25 Cdo 2337/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2337/2024-323 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: S. M., zastoupená JUDr. Martinem Fejfárkem, advokátem se sídlem Josefa Lady 2106/1, 434 01 Most, proti žalované: Baťův kanál, o. p. s., IČO 26275341, se sídlem Přístavní 1931, 698 01 Veselí nad Moravou, zastoupená JUDr. Jakubem Fránkem, advokátem se sídlem Opletalova 600/6, 602 00 Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 216/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2024, č. j. 17 Co 85/2023-292, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 17 Co 85/2023-299, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jakuba Fránka. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 2. 2. 2023, č. j. 4 C 216/2021-250, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 97 036 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající částce 24 259 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až VI). V řízení, v němž se žalobkyně domáhala bolestného (113 295 Kč) a náhrady nákladů na znalecký posudek (8 000 Kč), vyšel soud ze zjištění, že žalobkyně dne 5. 9. 2020 v lanovém centru ve XY (XY) provozovaném žalovanou utrpěla úraz při jízdě na lanové dráze. Žalobkyně měla pochybnosti o možnosti lanovou dráhu využít vzhledem ke své hmotnosti (105 kg), a proto se ptala obsluhy, zda může jet a jízdu zvládne. Obsluha jí sdělila, že neexistují žádné překážky a jízdu jí umožnila. Byla poučena o způsobu jízdy a prošla tréninkem na tréninkové rampě, která se však lišila od skutečné lanové dráhy, zejména co do sklonu dojezdové rampy. V průběhu jízdy na první části lanové dráhy žalobkyně nedojela až na konec a obsluha ji musela na rampu vytáhnout. Přesto se rozhodla v jízdě pokračovat. Při jízdě na druhé části lanové dráhy visela s nohama směrem k zemi, přestože byla předtím obsluhou instruována, že by nohy měla mít před sebou (jakoby v sedě), a až před dojezdem dala nohy do doporučené polohy. Při dojezdu žalobkyně narazila na plochu dojezdové rampy a utrpěla luxační zlomeninu pravého hlezna s poraněním deltového vazu. V řízení byl vypracován znalecký posudek znalcem Ing. Ondřejem Bielicou, který, přestože byl na místě samém až o dva roky později, uzavřel, že lanová dráha byla zkonstruována v souladu s technickými předpisy a z technického hlediska neshledal žádné závady. V době nehody nechyběla žádná standardní bezpečnostní opatření. Při posouzení videozáznamu jízdy žalobkyně znalec konstatoval, že bylo lano napnuto odpovídajícím způsobem. Příčina vzniku úrazu nebyla znalcem přesně stanovena (příčinou podle něj byla shoda nešťastných okolností, kdy žalobkyně visela na laně kolmo v toporné pozici a až bezprostředně před dojezdem pokrčila nohy a na rampě zahájila krok pravou nohou, který pro zranění nedokončila, a proto lze pouze spekulovat, co zranění způsobilo). Na lanovém centru shledal závady ve vedení dokumentace, které však neměly vliv na úraz žalobkyně. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná odpovídá za újmu vzniklou žalobkyni podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, neboť provozuje zařízení sloužící k výdělečné činnosti, a proto je povinna nahradit újmu způsobenou věcí použitou při této činnosti, tj. lanovou dráhou. Neshledal, že by se žalovaná své odpovědnosti zprostila, neboť nevynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalobkyni sice proškolila, ale tréninková rampa měla jiné parametry než dráha skutečná. Navíc výslovně žalobkyni jízdu umožnila, přestože žalobkyně sama pochybovala o své způsobilosti jízdu zvládnout s ohledem na svou hmotnost. Přestože znalec za příčinu vzniku škody označil nešťastnou shodu okolností a způsob jízdy žalobkyně, měl soud prvního stupně za to, že nejpravděpodobnější příčinou vzniku úrazu byla hmotnost žalobkyně a konstrukce lanové dráhy, i když byla obecně bez závad. Vyšší hmotnost totiž způsobila vyšší rychlost žalobkyně při jízdě a zkrácení vzdálenosti části lanové dráhy, při níž se brzdí, pro bezpečný dojezd. Žalobkyni nelze klást za vinu, že při jízdě měla nohy spíše směrem k zemi a před sebe je dala až před dojezdem, neboť nebyla zkušenou (vycvičenou) parašutistkou, jíž by se závada v poloze nohou dala přičíst. Soud přiznal žalobkyni nárok pouze v rozsahu 80 %, protože shledal její 20% spoluúčast na vzniklé újmě spočívající v tom, že při vědomí vlastní vyšší hmotnosti a s tím spojenými pochybnostmi podstoupila riziko jízdy na lanové dráze. 2. K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 17 Co 85/2023-292, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 17 Co 85/2023-299, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná by odpovídala podle § 2924 o. z., ale na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že se žalovaná odpovědnosti zprostila podle § 2924 věty druhé o. z. Zdůraznil, že bylo prokázáno, že lanová dráha byla zkonstruována v souladu s technickými předpisy a z technického hlediska znalec neshledal žádné závady, nechyběla žádná standardní bezpečnostní opatření a podle videozáznamu jízdy žalobkyně bylo lano napnuto odpovídajícím způsobem. Pokud znalec zjistil nějaké nedostatky při vedení dokumentace týkající se bezpečnostního a havarijního plánu a upínacích postrojů, neměly na vznik úrazu žalobkyně žádný vliv a nejsou v příčinné souvislosti se vznikem újmy. Žalovaná při provozu lanového centra neporušila žádnou povinnost, která by byla v příčinné souvislosti s úrazem žalobkyně. Poukázal na to, že možnost provozovatele zprostit se odpovědnosti není spojena s vynaložením veškeré myslitelné péče, ale postačí prokázání takové péče, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, a že na provozovatele nemohou být kladeny přepjaté požadavky. Žalobkyně byla před jízdou řádně proškolena, jak si má počínat, a absolvovala zkušební jízdu na tzv. trenažeru. Je logické, že zkušební dráha není zcela totožná s dráhou, kterou následně žalobkyně absolvovala. Neshledal důvodnými námitky žalobkyně, že zaměstnanci žalované pochybili tím, že nesprávně vyhodnotili její schopnost absolvovat jízdu na lanové dráze z důvodu její hmotnosti, neboť podle znaleckého posudku nebyly pro užití lanové dráhy stanoveny žádné váhové limity (obvykle to bývá 140 kg). Odvolací soud přihlédl i ke zkušenostem zaměstnanců žalované, kteří hmotnost žalobkyně vyhodnotili jako nebránící jízdě, neboť jízdu absolvovaly i jiné osoby (muži) s hmotností ještě vyšší. Žalované nelze vytýkat, že žalobkyni neodepřela po první nevydařené jízdě absolvování další jízdy, když se jí nepodařilo vyběhnout po nájezdové rampě a sjela zpět. Jen z této skutečnosti žalovaná nemohla dovodit, že žalobkyně není schopna další jízdu absolvovat. Navíc se jí obsluha dotázala, zda chce v jízdě pokračovat, či nikoliv, a žalobkyně se rozhodla pro pokračování v jízdě. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná učinila všechna opatření, která po ní lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, takže se své odpovědnosti za újmu vzniklou žalobkyni zprostila. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení čtyř otázek hmotného práva. Namítá 1) odklon od judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 1802/2020), podle níž plnění povinností vyplývajících z právních předpisů nemusí postačit ke zproštění se odpovědnosti, nebylo-li učiněno vše, co se v souvislosti s provozem jeví jako racionální. 2) Odvolací soud se odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2595/2019, neboť úvaha odvolacího soudu, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, je zjevně nepřiměřená. 3) Dovolací soud dosud neřešil otázku, zda má personál obsluhující zařízení sloužící k výdělečné činnosti povinnost předejít vzniku újmy tím, že zamezí přístup osobě, která nemá dostatečné schopnosti pro účast na atrakci provozovatele. 4) Jako dosud neřešenou formuluje dovolatelka i otázku, zda v případě zjištění nedostatků na zařízení, jež slouží k výdělečné činnosti, má již toto zjištění samo o sobě za následek vznik nároku na náhradu škody, přičemž nedostatky samy o sobě znamenají, že provozovatelka (žalovaná) nevynaložila veškerou péči, kterou po ní lze požadovat, a tedy nezprostila se své odpovědnosti, nebo zda musí být dána příči