25 Cdo 208/2026 — Nejvyšší soud

25 Cdo 208/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 3. 2026 Spisová značka:25 Cdo 208/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.208.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zastoupení povinné [ Zastoupení ] Poplatky soudní Dotčené předpisy:§ 104 odst. 1 o. s. ř. § 104 odst. 2 o. s. ř. § 241 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 208/2026-85 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce: P. B., proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, o 2.800.000 Kč a další újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 243/2024, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2025, č. j. 16 Co 308/2025-71, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 8. 8. 2025, č. j. 20 C 243/2024-62, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení 2.800.000 Kč (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II). Rozhodl tak poté, co žalobce k zaplacení soudního poplatku vyzval usnesením ze dne 11. 6. 2025, č. j. 20 C 243/2024-61, jež mu bylo doručeno 26. 6. 2025. 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 10. 2025, č. j. 16 Co 308/2025-71, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání těžko srozumitelného obsahu, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků. 4. Ustanovení § 241 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. 5. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř., není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné. 6. Podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř., jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. 7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. viz též § 241b odst. 3 věta třetí a § 243c odst. 3 věta třetí o. s. ř.). 8. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, návrhů, námitek a opravných prostředků. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1952/2024, či ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4688/2017, obě vydaná ve věci nynějšího dovolatele). 9. Záměrem počínání žalobce při podání žádosti o osvobození od soudních poplatků za dovolání je nikoliv sledování ochrany subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle § 41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1035/2024, či ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1389/2025, která byla vydána přímo ve věci nynějšího dovolatele). S ohledem na výše uvedené se nepochybně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, takže osvobození od soudních poplatků by žalobci nemohlo být přiznáno (§ 138 odst. 1 o. s. ř.). 10. Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. dovolací řízení zastavil. 11. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce byl k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce pro dovolací řízení, opakovaně vyzýván, a to dokonce i v nyní projednávané věci poté, co podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2024, č. j. 62 Co 191/2024-30, (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 25 Cdo 401/2025, dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1470/2024, ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. 30 Cdo 855/2025, či ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 122/2025). Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014). 12. Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1184/2021, nebo ze dne 1. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1712/2021). 13. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle § 243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 3. 2026 JUDr. Robert Waltr předseda senátu