., IČO XY, se vydává Městské části Praha 7. V judikatuře není pochyb o tom, že městské části hlavního města Prahy mají v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem hlavního města Prahy vlastní právní osobnost, což platí i pro nabývání majetku podle § 154 odst. 1 z. ř. s. Prostřednictvím opravného usnesení nelze měnit obsah (smysl) původního rozhodnutí, „oprava“ výroku v části o vydání majetku státu namísto ve výroku původně uvedené Městské části Praha 7 nadto ani neměla věcné opodstatnění, odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně změnil a vydal majetek nepatrné hodnoty Městské části Praha 7. Proti tomuto usnesení podal účastník 1) Městská část Praha 7 dovolání, v němž namítá, že vyslovila souhlas s nabytím nepatrného majetku zůstavitele pouze ohledně částky 93 Kč v původním pozůstalostním řízení, v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (nepatrného majetku) však již nebyla kontaktována a nemohla se vyjádřit, zda souhlasí s nabytím nově projednaného majetku či nikoli. Souhlas se vztahoval pouze k hotovosti, nikoli k dodatečně projednávanému podílu v obchodní společnosti. Hodnotu podílu dovolatelka považuje za zápornou, musela by přistoupit k likvidaci společnosti, což by znamenalo další náklady, zůstavitel byl osobou bez domova a dovolatelka vyslovuje domněnku, že byl ve společnosti pouze jako tzv. bílý kůň. Pokud majetek představuje zátěž pro vypravitele pohřbu, musí mít možnost vyjádřit nesouhlas s jeho nabytím, k tomu dovolatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3185/13 a II. ÚS 550/18. K účasti dovolatelky na již založené právnické osobě by bylo navíc podle dovolatelky zapotřebí souhlasu zastupitelstva na základě § 89 odst. 1 písm. j) zákona č. 131/2000 Sb. Dále spatřuje dovolatelka porušení práva na soudní ochranu v tom, že jí nebyl doručen opis odvolání účastníka 2), nemohla se k věci vyjádřit a nebyla ani informována o tom, že odvolací řízení probíhá. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, jestli vypraviteli pohřbu, který vyslovil souhlas s nabytím majetku nepatrné hodnoty, lze vydat i další majetek nepatrné hodnoty, který vyšel dodatečně najevo až po udělení souhlasu vypravitele, nebo zda je zapotřebí si znovu vyžádat vypravitelův souhlas s nabytím dodatečně najevo vyšlého majetku nepatrné hodnoty. Protože tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle ustanovení § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby. Zákon o zvláštních řízeních soudních v ustanovení § 154 odst. 1 na rozdíl od předchozí právní úpravy (srov. § 175h odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013) již výslovně stanovuje, že vypraviteli pohřbu lze zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty vydat, jen jestliže s tím vypravitel vysloví souhlas. Přitom i za předchozí právní úpravy již shledal Ústavní soud porušení práva na spravedlivý proces vypravitele pohřbu, když mu byl vydán majetek nepatrné hodnoty zůstavitele, aniž by s tím vypravitel souhlasil, kdy tento závěr odůvodnil tím, že možnost požadovat úhradu nákladů spojených s pohřbem je právem, a nikoliv povinností toho, kdo se postaral o pohřeb; záleží tedy na vypraviteli pohřbu, zda svou pohledávku uplatní či nikoliv, neboť opačný výklad by vedl k tomu, že by se právo vypravitele požadovat náhradu nákladů pohřbu transformovalo v povinnost převzít majetek zůstavitele, jež nestíhá žádného věřitele zůstavitele, dokonce ani jeho dědice (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3185/13). V projednávané věci dovolatelka vyslovila souhlas s tím, aby jí byl vydán zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty. Po vyslovení souhlasu vyšel dodatečně najevo další zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty, který jí byl vydán, aniž by soud znovu zjišťoval, zda s tím dovolatelka souhlasí. Jelikož dovolatelka během řízení vyslovila souhlas s nabytím zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty, byť předtím, než vyšel najevo další majetek nepatrné ho