25 Cdo 1582/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1582/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2023 Spisová značka:25 Cdo 1582/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.1582.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Nemajetková újma (o. z.) Dotčené předpisy:§ 607 o. z. § 619 o. z. § 620 o. z. § 629 o. z. § 2959 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1582/2022-144 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) AAAAA (pseudonym), narozený XY, b) BBBBB (pseudonym), narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Milanem Partíkem, advokátem se sídlem Slezská 949/32, 120 00 Praha 2, proti žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 51/2019, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 35 Co 388/2021-120, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. 35 Co 388/2021-120, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 6. 2021, č. j. 30 C 51/2019-86, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. E. Z. (dále též jen „původní žalobkyně“) se jako druhotná oběť žalobou podanou dne 1. 4. 2019 domáhala náhrady ve výši 2 400 000 Kč za nemajetkovou újmu způsobenou jí těžkým ublížením na zdraví jejímu druhovi E. M., bolestného ve výši 51 372 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění 200 000 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení zemřela a na její místo v řízení nastoupily její děti, nynější žalobci a) a b). 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. 6. 2021, č. j. 30 C 51/2019-86, zamítl žalobu v celém rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 4. 12. 2015 kolem 16:38 došlo ke střetu autobusu tov. zn. XY reg. zn. XY, který řídil T. Č. a který byl z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěn u žalované, s chodcem E. M., který přecházel Rohanské nábřeží po vyznačeném přechodu pro chodce. Při nehodě došlo k závažnému zranění poškozeného E. M., a to poranění mozku, je ochrnutý, ve vegetativním stavu. Od 30. 7. 2017 (soud nesprávně uvádí datum 30. 7. 2015, tedy ještě před nehodou) je umístěn v zařízení XY, je imobilní, upoután na lůžko a závislý na pomoci druhých. Řidič autobusu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2016, sp. zn. 2 T 93/2016, odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti (§ 147 odst. 1, 2 tr. zák.). Řidič a jeho zaměstnavatel, provozovatel autobusu, písemně kontaktovali rodinu poškozeného, s žalovanou spolupracovali na řádném odškodnění poškozeného, řidič nabídl rodině poškozeného dle svých možností finanční částku k odčinění způsobené újmy. Původní žalobkyně žila s poškozeným ve společné domácnosti a měli spolu dvě děti, žalobce a) a b). Zdravotní stav poškozeného po nehodě původní žalobkyni velmi zasáhl. Dne 7. 4. 2019 náhle zemřela na krvácení do mozku. Krátce před smrtí vyhledala pomoc psychoterapeuta. Žalovaná jí dne 24. 9. 2018 vyplatila odškodnění za duševní útrapy ve výši 600 000 Kč. Žalobci od smrti matky žijí v domácnosti svého strýce T. Z., který je jejich poručníkem. Aktivní věcnou legitimaci žalobců soud dovodil podle § 2009 odst. 2 ve spojení s § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Dále se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou, kterou posoudil podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) - dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“, § 619, § 620 a § 635 odst. 2 o. z., a dospěl k závěru o její důvodnosti. Soud uzavřel, že původní žalobkyně se o škodě, jejím přibližném rozsahu a o pojistiteli škůdce dozvěděla již v době nehody dne 4. 12. 2015 nebo nejpozději ve dnech následujících. Žaloba však byla podána až 1. 4. 2019, tedy po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, jejíž běh skončil ke dni 4. 12. 2018. Námitku promlčení nepovažoval soud prvního stupně za rozpornou s dobrými mravy, neboť neshledal natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly tak významný zásah do principu právní jistoty. K nároku původní žalobkyně na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění soud uvedl, že smutek a stres působící na sekundární oběti jako psychicky nepříznivé a ztěžující stavy, které ve svém důsledku mohou mít i vliv na jejich celkový zdravotní stav, nelze pokládat za ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 o. z. Tyto skutečnosti lze vzít v úvahu při rozhodování o nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z. (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 79/2020 a 4 Tdo 302/2018), který se však promlčel. 3. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2022, č. j. 35 Co 388/2021-120, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, které doplnil o zjištění, že poškozený po nehodě prodělal několik operací, je ochrnutý na všechny končetiny, po celou dobu byl upoután na lůžko, bez projevů vůle, není v ohrožení života, ale je ve vigilním kómatu (nereaguje na žádné podněty). Původní žalobkyně byla léčena u psychiatra pro protrahovanou depresivní reakci. Zastoupena advokátem byla od 23. 8. 2018. Ve shodě se soudem prvního stupně věc právně posoudil podle § 2959, § 619, § 620, § 626, § 629 a § 635 odst. 2 o. z., přičemž odkázal na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 a sp. zn. 25 Cdo 1510/2019. Uzavřel, že zdravotní stav poškozeného byl jednoznačně charakterizován jako velmi vážný, původní žalobkyně jej znala, a proto neshledal důvodnou námitku žalobců, že bylo třeba vyčkat stabilizace jeho zdravotního stavu, neboť ke vzniku újmy na straně původní žalobkyně začalo docházet bezprostředně poté, kdy se o jeho závažném zdravotním stavu dozvěděla. O osobě škůdce se pak dozvěděla nejpozději dne 31. 3. 2016, kdy obdržela dopis od škůdce s návrhem na finanční pomoc. Nárok původní žalobkyně se promlčel v tříleté subjektivní promlčecí lhůtě, která začala běžet 31. 3. 2016 a skončila 31. 3. 2019, kdy se promlčelo právo proti přímému škůdci, neboť žaloba byla podána až 1. 4. 2019. Námitku promlčení neshledal ani odvolací soud uplatněnou v rozporu s dobrými mravy, přičemž zohlednil, že původní žalobkyně byla již od roku 2018 zastoupena advokátem a že žalovaná jí plnila dobrovolně před podáním žaloby 600 000 Kč. Částku uplatněnou žalobou označil za zjevně přesahující judikaturou předpokládanou výši odškodnění. Uzavřel rovněž, že nárok na bolestné a ztížení společenského uplatnění původní žalobkyně před podáním žaloby řádně neuplatnila ani v průběhu řízení nenabídla žádné důkazy tento nárok prokazující; vzhledem k promlčení celého nároku nevyzval soud stranu žalující k doplnění důkazů ohledně těchto nároků. 4. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadli žalobci dovoláním. Jeho přípustnost spatřují v tom, že dovolacím soudem má být jinak posouzena otázka aplikace § 635 odst. 2 o. z. ve vztahu k přímému právu poškozeného na pojistné plnění vůči pojistiteli podle zákona č. 168/1999 Sb. Argumentují tím, že dovolací soud zaujal stanovisko k tomuto ustanovení až po podání nyní projednávané žaloby, přičemž do té doby byl jeho výklad sporný a nejednotný. Dále namítají, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce určení počátku i konce promlčecí lhůty, jestliže uzavřel, že jednou z okolností, jež je rozhodná pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu újmy podle § 2959 o. z., je vědomost sekundární oběti o zvlášť závažném ublížení na zdraví osoby primárně poškozené, a to bez ohledu na to, zda je zdravotní stav primárně poškozené osoby (byť již od počátku závažný) ustálen či nikoliv (odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, 25 Cdo 79/2020 a 25 Cdo 1887/2021). Odvolací soud se při určování počátku běhu promlčecí lhůty nesprávně spokojil pouze se skutkovým zjištěním, že zdravotní stav otce žalobců byl již bezprostředně po dopravní nehodě zvlášť závažný a nezabýval se tím, k jakému vývoji v jeho zdravotním stavu následně docházelo a kdy byl ustálen. K odklonu od ustálené rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2238/2016) došlo i při určení konce promlčecí lhůty podle § 607 o. z., neboť 31. 3. 2019 byla neděle, a proto bylo posledním dnem lhůty pondělí 1. 4. 2019, kdy původní žalobkyně žalobu