25 Cdo 2062/2016 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2062/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 8. 2016 Spisová značka:25 Cdo 2062/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2062.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Škoda na nemovité věci (o. z.) Dotčené předpisy:§ 443 obč. zák. § 442 odst. 1 a 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 10. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2062/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce A. T., proti žalované RAVOS, s. r. o., IČO 47546662, se sídlem Rakovník, Františka Diepolta 1870, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 30, za účasti Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 3.650.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 222/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 25 Co 94/2015-564, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 25 Co 94/2015-564, s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I, se zrušuje a věc se ve zrušeném rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 3.650.000 Kč z titulu náhrady škody, kterou mu měla žalovaná jako správkyně veřejné vodovodní a kanalizační soustavy způsobit nedostatečně provedenou opravou vodovodní přípojky k vodoměrné soustavě v domě žalobce a zanedbáním údržby nefunkčního hlavního uličního uzávěru vody, v důsledku čehož došlo k havárii na vodovodním potrubí ve zmíněném domě. Následkem havárie vznikly pod budovou kaverny, jež narušily statiku nemovitosti, která se stala neobyvatelnou. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 3. 9. 2014, č. j. 7 C 222/2010-455, zamítl žalobu ohledně 2.760.038 Kč (výrok I), uložil žalované zaplatit žalobci 889.962 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi státem a účastníky řízení a mezi účastníky řízení navzájem (výroky III až VI). Soud vyšel ze zjištění, že dne 13. 5. 2008 uzavřel žalobce se společností PERMON, s. r. o., kupní smlouvu, předmětem které byla mimo jiné budova v obci J., to vše za kupní cenu 1.050.000 Kč. V lednu 2009 byl v nemovitosti žalovanou měněn vodoměr, poškozený vlivem promrzání. V březnu 2009 byla pracovníkem žalované opravována vodoměrná soustava, jelikož docházelo k únikům vody; tato oprava byla provedena správně a v souladu s technickými normami. V prvním pololetí roku 2009 nechal žalobce vyměnit ve sklepě domu vodovodní potrubí, ani v tomto případě nebylo zjištěno pochybení. Vodovodní potrubí bylo po celou dobu přiměřeně namáháno vlivem odběru vody v obci a tím způsobenými změnami tlaku v potrubí. Dne 18. 5. 2009 došlo k vodovodní havárii v budově žalobce, při které byl sklep budovy masivně zaplaven. Přítok vody nešlo uzavřít, neboť hlavní uzávěr vody umístěný před domem byl nefunkční a opravu bylo možno realizovat až po odčerpání vody. Dle znaleckých posudků byla následkem havárie změna vlastností podloží domu, vznik kaveren a poškození nosné konstrukce objektu žalobce. Tržní hodnota nemovitosti v době před škodnou událostí byla 1.100.000 Kč, po havárii byla hodnota budovy nulová. Náklady na uvedení budovy do předešlého stavu (do stavu bezprostředně před havárií) byly znalcem vyčísleny částkou 3.040.976 Kč bez DPH, přičemž uvedením do původního stavu by nedošlo ke zhodnocení nemovitosti, která by nadále zůstala neuživatelná. Výše nákladů na provedení demolice budovy byla znalcem vyčíslena částkou 618.113 Kč bez DPH. Náklady na uvedení do předešlého stavu tedy výrazně převyšují obvyklou cenu nemovitosti. Žalobcův nárok soud prvního stupně posoudil podle z § 420 obč. zák., dovodil, že žalovaná odpovídá za škodu pouze částečně, neboť řádně nepečovala o hlavní uliční uzávěr vody, ač v případě jeho funkčnosti by bylo možno podstatným způsobem omezit rozsah škody. Žalobce nese částečnou odpovědnost za škodu tím, že řádně nezabezpečil vodoměrnou soustavu uvnitř své nemovitosti proti promrzání, jak mu ukládá § 32 zákona č. 268/2009 Sb. v platném znění. Podle § 441 obč. zák. oba účastníci nesou škodu poměrně, každý v rozsahu jedné poloviny. Při určení výše škody vycházel soud podle § 443 obč. zák. z ceny věci v době poškození. Jelikož náklady na uvedení nemovitosti do předešlého stavu násobně převyšovaly obvyklou cenu nemovitosti před škodnou událostí, soud prvního stupně považoval tyto náklady za neúčelné a stanovil výši náhrady škody rozdílem obvyklé ceny, jakou měla nemovitost před poškozením, a obvyklé ceny po poškození, tedy částkou 1.100.000 Kč. K tomu připočetl náklady na demolici, které bude muset žalobce vynaložit, v částce 679.924 Kč bez DPH. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 25 Co 94/2015-564, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.366.924 Kč, jinak byl rozsudek ve výroku I potvrzen; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, doplnil je dalším dokazováním – doplňkem znaleckého posudku, na jehož základě zjistil, že příčinou havárie nebylo zamrznutí potrubí, a dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu v rozsahu 90 % (s ohledem na nefunkční hlavní uzávěr jako rozhodující příčinu vzniku škody v daném rozsahu a neprovedení zkoušky těsnosti po opravě potrubí žalovanou v místě, kde posléze došlo k jeho porušení) a žalobce v rozsahu 10 % (maximálně v tomto rozsahu lze žalobci přičítat podíl na vzniku škody v důsledku nedostatečné izolace potrubí ve sklepě jeho domu, jež působila degradaci potrubí, která se však na vzniku havárie mohla podílet jen okrajově). Odvolací soud se neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, podle kterého uvádět věc, jejíž hodnota před poškozením byla 1.100.000 Kč a po havárii byla nulová, do předešlého stavu s využitím nákladů, které přesahují 3.000.000 Kč, je sice možné, ale není účelné. Byla poškozena stavba, což je individuální věc, kterou nelze nahradit stejnou věcí, proto odvolací soud považoval za účelné, aby takto jedinečně určená věc byla opravena, neboť pouze tak bude žalobci nahrazena vzniklá škoda. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí dílem na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dílem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka v dovolání zpochybňuje rozsah svého podílu na vzniku škody a poukazuje na odlišný závěr soudu prvního stupně o podílu účastníků na vzniku škody a na to, že žalobce dlouhodobě porušoval povinnost chránit vodovodní přípojku proti zamrznutí). Dále namítá, že vynaložení nákladů na uvedení stavby do předešlého stavu (stavu bezprostředně přecházejícímu vzniku škody) by bylo zcela nehospodárné, a tudíž neúčelné. Pokud by byla přisouzena poškozenému náhrada škody ve výši 3,5násobku obvyklé ceny nemovitosti v době bezprostředně před škodnou událostí, považovala by dovolatelka takové rozhodnutí za neoprávněné zvýhodnění poškozeného. Podobné případy dle dovolatelky dovolací soud dosud neřešil. Dále odkazuje na judikaturu dovolacího soudu, od které se odvolací soud dle jejího názoru odchýlil při určení výše škody. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém dovolacím návrhu sice navrhuje zrušení všech výroků napadeného rozsudku, z obsahu dovolání však vyplývá, že brojí proti tomuto rozsudku s výjimkou té části výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil podané dovolání a shledal, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud napadený rozsudek přezkoumal z hlediska uplatněného dovolacího důvodu (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a dospěl