25 Cdo 3157/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3157/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2018 Spisová značka:25 Cdo 3157/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3157.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náklady léčení Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 449 odst. 1 obč. zák. § 7 odst. 1 předpisu č. 108/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 12. 2018 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.12.2018III.ÚS 4194/18JUDr. Pavel Rychetský-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3157/2018-328 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobců: a) J. N., , b) E. N. a c) K. N., všichni zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Středočeský kraj, se sídlem úřadu Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Česká pojišťovna, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 267.508 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 15 C 292/2014, o dovolání žalobkyně c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 25 Co 232/2017-275, takto: I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 25 Co 232/2017-275, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně částky 89.618 Kč, se zamítá. II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č. j. 25 Co 232/2017-275, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně částky 48.792 Kč, se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 31. 5. 2016, č. j. 15 C 292/2014-153, ve spojení s doplňujícími rozsudky ze dne 25. 8. 2016, č. j. 15 C 292/2014-177, a ze dne 28. 11. 2017, č. j. 15 C 292/2014-261, zamítl žalobu žalobců a) a b) o zaplacení 209.746,60 Kč s příslušenstvím, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni c) 150.157,80 Kč s příslušenstvím, jinak žalobu ve vztahu k žalobkyni c) o 8.038,20 Kč s příslušenstvím a o 51.550,60 Kč s příslušenstvím zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný jako právní nástupce Nemocnice s poliklinikou Příbram odpovídá za újmu na zdraví, která vznikla při narození žalobkyně c) z důvodu porušení obvyklých diagnostických a léčebných postupů, což vedlo k trvalému a závažnému postižení mozku dcery žalobců a) a b) s následkem porušení jejího psychického a motorického vývoje. Žalobkyně c) trpí středně těžkou mentální retardací, která je komplikována pravidelnými epileptickými záchvaty, projevuje se u ní výrazný zlobný afekt zejména vůči matce, neumí číst a psát, při pohybu je prakticky odkázána na invalidní vozík a vyžaduje celodenní péči jiné osoby. Soud zamítl žalobu žalobců a) a b) na náhradu nákladů na péči o žalobkyni c) a náhradu nákladů jejího léčení za dobu od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobců, naopak nároky žalobkyně c) shledal oprávněnými, s výjimkou zvýšených výdajů na péči a nesprávně vyúčtovaných cestovních výdajů při cestách do stacionáře, za fyzioterapeutem a na lékařská vyšetření, přičemž současně zohlednil částky již vyplacené ze strany vedlejší účastnice řízení. Nesouhlasil však s tím, že jí byly kráceny o 25 %, protože dřívější dohoda mezi žalobci a) a b) a Českou pojišťovnou, a. s., se týkala jen léčebných výloh a žalobkyně c) ani pojištěný žalovaný účastníky této dohody nebyli. Také neshledal žádný důvod pro krácení o příspěvek na péči, vyplácený podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, protože povinnost k náhradě škody nemůže být snížena jen kvůli tomu, že poškozený je jeho příjemcem, jestliže škůdce odpovídá za škodu v plném rozsahu. Krajský soud v Praze k odvolání všech žalobců i žalovaného rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č. j. 25 Co 232/2017-275, řízení o odvolání žalobců a) a b) pro jeho zpětvzetí zastavil, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nároku žalobkyně c) změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni c) 27.603 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně 122.554,80 Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který též správně dovodil, že žalovaný odpovídá za škodu podle § 420 odst. 1 a 2 a § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“). Uplatněnou náhradu nákladů za každodenní péči o žalobkyni c), která vyžaduje v průměru nejméně 10 hodin denně, považoval za účelné náklady spojené s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák., přičemž na základě volné úvahy soudu (§ 136 o. s. ř.) přiměřená úhrada za péči v tomto případě činí 100 Kč za hodinu. Žalobkyni c) by tak za první a druhé čtvrtletí roku 2013 náleželo 90.000 Kč a 91.000 Kč, od těchto částek je však nutno odečíst jak už vyplacených 45.319 Kč a 46.063 Kč, tak příspěvek na péči ve výši 12.000 Kč měsíčně, poskytovaný podle § 7 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb. Tímto příspěvkem se totiž stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci osobám v dlouhodobém nepříznivém zdravotním stavu a závislým na pomoci jiné osoby při zvládání jejich základních životních potřeb. Jde tedy právě o ten účel, na který se žalobkyně c) domáhá odškodnění, a v tomto rozsahu státem hrazených nákladů léčení jí tudíž nemohla vzniknout skutečná škoda. Naproti tomu není na místě odečítat příspěvek na mobilitu podle § 6 odst. 1 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, neboť nemá sloužit k úhradě cestovného, ale jen ke zmírnění negativních dopadů zdravotního stavu poškozeného do jeho života. Nelze také zohledňovat dohodu o náhradě léčebných výloh, jestliže není pro žalobkyni c) a vedlejší účastnici platným závazkem k plnění. Soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni c) též náhradu nákladů spojených s léčením, když byla prokázána úhrada nákladů na terapie, masáže a léky v prvním a druhém čtvrtletí roku 2013 ve výši 3.600 Kč a 2.520 Kč, od nichž je však opět nutno odečíst již vyplacené 2.700 Kč a 225 Kč. Podobně na prokázaném cestovném je nutno odečíst již uhrazené 9.709 Kč a 10.662 Kč, ovšem zde na rozdíl od soudu prvního stupně nelze polovinu cest do denního stacionáře v S. a zpět považovat za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, neboť ačkoli dobu pobytu žalobkyně c) ve stacionáři využívala žalobkyně a) k vykonání nezbytných činností spojených s údržbou společné domácnosti, bezprostředně to nesouvisí s léčením poškozené. Odvolací soud tak za první a druhé čtvrtletí roku 2013 přiznal jen 3.236 Kč a 3.554 Kč, celkově tak žalobkyni c) na náhradě nákladů na péči a náhradě nákladů léčení náleží 27.603 Kč. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně c) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dvou hmotněprávních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které dosud dovolacím soudem nebyly vyřešeny. Respektuje výši přiznané částky soudem prvního stupně, ačkoli se domáhala částky vyšší, a nesouhlasí s důvody, které vedly odvolací soud k jejímu snížení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2127/2006 se domnívá, že příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. nelze odečítat od náhrady nákladů na péči o poškozeného, když z ničeho neplyne, že by se tímto příspěvkem měl stát podílet na náhradě škody způsobené cizím zaviněním. Nesouhlasí ani s tím, že by cestovní náklady vynaložené na cestu ze stacionáře zpět nebyly účelně vynaloženými náklady léčení. Po matce poškozené nelze spravedlivě požadovat, aby po dobu pobytu poškozené dcery ve stacionáři vyčkávala dlouhé hodiny nečinně v S., nebo aby sama hradila náklady na cestu, ke které by nemuselo dojít, nebýt protiprávního jednání škůdce. Vynaloženy tedy byly v přímé příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním, odvolací soud také pominul, že v mezidobí provádí domácí práce, které nelze za přítomnosti žalobkyně c) vykonávat vůbec nebo jen s velkými obtížemi. Navrhuje proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k dovolání upozornil, že žalobci opakovaně žalují všechny částky společně, aniž prokázali, že by náklady na péči a náklady léčení hradili společně a nerozdílně; není proto dána aktivní legitimace dovolatelky. Uvádí také, že příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb. je poskytován na stejné úkony, jejichž náhradu žalobci vůči němu uplatňují, šlo by tedy o zneužití sociální dávky,