24 Cdo 67/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 67/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:24 Cdo 67/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.67.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ 43 odst. 2 předpisu č. 99/1963 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 67/2025-288 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci navrhovatelky I. K., zastoupené JUDr. Markem Chlebikem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 694/32, o návrhu na (dodatečné) projednání pozůstalosti po J. B., zemřelém dne 14.6.1941, a po A. Z., datum a místo narození a úmrtí neznámo, neznámého pobytu, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 13 Nc 2826/2024, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 24 Co 174/2024-257, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2024, č. j. 24 Co 174/2024-257, a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 6. 2024, č. j. 13 Nc 2826/2024-113, se v části vztahující se k odmítnutí návrhu na projednání pozůstalosti po A. Z. zrušují a věc se v tomu odpovídajícím rozsahu vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Navrhovatelka se podaným návrhem (ve znění jeho opakovaných doplnění) domáhala toho, aby bylo /dodatečně/ projednáno dědictví (pozůstalost) po J. B. a po A. Z., neznámého data narození i pobytu s tím, že jmenovaní jsou dosud evidováni v katastrálním operátu jako vlastníci blíže označených nemovitých věcí. Když tvrdila, že je jejich dědičkou. 2. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 3. 6. 2024, č. j. 13 Nc 2826/2024-113, vyslovil, že „návrh ze dne 30. 12. 2023, ve spojení s doplněním podání ze dne 31. 12. 2023 a ze dne 19. 3. 2024, na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelích J. B., nar. „neznámo“, posledně bytem „neznámo“, zemř. „neznámo“, a A. Z., nar. „neznámo“, posledně bytem „neznámo“, zemř. „neznámo“, se odmítá (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 3. Soud prvního stupně návrh ve vztahu k oběma označeným zůstavitelům odmítl, když se navrhovatelce, ani přes instruktivní poučení ze strany soudu podle § 43 odst., 1 o. s. ř., nepodařilo odstranit vady návrhu tkvící v tom, že osoby, po nichž má být (dodatečně) projednáno dědictví či pozůstalost nejsou v potřebném rozsahu konkretizovány údajem o narození, bydlišti a především jejich úmrtí; tato tvrzení pak musí být řádně podle soudu prvního stupně doložena, což v návrhu navrhovatelky zcela absentuje, osoby zůstavitelů tak nelze blíže ztotožnit. Dále v návrhu navrhovatelky zcela chybí i konkrétní vylíčení rozhodných skutečností, zejména označení konkrétních nemovitostí, jichž se má řízení týkat, jakož i uvedení takových údajů, z nichž bude jasně vyplývat, že navrhovatelka je v úvahu přicházejícím dědicem (právním nástupcem) jí označených dvou osob zůstavitelů. Samo o sobě to tvrzení navrhovatelky, že si činí nárok, jako dědic, po blíže nespecifikovaných jí osobách, u nichž není známo a doloženo, že se narodily, ani že zemřely a kdy, že vlastnily konkrétní majetek, který nebyl dosud projednán, k dodatečnému projednání dědictví po těchto osobách nepostačuje. Soud prvního stupně doplnil, že se ani jemu samotnému nepodařilo lustrací v příslušných evidenčních systémech, soudu dostupných, navrhovatelkou označené osoby dohledat a ztotožnit je. 4. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se neodmítá návrh I. K. ze dne 30.12.2023 a 31.12.2023, ve spojení s doplněními, na dodatečné projednání pozůstalosti po zůstaviteli: J. B., narozen XY v O., okres P., zemřel 14.6.1941, posledně bytem XY; jinak se usnesení soudu prvního stupně, jímž byl odmítnut návrh I. K. ze dne 30.12.2023 a 31.12.2023, ve spojení s doplněními, na dodatečné projednání pozůstalosti po zůstavitelce: A. Z., narozena „neznámo“, posledně bytem „neznámo“, zemřela „neznámo“, potvrzuje“. Odvolací soud v zásadě vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, přihlédl k dalším údajům dodatečně předestřeným navrhovatelkou a s podrobnější argumentací dovodil, že v době jeho rozhodování již lze ztotožnit zůstavitele J. B., proto napadené usnesení v tomu odpovídajícím rozsahu změnil tak, že ve vztahu k této části (k osobě J. B.) se návrh neodmítá. Pokud však šlo o osobu A. Z., odvolací soud, opět s podrobnější argumentací, přisvědčil závěrům soudu prvního stupně, že nebyla náležitě identifikována, zejména ji nelze bez dalšího ztotožnit s osobou „nevěsty A. B., narozené XY v O., dcery V. B. a M. B., rozené P.“, kteréžto údaje vyplývají z výsledku šetření Státního oblastního archivu v XY z 13.5.2024. Ve vztahu k A. Z. navrhovatelka z hlediska své „aktivní legitimace“ ani neuvedla ničeho konkrétního o tom, na základě jakých skutečností si činí po této osobě nárok, coby dědička. Odvolací soud připomenul, že navrhovatel v návrhu na zahájení dědického řízení musí uvést zcela konkrétní skutečnosti o úmrtí konkrétního člověka, či o jeho prohlášení za mrtvého, tvrdí-li, že je dědicem takového člověka a jako takový dědic si činí právo na pozůstalost, jinak nelze zahájit řízení ani z povinnosti úřední. 5. Odvolací soud se zabýval i procesní stránkou věci. Uvedl (v odstavci 5 a 22 napadeného rozhodnutí), že pro hmotně-právní posouzení věci se tak použije právo, platné v den smrti zůstavitele (§ 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“), a pro procesní řešení věci se použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (čl. II. bod 3 zákona č. 293/2013 Sb.). Připomenul, že notář je fyzická osoba, splňující předpoklady podle zákona č. 358/1992 Sb. (notářský řád), kterou stát pověřil notářským úřadem (§ 1 odst. 1 citovaného zákona). Mimo činnost, výslovně uvedenou v ustanoveních § 2 a § 3 citovaného zákona, vykonává notář i jinou činnost, stanoví-li tak zvláštní zákon, jako např. § 38 odst. 1 o. s. ř., v platném znění do 31.12.2013, podle kterého soud pověří notáře, aby, jako soudní komisař, za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví. Tyto úkony notáře se považují za úkony soudu (§ 38 odst. 3 o.s.ř.), tento soudní komisariát je obligatorní. Podle odvolacího soudu ovšem ve vztahu k čistě jen posuzování otázky náležitostí návrhu na dodatečné projednání dědictví pak není nezbytně zapotřebí uplatňovat ustanovení o povinném soudním komisariátu. Tedy, jinak řečeno, ta skutečnost, že napadené rozhodnutí v dané věci o odmítnutí návrhu navrhovatelky pro vady návrhu nevydal soud prvního stupně v obsazení osobou pověřeného soudního komisaře, nepůsobí podle odvolacího soudu vadu řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadla navrhovatelka v rozsahu výroku I, jestliže jím bylo ve vztahu k A. Z. potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „hmotného nebo procesního práva“, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda identifikace zůstavitele pro účely dědického řízení prostřednictvím rešerše státního oblastního archivu [dále jen „SOA“] je dostatečná i pro účely návrhu na zahájení dědického řízení potřebného k určení vlastnického práva k pozemku, u něhož je v katastru nemovitostí nedostatečně identifikován vlastník, což je i případ navrhovatelky, jež se považuje za dědičku neidentifikovaných vlastníků A. Z. a J. B., což jsou předci dovolatelky. Navrhovatelka tímto způsobem hodlá dosáhnout určení a zápis jejího vlastnického práva k blíže označeným pozemkům v souladu s oznámením Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, aby nedošlo k přechodu oněch pozemků na stát. Rešerší Státního oblastního archivu bylo „určeno“, že J. B. pojal za manželku A., rozenou B. (výňatek z rešerše: Na základě Vaší žádosti Vám zasíláme doslovné výpisy narození V. B. (* XY, XY), narození J. B. (* XY, XY), A. rozené B. (* XY, XY) a sňatek J. B. a A. rozené B. (XY, XY). Zároveň v poznámce pod čarou uvedl SOA informaci ke sčítání lidu pro XY pro roky XY a XY.). Uvedená A. rozená B. měla, stejně jako J. B., bydliště na adrese XY. Dle dovolatelky je k posouzení toho, zda je v rešerši uvedená osoba A. rozená B. totožná s osobou A. Z., dostatečným vodítkem skutečnost, že tyto osoby se jmenovaly stejně, co do svého křestního jména. V rámci zásady vymezené v § 132 o.s.ř. platí, že důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednot