25 Cdo 2379/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2379/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2379/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2379.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poplatky soudní Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 9 odst. 1,2 předpisu č. 549/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:14. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2379/2020-154 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: město Neratovice, IČO 00237108, se sídlem Kojetická 1028, Neratovice, proti žalované: RENGL, s. r. o., IČO 25420160, se sídlem Zákopnická 354/11, Liberec XIV-Ruprechtice, zastoupená JUDr. Karlem Palečkem, advokátem se sídlem Zbrojnická 229/1, Plzeň, o náhradu škody ve výši 476 666 Kč a vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 249/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 3. 2020, č. j. 30 Co 58/2020-126, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Palečka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 27 Cdo 249/2016-115, zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Rozhodl tak s ohledem na skutečnost, že odvolatel (žalobce) s podáním odvolání neuhradil soudní poplatek a neuhradil jej ani po výzvě v soudem stanovené a dodatečně prodloužené lhůtě. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 3. 2020, č. j. 30 Co 58/2020-126, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 9. 2018, č. j. 27 C 249/2016-78, včasným odvoláním, které bylo soudu doručeno dne 26. 11. 2018. Vzhledem k tomu, že žalobce současně s podáním odvolání nezaplatil soudní poplatek, byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 3. 2019, č. j. 27 C 249/2016-90, vyzván, aby jej do 30 dnů ode dne jeho doručení zaplatil na účet soudu. Výzva k zaplacení soudního poplatku z odvolání byla žalobci doručena týž den, tj. 18. 3. 2019. Před uplynutím lhůty pro zaplacení poplatku požádal žalobce přípisem ze dne 16. 4. 2019 o její prodloužení alespoň o dalších 45 dní s vysvětlením, že jde o částku, s níž nemůže volně disponovat a musí být schválena zastupitelstvem, přičemž nejbližší jednání zastupitelstva města Neratovice bylo stanoveno na 15. 5. 2019. Soud následně přípisem ze dne 3. 5. 2019 žalobci sdělil, že mu prodlužuje lhůtu k úhradě soudního poplatku z odvolání do 31. 5. 2019. Toto sdělení bylo žalobci doručeno dne 3. 5. 2019. Poté žalobce podal opětovnou žádost o další prodloužení lhůty ke splnění poplatkové povinnosti alespoň o dalších 30 dní, respektive do doby, než bude soudem rozhodnuto o jeho návrhu podle § 12 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále „zákon o soudních poplatcích“) na zrušení usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku z odvolání pro nezákonnost. Druhá žádost o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku byla soudu doručena 31. 5. 2019, tedy poslední den prodloužené lhůty. O této druhé žádosti již soud prvního stupně nerozhodoval. Následně žalobce dne 18. 12. 2019 složil na účet soudu částku 2 000 Kč a částku 23 834 Kč, obě položky byly zapsány jako splátka soudního poplatku z návrhu. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že prodloužením původně stanovené lhůty k úhradě soudního poplatku bylo soudem stanoveno nejzazší datum k jeho zaplacení, tj. do 31. 5. 2019. Jestliže žalobce namísto zaplacení soudního poplatku v tento den požádal o další prodloužení lhůty, aniž alespoň část soudního poplatku zaplatil, lhůta k jeho zaplacení mu marně uplynula. Pokud měl žalobce za to, že mu byl soudní poplatek vyměřen v nesprávné výši a chtěl zabránit zastavení odvolacího řízení, mohl zaplatit soudní poplatek buď (z jeho pohledu) v zákonné výši a současně upozornit soud prvního stupně na to, že poplatek mu vyměřil v nesprávné výši, popřípadě mohl zaplatit soudní poplatek v soudem vyměřené výši a současně požádat o vrácení jeho přeplatku. Jestliže žalobce do 31. 5. 2019 na soudním poplatku z odvolání ničeho nezaplatil, postupoval soud prvního stupně správně, když odvolací řízení zastavil. Zaplatil-li žalobce soudní poplatek ve výši, kterou považuje za správnou, až po marném uplynutí prodloužené lhůty, nemá tato skutečnost pro napadené rozhodnutí žádný význam s ohledem na § 9 odst. 1 poslední větu zákona o soudních poplatcích. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci s tím, že se odvolací soud odchýlil od konstantní rozhodovací praxe v otázce podaného návrhu na přezkum výzvy k zaplacení soudního poplatku podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jako důvodu pro prodloužení lhůty k jeho zaplacení a v otázce podaného návrhu na prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 55 o. s. ř. ve vztahu k jejímu běhu. Dovolatel má za to, že zahájením přezkumu soudní výzvou předepsaného poplatku na základě jeho návrhu podle § 12 odst. 1 zákona o soudních poplatcích se přerušuje běh lhůty k jeho zaplacení. Stejně tak se běh lhůty přerušuje v případě podané žádosti o její prodloužení. K uhrazeným poplatkům dne 18. 12. 2019 tak měly soudy přihlédnout a uznat je jako včasné. Navíc se domnívá, že zmíněné návrhy mohou mít za následek i zrušení původní výzvy k zaplacení soudního poplatku, kdy po pravomocném rozhodnutí o těchto návrzích by byl soud povinen vydat výzvu novou s novou lhůtou k zaplacení. Dále namítá, že proti usnesení o výzvě k zaplacení soudního poplatku je odvolání přípustné. Soud prvního stupně pak po vydání rozsudku ve věci samé vydal i výzvu k zaplacení soudního poplatku z žaloby, přičemž se dovolatel domnívá, že tak neměl činit formou výzvy (bez možnosti odvolání) a neměl pro stanovení výše poplatku vycházet z protokolu o jednání. V neposlední řadě namítá, že soud prvního stupně nesprávně nepředložil námitky žalobce proti zamítnutí návrhu na přezkum poplatkové povinnosti k rozhodnutí odvolacímu soudu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, případně jej změnil tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se odvolací řízení nezastavuje. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se tvrzení obsažená v dovolání zcela míjí se zjištěným skutkovým stavem a důvody spojenými se zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Je přesvědčena, že odvolací soud postupoval v intencích zákona o soudních poplatcích. Dovolání je podle ní nedůvodné, ne-li nepřípustné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za nějž jedná osoba s právnickým vzděláním ve smyslu § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka naplnění důvodů pro zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku byla vyřešena jinak. Poplatková povinnost podle § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. vzniká mj. podáním žaloby, odvolání nebo dovolání; se vznikem poplatkové povinnosti nastává i splatnost poplatku (§ 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.). Pro případ, kdy poplatník svou poplatkovou povinnost nesplní již při podání žaloby (odvolání, dovolání), může tak učinit v dodatečné lhůtě. Podle § 9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., nebyl-li soudní poplatek zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho úhradě a stanoví mu lhůtu, po jejímž uplynutí řízení zastaví (nejde-li o některou z výjimek, kdy soud může jednat a rozhodnout i bez zaplacení soudního poplatku); k zaplacení poplatku po této lhůtě již nemůže přihlédnout [před novelou zákona č. 549/1991 Sb. provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. k 30. 9. 2017 měl poplatník k dispozici ještě další (třetí) lhůtu k zaplacení poplatku, neboť věta, podle níž se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží, byla do § 9 odst. 1 přidána až touto novelou a v odst. 7 bylo předtím stanoveno, že zaplatí-li poplatník poplatek dříve než usnesení o zastavení řízení (pro nezaplacení poplatku) nabude právní moci, soud toto usnesení zruší]. Nej