25 Cdo 2652/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2652/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 7. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2652/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2652.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pojištění odpovědnosti za škodu Pojištění Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 písm. a) předpisu č. 168/1999 Sb. § 5 odst. 2 písm. j) předpisu č. 361/2000 Sb. § 36 předpisu č. 56/2001 Sb. § 37 předpisu č. 56/2001 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2652/2024-181 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, 532 18 Pardubice, zastoupená Mgr. Hanou Štefanovou, advokátkou se sídlem Kodaňská 1441/46, 101 00 Praha 10, proti žalovanému: Karel Zeida, IČO 15004708, se sídlem Rokycanova 598/IV, 566 01 Vysoké Mýto, zastoupený Mgr. Janem Štanglem, advokátem se sídlem Bří Škorpilů 44, 566 01 Vysoké Mýto, o zaplacení 149 404 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 170/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 5. 2024, č. j. 27 Co 61/2024-138, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 8 954 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Štangla. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zaplacení 149 404 Kč s příslušenstvím z titulu regresního práva podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném v době dopravní nehody (tj. od 23. 9. 2016 do 31. 3. 2024), dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“. 2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 28. 11. 2023, č. j. 5 C 170/2023-81, ve spojení s usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. 5 C 170/2023-87, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 149 404 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že dne 13. 1. 2021 došlo k dopravní nehodě, při níž se z jízdní soupravy tvořené nákladním vozidlem a přívěsem, která byla pro případ odpovědnosti za škodu pojištěna u žalobkyně, odtrhl kus ledu, který zasáhl protijedoucí vozidlo. Led prorazil čelní sklo a zranil řidičku. Nákladní soupravu vlastnil a provozoval žalovaný, řídil ji jeho zaměstnanec L. B. V ranních hodinách před počátkem jízdy byla nákladní souprava pokryta vrstvou ledu a sněhu. Řidič B. před započetím jízdy čistil plachtu nákladního automobilu i přívěsu pomocí dřevěné tyče, a to za přítomnosti žalovaného, který z místa odjel, když řidič B. započal s čištěním plachty přívěsu, a neviděl tak, zda řidič zcela očistil zbývající část plachty přívěsu. Řidič B. plachtu řádně neočistil, neboť na ní zůstaly kusy popraskaného ledu, což způsobilo nehodu. V souvislosti s nehodou vyplatila žalobkyně pojistné v celkové výši 149 404 Kč. Při právním posouzení vyšel soud z rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020 a poukázal na rozdíl mezi pojmy technický stav a technická závada. Jízdní souprava provozovaná žalovaným sice byla ve vyhovujícím technickém stavu, avšak trpěla technickou závadou, neboť neodpovídala § 5 odst. 2 písm. j) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), podle kterého řidič nesmí řídit vozidlo, na němž nebo na jehož nákladu je led, který by při uvolnění mohl ohrozit bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Řidič B. z nedbalosti vozidlo od ledu neočistil řádně, v důsledku čehož došlo k dopravní nehodě. Soud dovodil, že proto technický stav jízdní soupravy dne 13. 1. 2021 neodpovídal požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Předejít tomuto stavu bylo možné při zachování obvyklé opatrnosti, tj. důsledným očištěním plachty nákladního vozidla a přívěsu, což se nestalo. Provozovatel vozidla (žalovaný) je proto povinen zaplatit požadované plnění, neboť před započetím jízdy věděl či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že pokud vozidlo nebude řádně očištěno, neodpovídá požadavkům pro bezpečný provoz na pozemních komunikacích. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 27 Co 61/2024-138, ve spojení s usnesením ze dne 6. 5. 2024, č. j. 27 Co 61/2024-149, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, avšak neztotožnil se s jeho právním závěrem. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 475/2020 zdůraznil, že z hlediska regresního postihu je rozhodné, zda pojištěný věděl či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo svou konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá bezpečnému provozu na komunikacích. V posuzovaném případě vozidlo netrpělo žádným konstrukčním či technickým nedostatkem. Řídil ho zkušený řidič, který podstupoval pravidelná školení organizovaná žalovaným a který v inkriminovaný den očišťoval jízdní soupravu od sněhu stejně jako žalovaný, od něhož k tomu dostal pokyn. Žalovaný tak dbal svých zákonných povinností a nelze na něj přenášet odpovědnost za jednání zkušeného a řádně proškoleného zaměstnance, který ne zcela precizně očistil své vozidlo od přimrzlého ledu. Odvolací soud se zabýval i smyslem pojištění odpovědnosti za škodu s tím, že nechrání pouze poškozené, ale rovněž pojištěné, kteří platí pojistné a očekávají plnění ze strany pojistitele v případě vzniku pojistné události. Postihové právo vzniká pojistiteli pouze v případě závažných a vědomých pochybení pojištěného, hrubé nedbalosti nebo bezdůvodné nečinnosti, která přímo vedla ke vzniku škody. Typicky se jedná o situace, kdy by provozovatel (pojištěný) ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval by výstražnou signalizaci na palubní desce vozidla, nereagoval by na nezvyklé chování provozovaného vozidla apod. Tyto okolnosti však v daném případě nenastaly. Poukázal na to, že v případě, kdy by řidič vozidla odjížděl z areálu zaměstnavatele bez přítomnosti žalovaného, případně z jakéhokoliv jiného místa, nebylo by možné o případné aplikaci § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. ve vztahu k žalovanému uvažovat. Po silnicích se denně pohybují nákladní vozidla, jejichž vlastníci a provozovatelé v drtivé většině případů nejsou z objektivních důvodů schopni v okamžiku započetí jízdy zkontrolovat jejich stav, upevnění nákladu, očištění ledu atd. Právě proto je dána povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Soud prvního stupně dle odvolacího soudu zcela pominul autonomii svéprávného a zkušeného zaměstnance žalovaného disponujícího minimálně rozumem průměrného člověka (§ 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), který si byl vědom povinnosti očistit led a sníh na vozidle, což také i k pokynu žalovaného činil. Očekávat, že žalovaný vyčká očištění vozidla, resp. že to je či bylo v jeho reálných časových i jiných možnostech, že následně po řidiči provede kontrolu vozidla, že případně tuto kontrolu zopakuje před započetím další jízdy apod., je výklad příčící se pravidlům racionality i běžného a případným škodám předcházejícího preventivního jednání, které lze spravedlivě od provozovatele vozidla očekávat. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení dosud v judikatuře dovolacího soudu neřešených otázek: 1. Zda existence pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla umožňuje pojištěnému nedbat zákazu stanoveného v § 5 odst. 2 písm. j) zákona o silničním provozu. 2. Zda nezajištění dostatečné kontroly přítomnosti ledu a sněhu a jeho odstranění ze střechy nákladního (či jiného) vozidla je okolností, jež zakládá postižní nárok pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění podle § 10 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný neporušil žádné své povinnosti plynoucí ze zákona či podzákonných předpisů. Dovolatelka zdůraznila, že žalovaný před jízdou o stavu vozidla věděl, neboť je viděl. Nejedná se tedy o vykonstruované situace, které odvolací soud uvedl v rámci své argumentace jako příklad. Odkázala na rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 475/2020, podle něhož