25 Cdo 216/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 216/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 6. 2024 Spisová značka:25 Cdo 216/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.216.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Nemajetková újma (o. z.) Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 84 o. z. § 2956 o. z. § 132 o. s. ř. § 9 odst. 4 písm. a) předpisu č. 177/1996 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 216/2023-252 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) H. Č., a b) V. Č. M., oba zastoupeni JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, proti žalované: MAFRA, a. s., IČO 45313351, se sídlem Karla Engliše 519/11, Praha 5, zastoupena Mgr. Jiřím Urbánkem, advokátem se sídlem Na Kozačce 1289/7, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 376/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, č. j. 22 Co 148/2022-232, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení každému 3.182 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Štaidla. Odůvodnění: 1. Žalobci se domáhali ochrany osobnosti formou uveřejnění omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění na základě skutečnosti, že dne 20. 11. 2019 žalovaná v týdeníku Pestrý svět uveřejnila článek s názvem „Láska na dluh“, který byl na titulní straně týdeníku avizován fotografiemi žalobců a dvěma upoutávkami „Až po uši v dluzích“ a „Vysoká cena za lásku“. Spolu s článkem byly uveřejněny fotografie žalobců pořízené na společenských akcích a na veřejnosti (fotografie žalobce a/ před domem, o jehož koupi článek pojednává, či žalobkyně b/, jak venčí psa a chystá se vejít do domu, kde bydlí). V článku se mimo jiné uvádělo, že žalobce a) si na sebe uvázal „obří dluh“, že je až „po uši v dluzích“ a že se „zadlužil kvůli své mladé ženě“. Žalobci se domnívali, že bylo článkem zasaženo do jejich práv na ochranu osobnosti, do jejich soukromého a rodinného života, cti a důstojnosti s cílem dosažení vyššího nákladu a zisku. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. 28 C 376/2020-182, uložil žalované povinnost uveřejnit v týdeníku Pestrý svět omluvu žalobci a) tam specifikovaného znění (výrok I) a omluvu žalobkyni b) tam specifikovaného znění (výrok II), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 50.000 Kč s příslušenstvím (výrok III), v části, jíž se žalobce a) po žalované domáhal zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok IV), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 50.000 Kč s příslušenstvím (výrok V), v části, jíž se žalobkyně b) po žalované domáhala zaplacení 350.000 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok VI) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VII). Vyšel z toho, že oba žalobci jsou jako známí herci osobami veřejného zájmu, takže musí akceptovat větší míru veřejné kritiky, ale i vyšší zájem médií a veřejnosti o své soukromí. Ani takto veřejně známé osoby však nejsou povinny strpět jednání, které do jejich soukromí zasahuje a které je vedeno pouze snahou uspokojit zvědavost té části veřejnosti, která má oblibu v nahlížení do soukromí takto mediálně známých osob. Výroky o finančním závazku žalobců v souvislosti s nákupem a rekonstrukcí domu vychází sice z pravdivého základu, že si žalobci vzali za účelem nákupu nemovitosti hypotéku, pravdivost navazujících hodnotících soudů však prokázána nebyla. Bylo naopak prokázáno, že se v daném případě jednalo o jejich společné rozhodnutí a závazek, jejž společně přijali, je v jejich finančních možnostech. Pořízení a následné uveřejnění fotografií žalobců z jejich běžného života bez jejich souhlasu představuje neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv, a nikoliv plnění veřejné služby, jak tvrdila žalovaná, především s ohledem na charakter poskytovaných informací obsažených v článku a na ryze společenský až bulvární charakter daného periodika. Nelze naopak nic namítat proti uveřejnění fotografií žalobců pořízených při společenských akcích. Soud prvního stupně uzavřel, že nepravdivými výroky, které nadsazeně a do určité míry senzacechtivě popisovaly objektivní stav, navíc formou titulků, které nebyly ani obsahově souladné s dalším textem, došlo k zásahu do práva žalobců na soukromí. Z výpovědí svědků soud zjistil, že článek vnímali negativně. V řízení nebylo prokázáno, že by v důsledku článku došlo k poškození pověsti žalobce a) v profesní sféře. 3. K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 9. 2022, č. j. 22 Co 148/2022-232, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a II změnil tak, že se žaloba o uveřejnění omluvy zamítá (výrok I), ve výroku III a V jej potvrdil (výrok II), ve výroku IV jej změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci a) 200.000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části jej v tomto výroku potvrdil (výrok III), ve výroku VI jej změnil tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni b) 200.000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části jej v tomto výroku potvrdil (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok V). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně nesprávně posuzoval pravdivost hodnotících soudů, neboť u nich má být posuzováno to, zda vycházejí z reálného, pravdivého základu. Takový základ v projednávané věci dán nebyl. Ze skutečnosti, že si žalobci vzali hypotéční úvěr, nebylo možno učinit hodnotící soudy či spekulace o tom, že žalobce a) platí vysokou cenu za lásku, že žalobci jsou až po uši v dluzích a že jde o lásku na dluh. Žalovaná k hodnotícím soudům dospěla pouze účelově, aby mohla vydat článek, který zaujme svými bombastickými a zcela neadekvátními nadpisy. Popsanými výroky, tedy zejména titulky, které navíc nebyly ani obsahově souladné s dalším textem, došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců, a to zejména do práva na soukromí, cti a důstojnosti v takové míře (s ohledem na obsah a rozsah sdělení cestou celostátně distribuovaného periodického tisku s nezanedbatelným nákladem a vysokou čteností), který odůvodňuje poskytnutí peněžitého zadostiučinění. Do práv obou žalobců na soukromí navíc žalovaná hrubě zasáhla také tajným pořizováním fotografií žalobců při jejich soukromých aktivitách. Při hodnocení míry zásahu a adekvátní výše zadostiučinění vzal odvolací soud v úvahu mimo jiné to, že hodnotící titulky byly uveřejněny na titulní straně časopisu, takže mohly vyvolat klamný dojem i u té části populace, která jej běžně nečte. Zdůraznil též, že pořízení některých fotografií žalobců bylo spojeno s jejich sledováním a byly pořízeny bez jejich vědomí, což je v kontextu prakticky nulového veřejného zájmu na obsahu daného článku postup zcela nepřijatelný. Dále se odvolací soud zabýval porovnáním výší peněžitého zadostiučinění v obdobných případech a shledal, že v posuzovaném případě je adekvátní peněžité zadostiučinění v celkové výši 250.000 Kč pro každého z žalobců, přičemž větší část připadá na satisfakci za tajné pořízení a uveřejnění fotografií ze soukromého života žalobců. Argumentem pro snížení peněžitého zadostiučinění by mohla být skutečnost, že žalobci své soukromí částečně zpřístupňují, jednalo se o uveřejnění jednoho článku a fotografie je zachycovaly v běžných situacích. Naproti tomu však odvolací soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2021, sp. zn. I. ÚS 668/21, připomněl preventivně-sankční funkci zadostiučinění. Konstatoval, že v testu proporcionality mezi svobodou projevu a právem na soukromí nemůže jednání žalované spočívající v tajném pořizování fotografií ze soukromí obstát, neboť jím nesledovala žádný legitimní veřejný zájem, neprojevila ani žádnou sebereflexi a do cti, důstojnosti a soukromí žalobců zasáhla úmyslně, přičemž žalovaná jako vydavatelka periodického tisku se mohla a měla seznámit s dlouhodobou a všeobecně známou judikaturou týkající se neoprávněných zásahů do soukromí. Odvolací soud zohlednil rovněž to, že se jednalo pouze o jeden článek a poškozující byly zejména jeho nadpisy. Požadavek na omluvu pak odvolací soud považoval za nedůvodný, jelikož navrhovaný text omluvy je zcela nekonkrétní a natolik obecný, že taková omluva by nemohla sloužit svému účelu. 4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku II, výroku III, pokud jím byl změněn výrok IV rozsudku soudu prvního stupně tak, že byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci a) 200.000 Kč s příslušenstvím, a výroku