25 Cdo 2244/2000 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2244/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 9. 2002 Spisová značka:25 Cdo 2244/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.2244.2000.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 58/1969Sb. § 22 odst. 1 předpisu č. 30/1968Sb. § 4 odst. 3 písm. d) předpisu č. 20/1966Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2244/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, zastoupené advokátem, a 2/ Z. ú. l. p., s. p., , zastoupenému advokátem, o 2.039.630,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 223/95, o dovolání první žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. června 2000, č. j. 8 Co 1237/2000-224, takto : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 6. 2000, č. j. 8 Co 1237/2000-224, ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti první žalované, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu k první žalované, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2000, č. j. 12 C 223/95-203, ve vyhovujícím výroku o věci samé a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu k první žalované se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 4. 1998, č. j. 12 C 223/95-120, zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaným uložena společně a nerozdílně povinnost zaplatit žalobkyni 2.039.630,- Kč s 16 % úrokem od 1. 8. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uplatněný nárok žalobkyně posoudil podle zákona č. 58/1969 Sb. jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a dospěl k závěru, že ve vztahu k první žalované není splněna podmínka předběžného projednání nároku s ústředním orgánem ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. a druhý žalovaný není podle zákona č. 58/1969 Sb. pasivně legitimován. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 12. 1998, č. j. 6 Co 1746/98, 6 Co 2971/98-141, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s tím, že při nesplnění podmínky předběžného projednání nároku na náhradu škody podle ust. § 9 zákona č. 58/1969 Sb. je třeba poškozeného vyzvat k odstranění tohoto nedostatku s určením přiměřené lhůty, a ve vztahu k druhému žalovanému nárok na náhradu škody posoudit podle obecných ustanovení občanského zákoníku. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 1. 2000, č. j. 12 C 223/95-203, byla první žalované (České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR) uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2.002.074,- Kč s 16 % úrokem od 1. 8. 1994 do zaplacení, co do zbývající částky 37.556,- Kč s příslušenstvím a dále v plném rozsahu proti druhému žalovanému byla žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce přihlásil u S. z. ú. l. p. Č. B. výrobek dětské skládací stavebnice ke schválení podle § 20 zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví. Rozhodnutím tohoto ústavu ze dne 2. 3. 1993 č. 08-S-339 byl výrobek schválen jako vyhovující podmínkám ust. § 22 odst. 1 citovaného zákona. Dne 30. 11. 1993 vydal Okresní úřad H. K. - okresní hygienik rozhodnutí, kterým zakázal distribuci a prodej uvedeného výrobku podle § 75 odst. 4 písm. c) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, do doby, než budou vzorky posouzeny z hlediska zdravotní nezávadnosti. Rozhodnutím Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ze dne 22. 7. 1994 zn. 1381/94/30-32 bylo zrušeno rozhodnutí S. z. ú. l. p. o schválení tohoto výrobku, neboť státní zkušebna nebyla věcně příslušná a při schvalování výrobku nebyla zjišťována zdravotní nezávadnost použitého materiálu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že za škodu je odpovědná první žalovaná, neboť S. z. ú. l. p. Č. B. (dále: státní zkušebna) jednal při schvalování výrobku jako orgán státu, jeho rozhodnutí bylo vydáno ve správním řízení, a jako nezákonné bylo zrušeno ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona č. 58/1969 Sb. Protože podle § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (ve znění pozdějších předpisů), je nutno vyžádat závazný posudek orgánů hygienické služby k zahájení výroby a k dovozu poživatin a předmětů běžného užívání, a protože státní zkušebna při schvalování výrobku si nezajistila - byť od žalobce - stanovisko hygienika o zdravotní nezávadnosti výrobku, ačkoliv jej měla posoudit i z hlediska hygienických předpisů ( ust. § 22 odst. 1 zákona č. 30/1968 Sb.), dopustila se i nesprávného úředního postupu následovaného vydáním nezákonného rozhodnutí. Rozhodnutí o schválení výrobku způsobilo žalobkyni škodu poté, kdy okresní hygienik zakázal jeho distribuci a prodej. Dovodil, že se žalobkyně důvodně domáhá náhrady škody způsobené vadným rozhodnutím státní zkušebny, neboť na jeho základě zahájila výrobu a distribuci svého výrobku, která byla posléze rozhodnutím okresního hygienika zakázána. Při stanovení výše škody vycházel soud prvního stupně ze znaleckého posudku z oboru ekonomika - odvětví účetní evidence, peněžnictví, a žalobkyni přiznal náhradu za zakoupený a nespotřebovaný materiál na výrobu včetně dopravy, obalů a nákladů na mzdy a propagaci v částce 322.622,- Kč, na ušlém zisku z výroby hračky za dobu 10 měsíců, kdy výroba nemohla pokračovat, částku 1.509.420,- Kč, za vyrobené a neprodané výrobky částku 8.800,- Kč, a za „poškození dobrého jména“ částku 150.942,- Kč. Žalobu proti druhému žalovanému zamítl, neboť ten své povinnosti ze smlouvy o dílo, uzavřené se žalobcem, neporušil, a nebyly tak splněny podmínky odpovědnostního vztahu. K odvolání žalobkyně a první žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 6. 2000, č. j. 8 Co 1237/2000-224, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (ve výroku o věci samé ve vztahu k první žalované v tom znění, že je povinna zaplatit žalobkyni 2.001.784,- Kč s 16 % úrokem od 1. 8. 1994 do zaplacení, a že žaloba co do částky 37.846,- Kč s příslušenstvím se zamítá) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň nevyhověl návrhu první žalované na připuštění dovolání k otázce, zda podání žádosti o schválení výrobku státní zkušebnou je zahájením výroby ve smyslu ust. § 4 odst. 3 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že je dána odpovědnost státu podle zákona č. 58/1969 Sb. za škodu způsobenou rozhodnutím S. z. ú. l. p., které bylo jako nezákonné zrušeno, a že druhý žalovaný za škodu žalobkyně neodpovídá. Protože rozhodnutím příslušného orgánu, kterým bylo nezákonné rozhodnutí zrušeno, je soud vázán, nepřezkoumává, zda bylo věcně správné a zda důvody zrušení byly namístě. Do distribuce byl rozhodnutím státní zkušebny uveden výrobek, který neodpovídal hygienickým přepisům, ač podle § 22 zákona č. 30/1968 Sb. měla být i jeho hygienická nezávadnost posuzována při schvalování. Zkušebna se tak dopustila i nesprávného úředního postupu, když při schvalování výrobku si pro své rozhodnutí nezajistila stanovisko hygienika. V důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu byla žalobkyně nucena přerušit další výrobu a v příčinné souvislosti s tím utrpěla škodu, spočívající v hodnotě materiálu zakoupeného na výrobu hraček, v ušlém zisku po dobu, kdy výroba nemohla pokračovat, v hodnotě výrobků, jež zůstaly vyrobené na skladě, a rovněž v „poškození dobrého jména žalobkyně“. Odvolací soud dovodil, že souhrnně jde o škodu, kterou žalobkyně utrpěla poté, kdy bylo zrušeno rozhodnutí státní zkušebny o schválení výrobku a zakázána jeho distribuce, a ve svém rozhodnutí opravil chybný součet jednotlivých nároků v rozsudku soudu prvního stupně. Proti tomuto rozsudku podala první žalovaná dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jehož přípustnost dovozuje z ust. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a v němž namítá, že odvolací soud nezkoumal, zda vůbec škoda žalobkyni vznikla, nezdůvodnil příčinnou souvislost mezi rozhodnutím státní zkušebny a vznikem škody a neposoudil správně ani výši škody. Poukazuje na to, že žalobkyně dle svého předmětu podnikání nebyla op