25 Cdo 3144/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3144/2021 citace  Právní věta: Druh a družka nepatří mezi osoby oprávněné k náhradě nákladů na výživu pozůstalým podle ustanovení § 2966 odst. 1 o. z., které takový nárok nezakládá osobám, jimž zemřelý nebyl povinen poskytovat výživné na základě zákona, ani poskytoval-li je dobrovolně. Snížení životní úrovně osoby, které zemřelý poskytoval výživné dobrovolně, ač k tomu nebyl ze zákona povinen, není bez dalšího okolností, odůvodňující přiznání nároku na příspěvek na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2022 Spisová značka:25 Cdo 3144/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.3144.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2966 odst. 1,2 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:15. 3. 2023 Publikováno ve sbírce pod číslem:102 / 2023 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala nároku na pojistné plnění, náhrady ztráty na výživě a náhrady příspěvku na výživu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě, zaviněné řidičem vozidla pojištěného pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované, zemřel jako spolujezdec druh žalobkyně. Žalobkyně s ním žila od roku 2010 ve společné domácnosti, přičemž do května 2016 byla nezaměstnaná a poškozený zajišťoval jí i jejím dětem z předchozího manželství vysoký životní standard. Do roku 2022 žije žalobkyně se souhlasem pozůstalých dětí poškozeného v domě po zemřelém, náklady hradí sama (od května 2016 je zaměstnána), ovšem poté si musí najít jiné bydlení. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 6 a § 9 zák. č. 168/1999 Sb., § 2927 a § 2966 o. z., přičemž uvedl, že žalobkyni žádný z jí požadovaných nároků nevznikl. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že právo na náhradu nákladů na výživu podle § 2966 odst. 1 o. z. náleží jen pozůstalým osobám, jimž náleželo vůči zemřelému právo na výživné ze zákona, což žalobkyně jako družka nebyla. Rovněž jí nevznikl ani nárok na příspěvek na výživu podle § 2966 odst. 2 o. z., neboť jedním z kritérií tohoto nároku je neschopnost oprávněné osoby se samostatně živit a pravidelné dlouhodobé poskytování prostředků ze strany zemřelého za účelem uspokojení odůvodněných potřeb příjemce, což v tomto případě není naplněno. Žalobkyně aktuálně dosahuje příjmů, které výrazně převyšují průměrnou mzdu v Rakousku a námitka, že si nedokáže udržet stejnou životní úroveň jako při soužití se zemřelým, není oprávněná, neboť své nezbytné životní potřeby si zajišťuje. Odvolací soud k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho skutkovými a právními závěry. Odvolací soud tedy shodně se soudem prvního stupně konstatoval, že účast na vysoce nadstandardním životním stylu zemřelého nelze považovat za uspokojování odůvodněných potřeb žalobkyně a zároveň, že snížení tohoto standardu neodporuje hledisku slušnosti. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně Nejvyššímu soudu dovolání, který se tak zabýval řešením otázky, zda a za jakých podmínek náleží pozůstalé družce po úmrtí druha nároky podle § 2966 o. z. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.03.2023III.ÚS 872/23 JUDr. Ing. Jiří Zemánek, CSc. odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost9. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3144/2021-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: M. A. L., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod křížkem 428/4, Praha 4, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem  Na Florenci 2116/15, Praha 1, 182 500 EUR s příslušenstvím a peněžitý důchod 5 000 EUR měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 22 C 242/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 18 Co 179/2021-167, takto: I. Dovolání proti výroku ve věci samé rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. 18 Co 179/2021-167, se zamítá; ve zbývající části se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 49 320 Kč k rukám advokáta Mgr. Marka Vojáčka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, č. j. 22 C 242/2019-138, zamítl žalobu o zaplacení 182 500 EUR s příslušenstvím, o peněžitý důchod 5 000 EUR měsíčně od 1. 12. 2019 a o 5 000 EUR měsíčně od 1. 1. 2020 upravených podle valorizačních předpisů České republiky a rozhodl o nákladech řízení. V řízení o pojistné plnění za náhradu nákladů na výživu pozůstalé osoby vyšel ze zjištění, že dne 16. 12. 2016 u obce XY v České republice při dopravní nehodě zaviněné řidičem vozidla pojištěného pro případ vzniku odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem u žalované zemřel jako spolujezdec pan M. W. (dále jen „poškozený“), druh žalobkyně. Žalobkyně s ním a se svými dvěma dětmi z předchozího manželství (nar. XY a XY) žila od roku 2010 ve společné domácnosti. Do května 2016 byla nezaměstnaná, poškozený jí i jejím dětem zajišťoval ze svého příjmu 28 651 EUR měsíčně vysoký životní standard. Bydleli v jeho nově zrekonstruovaném velkém domě v Grazu, užívali čtyři vozidla, karavan, motorový člun, kupovali potraviny vysoké kvality, navštěvovali restaurace, věnovali se sportu, jezdili na luxusní dovolené. Do roku 2022 žije žalobkyně s dětmi se souhlasem pozůstalých dětí poškozeného v domě po zemřelém, náklady na jeho provoz hradí sama, poté si bude muset najít jiné bydlení. Od května 2016 je zaměstnána s příjmem 112 838 EUR za rok 2017 a 98 782 EUR za rok 2018. Soud věc posoudil podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2927 a § 2966 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobkyni nevznikl nárok na pojistné plnění ani za náhradu ztráty na výživě, ani za náhradu příspěvku na výživu, neboť právo na náhradu nákladů na výživu náleží podle § 2966 odst. 1 o. z. jen pozůstalým osobám, jimž náleželo vůči zemřelému právo na výživné ze zákona, což žalobkyně jako družka nebyla. Žalobkyni nevznikl ani nárok na příspěvek na výživu podle § 2966 odst. 2 o. z., podle něhož z důvodu slušnosti lze přiznat příspěvek na výživné i jiné osobě, pokud jí usmrcený poskytoval takové plnění, aniž k tomu byl povinen. Při výkladu § 2966 odst. 2 o. z. soud přihlédl ke smyslu a účelu institutu výživného, jímž je uspokojení potřeb oprávněné osoby, a uzavřel, že předpokladem pro přiznání příspěvku na výživné podle § 2966 odst. 2 o. z. je „neschopnost oprávněné osoby se samostatně živit (§ 911 o. z.), pravidelné dlouhodobé poskytování prostředků ze strany zemřelého za účelem uspokojení odůvodněných potřeb příjemce“ (§ 913 odst. 1 o. z.) – k tomu odkázal i na odbornou literaturu a komentář k občanskému zákoníku. Soud prvního stupně vyložil, že z hlediska výkladu jazykového, teleologického i systematického je zřejmé, že jednotlivé odstavce § 2966 o. z. upravují odlišné nároky (výživné a příspěvek na výživu) různého okruhu oprávněných osob (osob, jimž náleželo vůči zemřelému právo na výživné ze zákona a jiných osob, jimž takové právo nesvědčilo). Zákon zakládá vzájemnou vyživovací povinnost mezi manžely, nikoli však mezi druhem a družkou, u nichž ji nelze dovodit ani za použití analogie. Současně soud zdůraznil, že těm, kterým zemřelý nebyl povinen poskytovat výživu ze zákona, nenáleží plnění k zajištění výživy ve stejném rozsahu, jakého se jim dostávalo od zemřelého, ale jen příspěvek na výživné, a to nikoli vždy, ale jen z důvodu slušnosti, čímž je třeba rozumět zejména k uspokojení nezbytných životních potřeb, které si oprávněná osoba není schopna zajistit sama. Žalobkyně dosahuje příjmů, které výrazně převyšují průměrnou mzdu v Rakousku. Sice s nimi nemůže udržet stejnou životní úroveň, jíž se těšila při soužití s poškozeným, své nezbytné životní potřeby však zajišťuje. Sama ostatně netvrdí, že by v důsledku úmrtí poškozeného upadla do nouze, ale požaduje plnění k zachování své původní životní úrovně. Kritérium slušnosti tak nebylo naplněno. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 18 Co 179/2021-167, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho výkladem § 2966 o. z., s podřazením