24 Cdo 885/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 885/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 4. 2024 Spisová značka:24 Cdo 885/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.885.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Soupis pozůstalosti (o. z.) [ Pozůstalost (o. z.) ] Dědění Exekuce Procesní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 171 odst. 2 písm. b) z.ř.s. § 127 z.ř.s. § 107 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:23. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 885/2024- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. V., zastoupeného JUDr. Simonou Lukas Bělákovou, advokátkou se sídlem v Znojmě, Lidická 905/5, proti povinnému B. Š., zemřelému XY, jehož právními nástupci jsou 1) D. Š., 2) J. Š., zastoupená Ing. Mgr. Romanem Chyťou, advokátem, se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12, 3) Z. Š., zastoupený Ing. Mgr. Romanem Chyťou, advokátem, se sídlem v Brně, Přívrat 1454/12 a 4) M. Š., pro vymožení peněžitého plnění, vedené u JUDr. Petra Kociána, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-venkov pod sp. zn. 137 EX 3418/2006, o dovolání J. Š. a Z. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 26 Co 228/2023-72, takto: Dovolání J. Š. směřující proti výroku II a dovolání Z. Š. směřující proti výroku III usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 26 Co 228/2023-72, se zamítá, ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané exekuční věci k návrhu oprávněného Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 7. 2006, č. j. 96 Nc 4227/2006-5, nařídil k vymožení pohledávky ve výši 3 572 927,50 Kč exekuci na majetek povinného B. Š. Provedením exekuce pověřil soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-venkov JUDr. Petra Kociána (dále jen „soudní exekutor“). Povinný v průběhu exekuce dne XY zemřel, a proto soudní exekutor usnesením ze dne 17. 10. 2023, č. j. 137 EX 3418/06-52, rozhodl, že do řízení vstupují (na místo dosavadního povinného) jeho nástupci, a to D. Š., J. Š., Z. Š. a M. Š. s tím, že tito odpovídají za dluhy zůstavitele (povinného) společně a nerozdílně každý rovným dílem co do výše nabytého dědictví, tedy každý co do částky 687 500 Kč. Soudní exekutor vycházel ze znění § 36 odst. 5 věty první zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „ex. řád“), podle něhož prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení na místo dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Současně odkázal i na § 107 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když vycházel z obsahu usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2023, č. j. 59 D 1869/2021-127, jímž bylo rozhodnuto, v rámci pozůstalostního řízení po povinném, o dědickém právu výše jmenovaných účastníků. 2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného D. Š., J. Š. a Z. Š. v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora v napadené části, v níž byla D. Š. „shledána odpovědnou za dluhy povinného co do částky 687 500 Kč“, změnil tak, že dotyčná „odpovídá za dluhy povinného co do částky 592 987,875 Kč“ (výrok I usnesení odvolacího soudu). V části, v níž byla J. Š. „shledána odpovědnou za dluhy povinného co do částky 687 500 Kč“, usnesení soudního exekutora změnil tak, že jmenovaná „odpovídá za dluhy povinného co do částky 592 987,875 Kč“ (výrok II usnesení odvolacího soudu), v části, v níž byl Z. Š. „shledán odpovědným za dluhy povinného co do částky 687 500 Kč“, usnesení soudního exekutora změnil tak, že posledně uvedený účastník „odpovídá za dluhy povinného co do částky 592 987,875 Kč“ (výrok III usnesení odvolacího soudu). Ve vztahu k M. Š., která odvolání proti usnesení soudního exekutora nepodala, zůstalo rozhodnutí soudního exekutora nedotčeno (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná. Vycházeje z obsahu exekučního spisu a pozůstalostního spisu odvolací soud zdůraznil, že uplatnili-li odvolatelé v rámci dědického řízení po zůstaviteli /povinném/ výhradu soupisu ve smyslu § 1706 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), odpovídají za dluhy zůstavitele společně a nerozdílně pouze do výše ceny nabytého dědictví. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti „pro viribus hereditatis“, tedy nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodl-li soudní exekutor ve svém usnesení (resp. v jeho odvolateli napadené části) o výši odpovědnosti procesních nástupců (dědiců) povinného tak, že za tento dluh odpovídají společně a nerozdílně, každý pak do výše nabytého dědictví v částce 687 500 Kč, nepostupoval správně. V pozůstalostním řízení byla na základě tzv. konvokace věřitelů přihlášena pohledávka zůstavitelova věřitele J. Š., která byla v částce 364 532,50 Kč zahrnuta do pasiv pozůstalosti. Do pasiv pozůstalosti byla dále zahrnuta náhrada nákladů pohřbu zůstavitele v částce 13 516 Kč. Tyto pohledávky, zahrnuté do pasiv pozůstalosti, jsou dědicové povinného povinni podle odvolacího soudu uspokojit přednostně. O výši těchto pohledávek pak bylo nutno ponížit částku, do jejíž výše odpovídají dědicové povinného za pohledávku vymáhanou v této exekuci. Co se týče náhrady nákladů „dědického řízení“ (včetně odměny notáře) [správně šlo o pozůstalostní řízení – poznámka Nejvyššího soudu], o jejíž výši by měla být dle odvolatelů ponížena částka, do které jsou dědicové odpovědní za dluhy zůstavitele (povinného v této exekuci), odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí připomenul, že na tyto náklady nelze nahlížet jako na pasivum pozůstalosti. Je obecným pravidlem zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“ (upravujícího též pozůstalostní řízení), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, které mu v průběhu řízení vznikly a které sám platil. Společné náklady platí účastníci podle poměru účastenství na věci a na řízení, a to každý z nich samostatně podle vzájemného poměru čisté hodnoty jejich dědických podílů (srov. § 108 odst. 1 písm. b/ z. ř. s.). Ze žádného zákonného ustanovení přitom nelze dovodit, že by tyto náklady byly pasivem pozůstalosti, jak předpokládá ustanovení § 171 odst. 2 z. ř. s. Náklady „dědického“ řízení hradí každý z dědiců ze svých prostředků, nikoli ze zjištěných aktiv pozůstalosti. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že hodnotu nabytého dědictví odvolatelů je nutno pro účely tohoto exekučního řízení ponížit o částku odpovídající povinnosti jednotlivých odvolatelů podílet se na úhradě (přednostně uspokojovaných) pohledávek, jež byly zahrnuty do pasiv pozůstalosti, kdy jde celkem o částku 94 512,125 Kč (¼ z 13 516 K č + ¼ z 364 532,50 Kč). Odvolatelka D. Š. a odvolatelé J. Š a Z. Š. tak podle odvolacího soudu odpovídají za dluhy povinného každý co do částky 592 987,875 Kč (687 500 Kč – 94 512,125 Kč). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Usnesení odvolacího soudu napadli účastníci J. a Z. Š. [dále též „dovolatelé“] (patrně) v celém jeho rozsahu dovoláním. V dovolání namítali, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, pokud 1) ve vztahu k pohledávce oprávněného vůči novým povinným nezapočítal, coby pasivum pozůstalosti, jimi hrazenou odměnu notáře. S odkazem na výčet § 171 odst. 2 písm. a) a b) z. ř. s. připomenuli, že pasiva pozůstalosti tvoří dluhy zůstavitele, které měl v době smrti, jakož i dluhy, které mají původ v právních skutečnostech, z nichž by měl plnit zůstavitel, kdyby mu v tom nezabránila jeho smrt [písm. a)], dále náklady pohřbu, náklady některých osob na zaopatření a další dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici zůstavitele nebo že se hradí z pozůstalosti, popřípadě že jsou pasivem pozůstalosti [písm. b)]. Dovolatelé vycházejí z přesvědčení, že součást pozůstalosti tvoří i další dluhy, které vznikly po smrti zůstavitele, o nichž zákon stanoví, že je hradí dědici zůstavitele a že mezi tyto dluhy lze řadit i dědici uhrazenou odměnu notáře. Z § 108 odst. 1 a 2 z. ř. s. vyplývá, že „odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty jsou v řízení o pozůstalosti povinni notáři zaplatit a) jediný dědic, který nabývá dědictví, jež není p