25 Cdo 2292/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2292/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 10. 2010 Spisová značka:25 Cdo 2292/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2292.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 18 předpisu č. 58/1969Sb. § 442 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        25 Cdo 2292/2008 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. K., proti žalované České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj, IČ: 66002222, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, o náhradu škody ve výši 150.000,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 280/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007, č.j. 13 Co 157/2007-195, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007, č.j. 13 Co 157/2007-195, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. prosince 2006, č.j. 21 C 280/2001-177, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. prosince 2006, č.j. 21 C 280/2001-177, uložil žalované zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem Úřadu městského obvodu Plzeň 4, jenž žalobci jako vlastníku nepovolené skladovací haly na pozemku parc. č. 2253/1 v k.ú. Plzeň – Doubravka nezaslal dle § 74 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení, oznámení o zahájení výkonu rozhodnutí odstraněním nepovolené stavby, kterou podle rozhodnutí tohoto úřadu měl žalobce odstranit do 30. 11. 1994, po prodloužení do 30. 4. 1995. Žalobce dne 30. 9. 1997 uzavřel s J. B. smlouvu o prodeji této nepovolené stavby, v níž se kupující zavázal provést do konce května 1998 na vlastní náklady její demolici a prodávajícímu zaplatit částku 150.000,- Kč jako úhradu za stavební materiál, jež z demolice získá. Dne 15. 4. 1998 byla zahájena a za pomoci strojů provedena v rámci výkonu rozhodnutí demolice objektu, stavební materiál se stal nadále nepoužitelným a žalobce musel vrátit J. B. částku 150.000,- Kč, jejíž náhrady se nyní domáhá na státu. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. září 2007, č.j. 13 Co 157/2007-195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup, jehož se dopustil Úřad městského obvodu Plzeň 4 tím, že v rozporu s ustanovením § 74 správního řádu neoznámil žalobci jako vlastníku stavby zahájení výkonu rozhodnutí a předmětnou halu dne 15. 4. zdemoloval. Žalobci byla způsobena škoda ve výši 150.000,- Kč, neboť uvedenou částku měl získat za prodej stavebního materiálu, pokud by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a hala by byla zdemolována na základě smlouvy uzavřené s J. B. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce příčinné souvislosti mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem a v otázce spoluzavinění poškozeného, čímž se odvolací soud nezabýval, jakož i v určení počátku povinnosti platit úroky z prodlení. Poukazuje na to, že demolice byla zahájena po více než 3 a půl letech od pravomocného rozhodnutí, jímž byla žalovanému uložena povinnost odstranit nepovolenou stavbu. Namítá, že odvolací soud se nezabýval posouzením existence konkrétní příčinné souvislosti ani tím, zda ke vzniku tvrzené škody došlo výlučně v příčinné souvislost s neprávným úředním postupem. Dovozuje, že škoda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s tím, že halu postavil bez stavebního povolení, nerespektoval pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavby, povinnost mu uloženou nesplnil ve stanovené lhůtě, ale ani více než tři a půl roku poté. Výše škody je dle dovolatelky sporná, oba znalecké posudky si vzájemně odporují, a poukazuje na to, že i při doručení oznámení o zahájení výkonu rozhodnutí žalobci by možnost ručního bourání svépomocí nepřicházela v úvahu. Nesprávně a v rozporu s  § 563 obč. zák. byl stanoven počátek úroků z prodlení od data odstranění nepovolené stavby a jejich výše byla stanovena v rozporu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 12. 9. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a/], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b/], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c/]. Soud prvního stupně sice rozhodoval v dané věci dvakrát, ale jeho v pořadí první (rovněž vyhovující) rozhodnutí  bylo odvolacím soudem zrušeno z důvodu nutnosti doplnění dokazování, odvolací soud ve svém zrušovacím usnesení nevyslovil právní názor, jenž by byl pro rozhodování soudu prvního stupně závazný, proto přichází v úvahu posouzení přípustnosti dovolání dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v otázce příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a majetkovou újmou žalobce. Vzhledem k tomu, že tato otázka nebyla dovolacím soudem na obdobném skutkové základě řešena, a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), představuje rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je proto přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Vzhledem k tomu, že tvrzená škoda způsobená nesprávným úředním postupem měla vzniknout přede dnem účinnosti zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), tj. před 15. 5. 1998, bylo namístě postupovat podle dosavadního předpisu, tj. podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Předpokladem odpovědnosti za škodu podle § 18 odst. 1 uvedeného zákona je nesprávný úřední postup těch, kteří plní úkoly státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v § 1 odst. 1 cit. zákona, vznik  škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem škody. I u objektivní odpovědnosti státu za škodu je nezbytným předpokladem jejího vzniku existence příčinné souvislosti (vztah příčiny a následku) mezi právní skutečností, za niž odpovídá, a mezi vznikem škody. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda jako následek určité škodné události (zde nesprávného úředního postupu), tedy je-li doloženo, že nebýt této události, ke škodě by nedošlo. Škodu, jejíž náhrady se žalobce domáhá, lze definovat jako ušlý zisk, tedy újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Nepostačuje přitom pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno – a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt škodní události by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ušlý zisk lze odškodnit, jestliže nesprávný ú