25 Cdo 2477/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2477/2023-20 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A-RATIO SE, IČO 29152453, se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001/16, Praha 2, proti žalované: Polabská stavební CZ, s. r. o., IČO 26115875, se sídlem Oseček 87, zastoupená Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, o 140.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. EPR 169397/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2023, č. j. 25 Co 39/2023-62, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 8.470 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Martina Rezka, LL.B. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 3. 1. 2023, č. j. EPR 169397/2022-50, k námitkám žalobkyně změnil rozhodnutí vydané vyšší soudní úřednicí ze dne 20. 9. 2022, č. j. EPR 169397/2022-28, tak, že se žalované nepromíjí zmeškání lhůty pro podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 7. 2022, č. j. EPR 169397/2022-5, a tento návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty pro podání odporu ze dne 19. 9. 2022 se zamítá. V dané věci vydal Okresní soud v Nymburce výše uvedený elektronický platební rozkaz, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 140.000 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Uvedený elektronický platební rozkaz byl doručen přímo žalované, která proti němu v zákonné lhůtě nepodala odpor. V záhlaví platebního rozkazu byl coby zástupce žalované uveden Mgr. Štěpán Ciprýn, advokát. Zjevná písařská chyba byla opravena usnesením ze dne 15. 9. 2022, č. j. EPR 169397/2022-10, neboť žalovaná nebyla ke dni vydání elektronického platebního rozkazu v řízení zastoupena, respektive zastoupení nebylo soudu doloženo. Údaj o zástupci žalované byl v záhlaví rozhodnutí uveden proto, že jej systém automaticky načetl z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a chybou soudu nebyl následně odstraněn. Opravné usnesení dosud nenabylo právní moci. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná neuvedla omluvitelný důvod zmeškání lhůty pro podání odporu ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť tímto důvodem nemůže být toliko nesprávné uvedení právního zástupce žalované v elektronickém platebním rozkazu. Procesní úkon byl totiž v daném případě zmeškán v důsledku okolností, které účastník vyvolal sám svou nedbalostí. Pokud žalovaná odpor nepodala proto, že byl v záhlaví daného rozhodnutí uveden její právní zástupce, a ona tudíž předpokládala, že odpor podá on, nepostupovala dostatečně obezřetně, nezajímala se dostatečně o svá práva, a proto jí lhůta k podání odporu marně uplynula. Pochybení soudu nemohlo být důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání odporu, neboť podle názoru soudu si lze jen stěží představit situaci, že by zástupce žalované podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, aniž by věc se žalovanou konzultoval a zjistil její stanovisko k uplatněnému nároku žalobkyně. Žalovaná tak nemohla důvodně předpokládat, že její zástupce odpor podá. 2. K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2023, č. j. 25 Co 39/2023-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že v daném případě bylo na žalované, aby si střežila svá práva, a pokud jí byl jako podnikatelce, tedy subjektu, na nějž soukromé právo obecně klade vyšší nároky, doručen elektronický platební rozkaz, měla se zajímat o to, zda byl doručen též v něm uvedenému právnímu zástupci, případně jej oslovit, zda má podat odpor či nikoliv. Rozhodně neměla doručení elektronického platebního rozkazu ignorovat i s ohledem na připojené poučení. Samotné podání odporu je jednoduchým právním úkonem, který nevyžaduje odborné znalosti, takže žalované nic nebránilo jej podat. Žalovaná tak neprojevila míru obezřetnosti, kterou je po ní možné spravedlivě požadovat, a její jednání tedy není omluvitelným důvodem ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež považuje za přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolacímu soudu položila žalovaná otázku, zda „případ, kdy v záhlaví rozhodnutí je uveden právní zástupce účastníka, ačkoliv právní zastoupení nebylo soudu prokázáno plnou mocí, nicméně účastník se tak může důvodně domnívat, že předmětné rozhodnutí bude doručováno i tomuto právnímu zástupci, je omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku proti takovému rozhodnutí“. Dovolatelka zdůraznila, že byla „ohledně doručování elektronického platebního rozkazu uvedena v omyl“, což bylo způsobeno pochybením soudu prvního stupně. Je přesvědčena, že důvod zmeškání lhůty je v jejím případě omluvitelný, neboť předpokládala, že soud měl její právní zastoupení za řádně prokázané, přičemž je přesvědčena, že v řízení skutečně zastoupena byla. Pokud byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu postižen vadou, která soudu bránila meritorně rozhodnout, měl se pokusit vadu v souladu s § 43 o. s. ř. odstranit. Dovolatelka uvedla, že v minulosti „pro danou věc plnou moc skutečně udělila“, takže předpokládala, že elektronický platební rozkaz bude v souladu s § 50b o. s. ř. doručen i jejímu zástupci. Že se tak nestalo, je pochybením soudu. Žalovaná dále zdůraznila, že aby byl rozsudečný výrok určitý a vykonatelný, musí přesně a nezaměnitelně identifikovat účastníky řízení. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že usnesení odvolacího soudu považuje za správné. Postup podle § 43 o. s. ř. je v případě elektronického platebního rozkazu vyloučen, jeho doručení pak proběhlo v souladu s § 50b o. s. ř., neboť v okamžiku doručování neměl soud k dispozici procesní plnou moc zástupce žalované. Žalobkyně rovněž zpochybnila argument žalované, že odpor nepodala proto, že předpokládala, že jej podá její právní zástupce, neboť to nemohl učinit bez pokynu od žalované, a žalované rovněž nic nebránilo, aby odpor podala sama. Žalobkyně tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda je omluvitelným důvodem ve smyslu § 58 odst. 1 o. s. ř. uvedení zástupce účastníka v záhlaví elektronického platebního rozkazu bez toho, aby byla soudu doložena plná moc pro tohoto zástupce, neboť tato otázka doposud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. 8. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. 9. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“. Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu, je třeba ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je nutno mít na zřeteli, že jde o opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních