25 Cdo 2368/2017 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2368/2017-300 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: VODÁRENSKÁ AKCIOVÁ SPOLEČNOST, a. s., IČO 49455842, se sídlem Soběšická 820/156, Brno, zastoupena JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem Elišky Machové 1247/41, Brno, proti žalované: M. B., zastoupena Mgr. Karlem Borkovcem, advokátem se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o 111.813 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 10 C 460/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 111.813 Kč s příslušenstvím z důvodu odběru 2.644 m3 vody v období od 16. 4. 2013 do 23. 4. 2014. Žalovaná se bránila tvrzením, že takovou spotřebu zavinil masivní únik vody z vodovodního potrubí způsobený žalobkyní při výměně vodoměru. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 9. 2016, č. j. 10 C 460/2014-216, byla žaloba zamítnuta a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Okresní soud vyšel ze znaleckého posudku, jenž za příčinu vzniku vady na šroubení označil nevhodnou výškovou a podélnou stabilizaci soustavy se současným namáháním šroubení krutem při dotahování vodoměru, nebo nedostatečné očištění těsnící plochy závitové vsuvky při připojování vodoměru. Odebraná voda byla již ve vlastnictví žalované, neboť k úniku došlo až na vodovodní přípojce v jejím vlastnictví, žalobkyně má proto nárok na úhradu spotřebované vody. Po právní stránce však soud uznal námitku započtení pohledávky na náhradu škody způsobené nesprávnou instalací vodoměru pracovníky žalobkyně. Tato škoda byla způsobena při provozní činnosti žalobkyně dle § 420a obč. zák., neboť zaměstnanci žalobkyně poškodili vodovodní přípojku, a způsobili tak žalované škodu ve výši odpovídající ceně uniklé vody. K odvolání žalobkyně změnil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, č. j. 20 Co 374/2016-272, rozsudek okresního soudu tak, že v části co do částky 702,60 Kč s příslušenstvím rozsudek zrušil a řízení zastavil, co do částky 111.110,40 Kč s příslušenstvím uložil žalované povinnost k uhrazení této částky a dále zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že žalobkyně provedla nesprávně montáž vodoměru na vodovodní přípojku, čímž poškodila uzavírací kulový ventil, a tedy zavinila i únik vody, neboť tento závěr ze znaleckého posudku nevyplývá. Znalec uvedl pouze pravděpodobné příčiny vzniku vady na kulovém ventilu, avšak nedovedl říci s jistotou, která z možných příčin způsobila poškození, navíc k poškození mohlo dojít i došlápnutím na potrubí příslušníky domácnosti žalované při otevírání a zavírání kohoutu. Způsobit poškození kulového kohoutu mohla jak činnost žalobkyně, tak žalované či jejích rodinných příslušníků nebo mohlo dojít k poškození pouhým působením času a opotřebením materiálu. Odvolací soud odmítl také úvahy, že žalobkyně porušila prevenční povinnost předejít škodě zaznamenáním zvýšeného odběru vody či upozorněním na nevhodné uložení vodovodního potrubí a technický stav kulového kohoutu. Jelikož došlo k úniku vody již ve vlastnictví žalované, bylo její povinností za odebranou vodu zaplatit žalovanou částku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky hmotného práva, jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a zároveň v řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu řadu pochybení, zejména že neprovedl navržené důkazy výslechem znalce a svědka syna žalované či doplněním znaleckého posudku, a že dospěl k odlišným skutkovým závěrům od soudu prvního stupně, aniž dovolatelku poučil o možnosti doplnit skutková tvrzení. Z námitek dovolatelkou označených jako otázky zásadního právního významu je tak zřejmé, že otázkou dosud neřešenou v rozhodování dovolacího soudu má být otázka odpovědnosti provozovatele vodovodní soustavy za únik vody způsobený vadnou montáží vodoměru. Dále dovolatelka uvedla, že odvolací soud sice uzavřel, že k úniku vody došlo již v jejím vlastnictví, avšak stalo se tak v místě spoje vodoměru a vodovodní přípojky ve vlastnictví žalované, které si pro sebe žalobkyně zaplombovala a v souladu s § 16 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů, (dále jen zákon o vodovodech) jej učinila součástí vodoměru, s nímž mohla nakládat a jeho údržbu provádět pouze ona. Sama žalobkyně přitom prostřednictvím svých zaměstnanců uvedla, že v době výměny vodoměru nezaznamenala přílišnou korozi, opotřebení či vadu šroubení a neshledala důvod, proč žalovanou vyzvat ke zjednání nápravy připojení vodoměru k vnitřnímu vodovodu ve smyslu § 17 odst. 1 zákona o vodovodech. Jedinou zbývající možností, jak mohlo dojít k poškození dle znaleckého posudku, je tedy nesprávná montáž vodoměru a násilné utažení převlečné matice na šroubení pracovníky žalobkyně, přičemž se závada projevila posléze poté, kdy došlo k destrukci těsnění umístěného ve šroubení, jež po nějakou dobu zabraňovalo úniku vody, a proto se závada neprojevila ihned při dokončení výměny vodoměru. Tomuto závěru nasvědčuje i skutečnost, že ke stejné vadě došlo po zjištění úniku vody a výměně ventilu dne 18. 12. 2013, přičemž zaměstnanci žalobkyně provedli výměnu vodoměru i kulového ventilu a zkoušku těsnosti, přesto došlo ke stejné závadě v totožném místě šroubení a úniku vody, který zjistil manžel dovolatelky již dne 23. 1. 2014. Došlo k úniku a vsáknutí cca 3 m3 vody a tuto závadu žalobkyně uznala a úhradu za uniklou vodu nepožadovala. Dále dovolatelka uvedla, že žalobkyně porušila prevenční povinnost, pokud nemonitorovala odběr v obci a nezaznamenala masivní únik vody dříve. Ze všech uvedených důvodů proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání uvedla žalobkyně, že se ztotožňuje se skutkovým stavem i právním posouzením odvolacího soudu a v dovolání neshledala žádné relevantní právní námitky odůvodňující přípustnost dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné, neboť v judikatuře dovolacího soudu dosud nebyla řešena odpovědnost za škodu způsobenou únikem vody z vodovodní přípojky v důsledku tvrzené vadné instalace vodoměru provozovatelem vodovodní soustavy. V tomto směru je rovněž dovolání důvodné. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014. Úpravu měření dodávané vody upravuje § 16 a 17 zákona o vodovodech. Dle § 17 odst. 1 a 2 tohoto zákona je povinností odběratele dodržet podmínky umístění vodoměru stanovené vlastníkem, popřípadě provozovatelem vodovodu. Pokud vnitřní vodovod nevyhovuje požadavkům pro montáž vodoměru, je odběratel povinen na písemné vyzvání provozovatele provést v přiměřené lhůtě potřebné úpravy na připojované stavbě nebo pozemku. Odběratel je povinen umožnit provozovateli přístup k vodoměru, chránit vodoměr před poškozením a bez zbytečného odkladu oznámit provozovateli závady v měření. Jakýkoliv zásah do vodoměru bez souhlasu provozovatele je nepřípustný a provozovatel má právo jednotlivé části vodoměru zajistit proti neoprávněné manipulaci. Ačkoli byla předmětem řízení před soudem prvního stupně žaloba na zaplacení fakturované částky za odebranou vodu z vodovodního řadu žalobkyní, mezi stranami nebylo spornou skutečností, že odebraná voda následně vsáklá do země byla ve vlastnictví žalované. Jádrem sporu zůstala otázka, kdo odpovídá za vadné napojení vodoměru na kulový ventil vodovodní přípojky žalované, v jehož důsledku odebraná voda unikla mimo vodovod. Přesto, že námitky dovolatelky směřují převážně do skutkových zjištění a hodnocení důkazů, lze z obsahu dovolání rovněž seznat právní otázku, zda lze činit žalovanou odpovědnou za stav a funkční spojení s vodoměrem, ač s ním není oprávněna nakládat a kontrolovat jej, neboť je spojen s vodoměrem plombou, a jediný, kdo může technický stav kulového ventilu sledovat, jsou pracovníci žalobkyně. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že pracovníci žalobkyně provedli dne 28. 12. 2012 výměnu nového vodo