24 Cdo 803/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 803/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:24 Cdo 803/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.803.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Svěřenské nástupnictví (fideikomisární substituce) (o. z.) [ Dědické substituce (náhradnictví) (o. z.) ] Závěť pořízená veřejnou listinou (o. z.) [ Dědické substituce (náhradnictví) (o. z.) ] Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Výklad projevu vůle Dědické substituce (náhradnictví) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 1512 o. z. § 1494 odst. 2 o. z. § 1507 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 31.07.2025I.ÚS 2233/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 803/2025-189 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v řízení o pozůstalosti po J. F., zemřelém dne 24. prosince 2020, za účasti Z. Z., zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská č. 8/8, vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 59 D 304/2021, o dovolání Z. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2024, č. j. 21 Co 125/2024-155, takto: I. Dovolání Z. Z. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 28. 1. 2021, č. j. 59 D 304/2021-2, zahájil z moci úřední pozůstalostní řízení po zůstaviteli J. F., zemřelém dne 24. 12. 2020, a pověřil provedením úkonů Mgr. Pavla Vrbu, notáře se sídlem v Brně, aby jako soudní komisař provedl potřebné úkony ve věci (§ 138 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“). V řízení o pozůstalosti byly zjištěny celkem tři závěti. V pořadí třetí závěť (o níž se nyní v řízení jedná) byla sepsána notářským zápisem dne 13. 4. 2017 JUDr. Marií Matouškovou, notářkou se sídlem v Brně, pod číslem N 267/2017, NZ 242/2017 a Z 30/2017. V této závěti zůstavitel zrušil svou předchozí závěť sepsanou JUDr. Marií Matouškovou a za dědičku veškerého svého majetku ustanovil Z. Z. V případě, že by shora uvedená dědička nedědila, ustanovil náhradní dědičku Židovskou obec Brno se sídlem Brno, třída Kapitána Jaroše 3, IČ 49465473. Dále v závěti blíže specifikoval majetek, který v době jejího sepisu vlastnil a uvedl, že „k nemovitým věcem uvedeným výše pro případ, že je zdědí Z. Z., zřizuji svěřenské náhradnictví ve prospěch Židovské obce Brno se sídlem Brno, třída Kapitána Jaroše 3, IČ 49465473. Toto svěřenské nástupnictví, nechť je zapsáno ve veřejném seznamu.“ 2. Městský soud v Brně usnesením ze dne 18. 4. 2024, č. j. 59 D 304/2021-137, určil obvyklou cenu majetku částkou 8 519 377,32 Kč, výši dluhů částkou 515 171 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 8 004 206,32 Kč (výrok I.). Ve výroku II. a) soud prvního stupně potvrdil nabytí dědictví Z. Z. k bytu (blíže specifikovanému ve výroku usnesení) v obvyklé ceně 2 805 000 Kč, a to jako přední dědičce s tím, že po její smrti přejde dědictví po zůstaviteli, pokud se týká tohoto majetku, na svěřenského nástupce, kterým je Židovská obec Brno, jako následného dědice. Bylo rozhodnuto, že účastnice nemůže s tímto dědictvím volně nakládat. Ve výroku II. b) soud prvního stupně potvrdil nabytí dědictví Z. Z. k nemovitým věcem (blíže specifikovaným ve výroku usnesení) v obvyklé ceně 5 565 000 Kč s tím, že rovněž ve vztahu k těmto nemovitostem bylo rozhodnuto o svěřenském nástupnictví stejně jako ve výroku II. a) a rovněž bylo rozhodnuto, že účastnice jako přední dědička nemůže s tímto dědictvím volně nakládat. Ve výroku II. c) až e) potvrdil nabytí dědictví Z. Z. k právům a povinnostem vyplývajícím z toho, že zůstavitel byl majitelem bankovního účtu, a k pohledávkám zůstavitele vůči obchodním společnostem (blíže specifikovaným ve výrocích usnesení). Ve výroku III. soud prvního stupně rozhodl o odměně, hotových výdajích a dani z přidané hodnoty pověřeného soudního komisaře, ve výroku IV. byla účastnice zavázána nahradit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku 11 200 Kč do 30 dnů od právní moci usnesení a ve výroku V. soud prvního stupně rozhodl, že účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že „má za to, že v případě zřízení svěřenského náhradnictví jde o chybu v psaní, neboť tento termín zákon nezná“, že „v závěti je dále uvedeno, že toto svěřenské náhradnictví se zřizuje pro případ, že je (tedy nemovité věci) zdědí Z. Z.“, že „v další větě je pak uvedeno, že toto svěřenské nástupnictví, nechť je zapsáno ve veřejném seznamu“ a že „dle zákona se svěřenské nástupnictví zapisuje do veřejného seznamu“, a dovodil, že „z obsahu notářského zápisu jednoznačně vyplývá vůle zůstavitele zřídit ve vztahu k nemovitým věcem svěřenské nástupnictví“ a že „pokud je v této závěti uvedeno, že se zřizuje svěřenské náhradnictví, jedná se pouze o chybu v psaní“. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně uzavřel, že „ve třetí závěti zůstavitel zrušil svou předchozí závěť sepsanou JUDr. Marií Matouškovou“, že „za dědičku veškerého svého majetku ustanovil Z. Z.“, že „v případě, že by shora uvedená dědička nedědila, ustanovil náhradní dědičku Židovskou obec Brno“ a že „k nemovitým věcem, které zdědí Z. Z., zřídil svěřenské nástupnictví ve prospěch Židovské obce Brno“. 3. K odvolání účastnice řízení Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 11. 2024, č. j. 21 Co 125/2024-155, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl, že účastnice nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění svého usnesení odvolací soud konstatoval, že „zůstavitel pořídil pro případ smrti závětí ze dne 13. 4. 2017 ve formě notářského zápisu“, že „z obsahu závěti nepochybně vyplývá, že zůstavitel v ní použil oba zákonné termíny – náhradnictví i svěřenské nástupnictví“, že „svou vůli týkající se náhradnictví vyjádřil (jen a pouze) v první části závěti, ve které zůstavil veškerý majetek, včetně nemovitých věcí, účastnici Z. Z. a pouze pro případ, že by se nedožila jeho úmrtí nebo z jiného důvodu po něm nedědila, ustanovil jako dědice náhradníka – Židovskou obec Brno, kterého přesně identifikoval“ a že „teprve ve druhé části závěti zůstavitel nařídil, že dědictví má ve vztahu k nemovitým věcem přejít z dědičky Z. Z. na Židovskou obec Brno s tím, že toto svěřenské nástupnictví mělo být zapsáno ve veřejném seznamu“. Dále dovodil, že „slovo náhradnictví, které je uvedeno ve druhé části závěti, je pouze chybou vzniklou v procesu vytváření textu“, když „je spojeno se slovem svěřenské, v bezprostředně následující větě je uvedeno Toto svěřenské nástupnictví… a mělo být zapsáno ve veřejném seznamu“ a „též to vyplývá z celého kontextu závěti, neboť pokud by se ve druhé části závěti mělo jednat o náhradnictví, neměl by tento text žádný smysl“, jelikož „o náhradnictví ke všem věcem, včetně věcí nemovitých, zůstavitel pořídil již v první části závěti“. Odvolací soud uzavřel, že „skutečná vůle zůstavitele vyjádřená v závěti je vyložitelná (zjistitelná), logický výklad je takový, že v závěti jsou uvedeny dva právní instituty, tj. v první části závěti náhradnictví a ve druhé části závěti svěřenské nástupnictví“, že „výklad právního jednání má vždy přednost před jeho zneplatněním, nehledě na to, že se v případě slov svěřenské náhradnictví jedná pouze o chybu v psaní, která nemůže být právnímu jednání na újmu, když význam právního jednání zůstavitele je nepochybný“, a proto že „nepokládá zůstavitelovo nařízení za neurčité a není tak důvod ve věci aplikovat § 1512 odst. 2 o. z., jak se odvolatelka domáhala“. 4. Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala prostřednictvím svého právního zástupce Z. Z. včasné dovolání, přičemž dovozuje, že z předmětné závěti „vyplývá nade všechnu pochybnost zřízení náhradnictví a nikoli zřízení nástupnictví“. Dovolatelka namítá rozpor s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jestliže „odvolací soud jasně srozumitelný a zcela určitý projev vůle zůstavitele zřídit náhradnictví vyložil tak, že jej považoval za chybu, když uzavřel, že zůstavitel měl ve skutečnosti vůli zřídit svěřenské nástupnictví“, a jestliže „vycházel výhradně z textu samého závěti“ a „ohledně projevu vůle zůstavitele vůbec nezjišťoval, natož aby bral zřetel k okolnostem případu, za kterých byl učiněn, a to ani poté, kdy dovolatelka navrhla na jednání odvolacího soudu konkrétní důkazy prokazující skutečnosti existující vně vlastního projevu vůle zůstavitele“. D