25 Cdo 1882/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1882/2024-304 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: P. S., zastoupená Mgr. Jarmilou Lajblovou, advokátkou se sídlem Komunardů 1091/36, 170 00 Praha 7, proti žalované: S. F, o ochranu osobnosti, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 77/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2023, č. j. 27 Co 196/2023-281, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně a její manžel podali žalobu na ochranu osobnosti. Poté, co manžel žalobkyně R. S. vzal žalobu zpět a řízení vůči němu bylo zastaveno, domáhá se již jen žalobkyně po žalované ochrany své osobnosti (omluvy, finančního zadostiučinění a zdržovacích nároků) s tím, že ji žalovaná dlouhodobě uráží, pronásleduje a negativně zasahuje do jejího soukromého života. 2. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 5 C 77/2022-187, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zdržet se jakéhokoliv ústního či písemného vulgárního projevu vůči žalobkyni (včetně její rodiny), shromažďování a zpracovávání informací o osobě žalobkyně, o jejím osobním a profesním životě, sdělování, poskytování a uvádění nepravdivých a zavádějících informací o ní (typu, že je zlatokopka, nicka ze XY) a jakéhokoliv jednání, které by bylo možno považovat za zasahování do osobnostních práv žalobkyně, či by vybočovalo z obecně uznávaných pravidel a zásad slušného chování nebo bylo v rozporu s dobrými mravy (výrok I), uložil žalované povinnost zaslat žalobkyni omluvný dopis s uvedením vlastnoručního podpisu ve znění: „Vážená paní S., omlouvám se Vám a Vaší rodině za následující urážky a vulgarismy, které jsem ve spojitosti s Vaší osobou a Vaší rodinou použila: ‚že jste coura ne štětka, že jste líná nicka ze XY, odbarvená k.., nána z paneláku ze XY, že jste kurva, štětka, manikérka, že je Vaše rodina lůzrovská rodina, že jsou to lůzři, vši, nuzáci a pijavice, co dělají hovno, že je to rodina lůzrů z cikánského města‘. Ještě jednou přijměte moji omluvu. Děkuji. S. F. (vlastnoruční podpis žalované) V XY dne“ (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). 3. K odvolání žalobkyně i žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 27 Co 196/2023-281, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II tak, že zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaslat žalobkyni omluvný dopis ve znění uvedeném ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, potvrdil jej v zamítavých výrocích I a III (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů (výroky III a IV). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a po doplnění dokazování (zejména přehráním všech předložených audiozáznamů a listinnými důkazy) dospěl k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně je manželkou R. S., který je bývalým partnerem žalované a otcem jejího dítěte C. Mezi žalovanou a manželem žalobkyně dlouhodobě probíhají opatrovnický a majetkový spor; v rámci těchto sporů se oba dopouští řady excesů, vzájemně se slovně napadají, jejich vztah je vyhrocen. Mezi účastnicemi proběhly od roku 2019 do podání žaloby v roce 2022 dva slovní incidenty bez účasti veřejnosti, pouze za přítomnosti manžela žalobkyně, přičemž oba se odehrály v době výše zmíněných sporů s bývalým partnerem žalované, o kterých žalobkyně věděla, do nichž se nechala zatáhnout a také se jich aktivně účastnila. Iniciátorem obou incidentů byla žalovaná, a to za situace, kdy žalobkyně spolu s R. S. přijela autem poblíž bydliště žalované, která vtrhla do auta, slovně napadla žalobkyni, která si v rámci incidentu také řekla „své“. V druhém případě došlo k incidentu mezi účastnicemi rovněž v autě, manžel žalobkyně se nepokusil o věcné řešení situace a natáčel žalovanou na mobilní telefon. Vulgární nadávky („nicka ze XY, líná nicka, nána z paneláku, co nic neumí a čeká na někoho, na kom může po zbytek života parazitovat, coura, odbarvená k…, blbá falešná týpka, lůzři, nuzáci, pijavice, lůzrovská rodina, kurva, manikérka, štětka, vši“) byly uvedeny pouze v e-mailové korespondenci či telefonických hovorech žalované s bývalým partnerem, nikoli se žalobkyní nebo veřejně. Byl to manžel žalobkyně, kdo ji zatáhl do partnerských a rodičovských scén se žalovanou a žádal ji, aby byla těmto telefonním hovorům přítomna, pořídila jejich záznam a zpřístupnil jí prostřednictvím trestního oznámení a oznámení o přestupku také uvedenou vzájemnou korespondenci se žalovanou. K zahájení trestního řízení vůči žalované na základě oznámení S. nedošlo a přestupkové řízení vedené proti ní skončilo zastavením částečně proto, že odpovědnost za přestupek zanikla, a částečně proto, že skutek není přestupkem. 4. Právně odvolací soud věc posoudil podle § 81, § 82 odst. 1, § 2910, § 2911, § 2894 a § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že zdržovacím nárokům nelze vyhovět pro nevykonatelnost, neboť v takovém případě by měl soud postupovat podle § 43 o. s. ř. a případně žalobu v tomto nároku odmítnout. Z petitu zdržovacího nároku ve spojení s obsahem žaloby bylo možno určit, čeho se žalobkyně domáhá, avšak k upřesňování formulace petitu odvolací soud nepřistoupil proto, že dovodil, že nárok není dán. Uzavřel dále, že žalovaná se ve dvou případech dopustila nevhodného chování vůči žalobkyni při dvou osobních incidentech, avšak nikoli veřejně, nejednalo se o pronásledování a žalobkyně na ně adekvátně reagovala. Vulgární nadávky na adresu žalobkyně byly žalovanou použity v mailové komunikaci s manželem žalobkyně nebo v telefonních hovorech s ním. Nebyla tak snížena čest a důstojnost žalobkyně, neboť nebyla přímým adresátem uvedených výpadů, nešlo o nadávání jí, ale „na ni,“ a nic z toho se neodehrálo veřejně. Žalobkyni s jejím souhlasem do svého sporu se žalovanou aktivně vtahoval její manžel, který jí zpřístupnil k poslechu a k přečtení i nechutný obsah několika soukromých telefonátů a korespondence se žalovanou. Odvolací soud uzavřel, že tak došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalované a případnou újmou žalobkyně, která by tímto jednáním bez aktivity svého manžela a své vlastní nemohla být dotčena. Poukázal na to, že k zásahu do práva na ochranu osobnosti dochází jen v případě, kdy přesáhne určitou míru. Vzhledem k nezvládnutému rozchodu manžela žalobkyně se žalovanou, s tím souvisícím sporem o dítě, a následnému uzavření jeho manželství se žalobkyní, bylo možno očekávat určitý diskomfort s tím spojený, jakož i určitou míru nevraživosti na obou stranách. Proto i kdyby uvedeným jednáním k zásahu do osobnostních práv žalobkyně došlo, nejedná se za daných okolností o zásah natolik intenzivní, aby odůvodňoval zadostiučinění formou omluvy ani v penězích. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podala žalobkyně dovolání s tím, že závěry odvolacího soudu nemají oporu ve skutkovém stavu zjištěném v tomto řízení. Namítala odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2691/2007 a 30 Cdo 2033/2009). Zdůraznila, že není povinna snášet neoprávněnou kritiku svojí osoby (coura, kurva, štětka), své rodiny (lůzři, vši, nuzáci a pijavice, co dělají hovno), to vše při absenci sebemenšího opodstatnění, či vlastního přičinění, když jediným účelem a cílem těchto urážek je ji zranit. Jednání žalované má vliv na její zdravotní stav, protože má přiznán invalidní důchod a její zdravotní indispozice je způsobena extenzivní psychickou odezvou na vnější podněty. Poukázala na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1511/13) a Evropského soudu pro lidská práva [dále jen „ESLP“] (rozhodnutí č. 42211/07 a č. 17446/ 07), podle které je třeba rozlišovat mezi ironickými a provokativními výroky a samoúčelnými urážkami. Odklon od běžné rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5158/2014) spatřuje rovněž v závěru, že bez aktivity jejího manžela, který jí zpřístupnil i nechutný obsah několika soukromých telefonátů a korespondence se žalovanou, nemohlo dojít k její újmě. Považuje za standardní, že sdílená komunikace mezi manželi jim nemůže být kladena k tíži. Má za to, že zasáhnout do osobnostní sféry každého člověka lze i zprostředkovaně, jinak by jakékoliv hanlivé a vulgární výroky původce adresované postiženému přes třetí osoby nebyly postižitelné. Namítala, že její manžel nikdy nebyl manželem žalované, tudíž odvolací soud chybně dovodil, že motivem útoků žalované byl „nezvládnutý rozvod“. Předložila vlastní verzi vztahu a důvodů rozchodu svého manžela se žalovanou a poukázala na to, že se stala předmětem útoků žalované bez jakéhokoliv svého přičinění. Přestože její manžel zablokoval veškerou emailovou a mobilní komunikaci se žalovanou, docházelo ze strany žalované k te