24 Cdo 750/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 750/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 7. 2021 Spisová značka:24 Cdo 750/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.750.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad projevu vůle Závěť Dotčené předpisy:§ 1494 odst. 1, 2 o. z. § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 10. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2777/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 750/2021-1027 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. L., zemřelém dne 22. dubna 2017, posledně bytem v XY, za účasti 1) J. L., narozené dne XY, bytem v XY, adresa pro doručování: XY, zastoupené zvláštním opatrovníkem pro řízení M. K., advokátem se sídlem v XY, 2) V. L., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského náměstí č. 289, 3) J. Š., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Jiřím Štěpánem, bytem v Příbrami, Čechovská č. 66, 4) J. K., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Barborou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pecháčkova č. 1245/8, a 5) O. L., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřinou Lužovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dušní č. 866/22, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 25 D 479/2017, o dovolání O. L. a V. L. proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. května 2020, č. j. 25 D 479/2017-696, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č. j. 24 Co 170/2020-821, takto: I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. května 2020, č. j. 25 D 479/2017-696, se zastavuje. II. Dovolání O. L. a V. L. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č. j. 24 Co 170/2020-821, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po V. L., zemřelém dne 22.4.2017 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 9.5.2017, č.j. 25 D 479/2017-5. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Mgr. Kateřina Lukavská, notářka v Příbrami. V průběhu řízení byli jako dědici zůstavitele zjištěni pozůstalá manželka J. L., pozůstalý vnuk O. L., pozůstalý syn V. L. a pozůstalé dcery J. Š. a J. K., všichni jako dědici podle „poslední vůle“, napsané vlastní rukou zůstavitele, datované dne 12. dubna 2017. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 20.5.2020, č.j. 25 D 479/2017-696, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti 24,922.268,93 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti 3.075,90 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti 24,919.193,03 Kč (výrok I.), rozdělil pozůstalost mezi dědice podle nařízení zůstavitele – závěti ze dne 12.4.2017, tj. mezi pozůstalého vnuka O. L., pozůstalého syna V. L., pozůstalé dcery J. Š. a J. K. a pozůstalou manželku J. L. (výrok II.), uložil jednotlivým dědicům povinnost zaplatit notářce Mgr. Kateřině Lukavské odměnu a hotové výdaje, včetně DPH, celkem 67.430,- Kč (výrok III.), a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). K odvolání V. L. a O. L. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1.10.2020, č.j. 24 Cdo 170/2020-821, usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích II., III. a IV. potvrdil s tím, že doplnil výrok II. o potvrzení nabytí dědictví podle uvedeného rozdělení pozůstalosti, a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí o rozdělení pozůstalosti mezi více dědiců provedené soudem prvního stupně shledal jako správné, odpovídající nařízení zůstavitele v jeho závěti ze dne 12.4.2017 při současném respektování rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky J. L., podle něhož do pozůstalostního jmění připadla jen ideální polovina nemovitých věcí, ohledně nichž bylo závětí pořízeno ve prospěch O. L. a V. L.. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že pokud zůstavitel závětí povolal O. L. za dědice konkrétního majetku, nemůže tento dědic nabýt i jiné věci z pozůstalosti, když to ze závěti nijak nevyplývá. Při rozdělování ostatního majetku soud prvního stupně postupoval zcela správně i ve vztahu k ostatním dědicům, správně stanovil výši jejich dědických podílů a věci rozdělil tak, jak to zůstavitel nařídil. Ohledně v závěti zmíněné částky 100.000,- Kč v souvislosti se správou pozůstalosti („správou závěti“) a částky 120.000,- Kč v souvislosti s vypravením pohřbu a opatřením zůstavitelova hrobu dospěl odvolací soud k závěru, že toto ustanovení nemá vliv na zůstavitelem určenou velikost dědických podílů ani na zůstavitelem nařízené rozdělení pozůstalosti, jak bylo správně provedeno soudem prvního stupně; jde jen o určité pořízení ve vztahu k pasivům pozůstalosti, za které mohou nést odpovědnost dědici podle pravidel uvedených v občanském zákoníku, a věřitel se úhrady těchto pasiv může domáhat v občanském soudním řízení. O. L. podal dovolání „proti 1) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č.j. 24 Co 170/2020-821, 2) usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. května 2020, č.j. 25 D 479/2017-696, Nd 146/2017“, protože „je přesvědčen, že rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č.j. 24 Co 170/2020-821, jakož i jemu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. května 2020, č.j. 25 D 479/2017-696, Nd 146/2017, jsou rozhodnutími nesprávnými, neboť jsou v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu ČR i Ústavního soudu ČR“. Podle jeho názoru odvolací soud nerespektoval závěry Nejvyššího soudu vyjádřené zejména v rozhodnutích sp. zn. 4 Cz 61/86, sp. zn. 21 Cdo 434/2013, sp. zn. 21 Cdo 2094/2015 a závěry Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2146/2014. Především část výroku II. odst. 4 usnesení soudu prvního stupně, podle něhož rozdělovaný majetek z pozůstalosti nabývá J. L. podílem 2990/10000, J. K. podílem 3231/10000, J. Š. podílem 2897/10000 a V. L. podílem 882/10000, není v souladu s vůlí zůstavitele vyjádřenou v jeho závěti ze dne 12.4.2017. Podíl pozůstalé manželky J. L. na majetku měl být nižší (1554/10000) a on sám měl na uvedeném majetku nabýt podíl odpovídající částce 3,579.475,- Kč, tj. 1436/10000, když při rozdělení pozůstalosti nabyl jen polovinu domu čp. XY a jeho zařízení, která do pozůstalosti připadla rozhodnutím soudu o vypořádání společného jmění manželů, podle závěti však měl nabýt tuto nemovitost celou, a o této vůli zůstavitele a jeho manželky, aby byl výlučným vlastníkem nemovitostí v k.ú. XY, svědčí i to, že již byla sepsána a dne 21.4.2017 jím podepsána darovací smlouva, zůstavitel a jeho manželka smlouvu však již před smrtí zůstavitele nestačili podepsat. Je přesvědčen, že za situace, kdy ve vztahu k nemovitým a movitým věcem má nárok jen na jejich jednu polovinu, má mu být zbývající hodnota, odpovídající částce 3,579.475,- Kč, kompenzována jiným způsobem, např. zůstatkem na účtu, resp. podílovými listy, které by mohl následně prodat, za získané peníze odkoupit druhou polovinu předmětných nemovitostí od pozůstalé manželky a naplnit tak vůli zůstavitele. Jiné finanční prostředky na odkoupení spoluvlastnického podílu nemá, proto by vůli zůstavitele splnit nemohl, dům by musel být prodán. Poukazuje na to, že v závěti projevil zůstavitel i přání, že by v portfoliu pozůstalé manželky neměly zůstávat žádné nemovitosti, když přihlížel ke skutečnosti, že zdravotní stav manželky zcela vylučuje, aby mohla dům užívat a pečovat o něj. V této situaci dovolatel připomíná, že před soudy obou stupňů poukazoval na současnou právní úpravu, zejména ustanovení § 1494 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je třeba závěť vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, což je základní zásada při výkladu závěti. Touto zásadou se soudy neřídily nejen v případě rozdělení pozůstalosti, ale také ohledně v závěti vyčleněných 100.000,- Kč na správu pozůstalosti pro V. L. a 120.000,- Kč na péči o hrob, čehož se má podle odvolacího soudu domáhat V. L. po dědicích, přitom však jde o odkaz ve prospěch V. L.. Protože se soudy podle názoru dovolatele odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, navrhuje, aby dovolací soud rozhodl, že se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č.j. 24 Co 170/2020-821, ruší a věc se odvolacímu soudu vrací k dalšímu řízení. V. L. podal dovolání „proti 1) usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2020, č.j. 24 Co 170/2020-821, 2) usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 2