25 Cdo 1895/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1895/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1895/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1895.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1895/2025-167 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: L. Č., zastoupený Mgr. Lucií Peterkovou, advokátkou se sídlem Dolní náměstí 17/9, 746 01 Opava, proti žalovanému: město Hradec nad Moravicí, IČO 00300144, se sídlem úřadu Opavská 265, 747 41 Hradec nad Moravicí, zastoupený Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Partyzánská 1565/18, 747 05 Opava, o zaplacení 287 808 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 109 C 23/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2024, č. j. 11 Co 115/2024-109, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 991 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou dne 6. 8. 2021 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit ušlý zisk 287 808 Kč s odůvodněním, že žalovaný na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY spoluvlastněném žalobcem vybudoval bez souhlasu vlastníků v roce 2002 splaškovou kanalizaci a šachtici. Tím došlo nejen ke znehodnocení tohoto pozemku, ale také pozemků parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY výlučně vlastněných žalobcem. Žalovaný od počátku opakovaně sliboval vyřešení nastalého stavu, aniž by k tomu však kdy došlo. To zabránilo žalobci a jeho v roce 2014 zesnulé manželce v prodeji pozemků. Pokud by byla dořešena splašková kanalizace a šachtice, bylo možné prodat pozemky za 650 000 Kč až 750 000 Kč. V roce 2015 byl zjištěn úpadek žalobce, ustanovený insolvenční správce prodal tyto pozemky (spolu)vlastněné žalobcem kupní smlouvou ze dne 14. 8. 2018 za kupní cenu 200 000 Kč. 2. Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 109 C 23/2021-75, žalobu zamítl a žalobci uložit zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení 46 899,60 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je promlčen. Mezi účastníky probíhala od roku 2002 jednání o způsobu a výši odškodnění žalobce, který věděl nejpozději v roce 2012, kdy se snažil pozemky prodat, že vybudovaná kanalizace snižuje jejich hodnotu. 3. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 22. 10. 2024, č. j. 11 Co 115/2024-109, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení jej co do výše přiznaných nákladů změnil a rozhodl a náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobce je promlčen. Žalobce věděl, že škodu způsobil svým jednáním žalovaný, který nechal kanalizaci vybudovat. Zároveň žalobce nejpozději v červnu 2014, kdy zemřela jeho manželka, věděl, že nedosáhne očekávaného zisku z prodeje pozemků ve výši 650 000 Kč až 750 000 Kč, jestliže případní zájemci od svého úmyslu pozemky (včetně pozemku neoprávněně zatíženého kanalizací a šachticí) koupit a zaplatit za ně žalobci tuto kupní cenu odstoupili. Žalovaný neudržoval žalobce v přesvědčení, že celou záležitost v budoucnu vyřeší dle jeho požadavků, jestliže mu již v roce 2002 sdělil, že jako odškodnění je ochoten zaplatit 25 000 Kč. Subjektivní promlčecí lhůta počala běžet nejpozději 1. 7. 2014 a námitka promlčení uplatněná žalovaným je důvodná. Odvolací soud dále uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a prodejem předmětných pozemků v insolvenčním řízení k uspokojení věřitelů žalobce za částku 200 000 Kč. Nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty, dlužník ztratil dispoziční oprávnění k těmto nemovitostem a jejich zpeněžení probíhalo zcela v režimu insolvenčního zákona. Není-li dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a prodejem předmětných nemovitostí za částku 200 000 Kč, nemůže být dána ani odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci ve formě ušlého zisku. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl včasným dovoláním žalobce. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a je rozhodována rozdílně. Žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jím uplatněný nárok je promlčen, neboť zisk mu ušel až při faktickém prodeji pozemků v roce 2018. Žalovaný vybudoval bez souhlasu vlastníků pozemku splaškovou kanalizaci a šachtici, jednal protizákonně a nemůže se dovolávat žádných práv. I kdyby snad byl nárok promlčen, žalovaný žalobce udržoval v domnění, že se chce smírně dohodnout, a zavinil tak případné promlčení nároku. Závěr odvolacího soudu, že věděl, že žalovaný není ochoten zaplatit více než 25 000 Kč, není pravdivý. Žalobce se nechtěl zbytečně soudit se svým městem, jednal s ním o mnoha možných řešeních a promlčení nelze považovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4776/2024) za žalobcem zaviněné. Uplatnění námitky promlčení žalovaným nemůže požívat právní ochrany, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Nadto s ohledem na jednání účastníků není nárok promlčen v souladu s § 647 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o neexistenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody. Kdyby na pozemku nebyla kanalizace a šachtice, pozemky by se prodaly za mnohem vyšší cenu i v insolvenčním řízení. Žalobce navrhl, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí, případně i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaný se ve vyjádření k podanému dovolání ztotožnil se závěry soudů obou stupňů o promlčení nároku uplatněného žalobcem. Za zcela nesprávný považuje názor žalobce, že mu škoda vznikla až zcizením nemovitostí v insolvenčním řízení. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že mezi vybudováním kanalizace a šachtice na pozemku žalobce v roce 2002 a jejich prodejem v roce 2018 v rámci insolvenčního řízení není žádná příčinná souvislost a již jen z tohoto důvodu nemůže být žaloba úspěšná. Žalovaný navrhl, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto, případně bylo zamítnuto. 6. Žalobce v následném vyjádření k podání žalovaného zdůraznil, že jednání žalovaného nemůže požívat právní ochrany. Už samotné vlastnictví stavby vybudované na cizím pozemku bez právního titulu zakládá bezdůvodné obohacení (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2056/2009 a ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4661/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1537/2009 a ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2542/2009). Odvolací soud se nezabýval okolnostmi rozhodnými pro posouzení, zda námitka promlčení uplatněná žalovaným není v rozporu s dobrými mravy (např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. III. ÚS 1020/16 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3681/2018). Žalobce rovněž doplnil dovolání tak, že nesouhlasí ani se závislými nákladovými výroky dovoláním napadeného rozhodnutí. Náklady vynaložené obcí na její zastupování advokátem nelze považovat za účelné (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 6. 6. 2013, sp. zn. I. ÚS 4229/12, ze dne 23. 11. 2010, III. ÚS 2984/09 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2868/2017) a žalovanému měla být přiznána náhrada nákladů řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve výši 300 Kč za každý jednotlivý úkon (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání není přípustné. 8. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolate