25 Cdo 2338/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2338/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2013 Spisová značka:25 Cdo 2338/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2338.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 432 obč. zák. § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 2. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.6.2013IV.ÚS 1885/13JUDr. Vladimír Sládeček-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2338/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň a) D. B. a b) M. D., obou zastoupených JUDr. Petrou Olmrovou Nykodýmovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 59/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011, č. j. 35 Co 304/2008-453, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.093,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Petry Olmrové Nykodýmové, Ph.D., advokátce se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se po změně žaloby domáhaly náhrady škody ve výši 296.672,- Kč, která na jejich rodinném domě na parcele č. 917, k. ú. Libeň, jehož jsou podílovými spoluvlastnicemi, vznikla v důsledku nadměrného zatížení ulice, v níž se dům nachází, těžkou nákladní dopravou při výstavbě Radioterapeutického ústavu na Bulovce, prováděné Výstavbou hl. m. Prahy (posléze Výstavba účelových staveb Praha) jako investorem (právní předchůdce žalovaného), Pozemními stavbami Prešov, š. p., jako dodavatelem a Zdravoprojektem, s. p., jako projektantem stavby. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2002, č. j. 25 Cdo 972/2000-305, byl zrušen rozsudek ze dne 30. 8. 1999, č. j. 39 Co 84, 85/99-274, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 1998, č. j. 14 C 133/90-230, ve výroku ve vztahu k žalovanému hlavnímu městu Praha, a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V řízení proti žalovanému hl. m. Praha, které bylo vyloučeno k samostatnému řízení vedenému pod sp. zn. 7 C 1/2000, Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 18. 1. 2001, č. j. 7 C 1/2000-47, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně částku 296.672,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2001, č. j. 23 Co 300/2001-58, zrušil výrok o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 11. 11. 2002, č. j. 7 C 83/2002, 7 C 1/2000-61, Obvodní soud pro Prahu 8 spojil řízení ve věci sp. zn. 7 C 83/2002 (původně 14 C 133/90) a ve vyloučené věci vedené pod sp. zn. 7 C 1/2000 ke společnému projednání, zastavil řízení o základu žaloby a rozhodl nově o náhradě nákladů řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2003, č. j. 23 Co 30/2003-340, odmítl odvolání žalovaného proti výroku o spojení věcí ke společnému projednání, potvrdil výrok o zastavení řízení a nákladový výrok a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Poté, co k odvolání žalobkyň Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 12. 2005, č. j. 12 Co 397/2005-60, potvrdil usnesení ze dne 7. 6. 2005, č. j. 14 C 97/2002-34, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 povolil obnovu řízení projednávaného tímto soudem pod sp. zn. 7 C 1/2000, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 C 59/2007-389, tak, že zamítl návrh žalovaného na změnu rozsudku ze dne 18. 1. 2001, č. j. 7 C 1/2000-47, a změnu usnesení ze dne 11. 11. 2002, č. j. 7 C 1/2000-61, ve spojení s věcí 7 C 83/2002 (původně 14 C 133/90) ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, č. j. 23 Co 30/2003-340. Vyšel ze zjištění, že škoda na domu žalobkyň spočívala zejména v „sednutí základů a potrhání základového zdiva“. Tyto účinky byly vyvolány provozem těžkých nákladních automobilů dopravujících materiál na stavbu Radioterapeutického ústavu Bulovka, zvýšenými dynamickými účinky automobilové dopravy ulicí, v níž se dům nachází, a to po komunikaci, jež k tomu nebyla uzpůsobena, přičemž výstavba změnila vlhkostní poměry v podzákladí a snížila únosnost půdy při současném zvýšeném dynamickém zatížení. V souladu s názorem Nejvyššího soudu soud prvního stupně dovodil, že se jedná o škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného podle § 432 obč. zák. a jeho provozovatelem nebyli konkrétní provozovatelé dopravních prostředků, kteří užívali předmětnou komunikaci, ale že jím byl žalovaný jako právní nástupce investora stavby Výstavby hlavního města Prahy. Soud shledal napadený rozsudek věcně správným, proto návrh na jeho změnu zamítl. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2008, č. j. 35 Co 304/2008-408, doplněným usnesením ze dne 27. 10. 2008, č. j. 35 Co 304/2008-414, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se mění rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2001, č. j. 7 C 1/2000-47, a výrok usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 11. 2002, č. j. 7 C 1/2000-61 (7 C 83/2002-320), ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2003, č. j. 23 Co 30/2003-340, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 296.672,- Kč, a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. Odvolací soud dovodil, že zajišťoval-li realizaci vlastních stavebních prací na zmíněné stavbě v rámci své hospodářské činnosti subjekt od právního předchůdce žalovaného odlišný a v souvislosti s tím též využíval ulici Na Truhlářce k přepravě stavebního materiálu těžkými nákladními vozidly, je bez ohledu na to, že tím tento subjekt plnil svůj smluvní závazek vůči právnímu předchůdci žalovaného jako investorovi stavby, zřejmé, že žalovaný není osobou, která je ve smyslu § 432 obč. zák. za škodu vzniklou na domě žalobkyň právně odpovědná. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 5. 2011, č. j. 25 Cdo 92/2009-436, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2008, č. j. 35 Co 304/2008-408, ve spojení s doplňujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2008, č. j. 35 Co 304/2008-414, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Zdůraznil, že pravidelné a opakované průjezdy těžkých stavebních a nákladních mechanismů po pozemní komunikaci sousedící s pozemkem, na němž stojí dům žalobkyň, byly prováděny v rámci provozní činnosti dodavatelů stavebních prací, přičemž povolení užívat veřejnou komunikaci Na Truhlářce tam i zpět nad obvyklou míru vlivem zvýšené intenzity tohoto druhu dopravy bylo vydáno ve prospěch právního předchůdce žalovaného, který byl investorem celé výstavby Radioterapeutického ústavu na Bulovce. Z hlediska odpovědnosti provozovatele je nerozhodné, zda zvlášť nebezpečný provoz provádí sám či zda jej vykonává prostřednictvím jiné osoby, jíž tuto práci smluvně zadal a která v rámci provozu vedeném po komunikaci škodu způsobila. I stavebník může být provozovatelem nebezpečné činnosti, jestliže jde o činnost spojenou s jím prováděnou stavbou, a to bez ohledu na to, zda konkrétní stavební práce zajišťoval sám nebo prostřednictvím svého smluvního partnera, jemuž zadal provedení díla. Tím sice není vyloučena odpovědnost toho, kdo konkrétně práce pro stavebníka provedl, pokud škoda byla vyvolána přímo povahou jeho provozní činnosti, avšak stavebník, jímž může být případně i investor, se nemůže své odpovědnosti vůči třetím osobám zprostit poukazem na to, že k vlastnímu provedení stavebních prací spojených s průjezdy těžké techniky na základě povolení, jež mu bylo vydáno, si sjednal nějaký další subjekt, který práci v rámci své provozní činnosti pro něj provedl. Není totiž zákonného důvodu vylučovat odpovědnost jednoho subjektu jen proto, že za tutéž škodu odpovídá či může odpovídat též jiný subjekt, a není tak vyloučena jejich společná a nerozdílná odpovědnost. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 20. 9. 2011, č. j. 35 Co 304/2008-453, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 3. 2008, č. j. 7 C 59/2007-389, ve výroku ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vázán právním názorem dovolacího soudu vysloveným ve zrušovacím usnesení př