25 Cdo 3163/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3163/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 9. 2023 Spisová značka:25 Cdo 3163/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.3163.2022.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. Nařízení (EU) č. 996/2010 Kategorie rozhodnutí:D EU Zveřejněno na webu:24. 11. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 3201/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3163/2022-397 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: CIPRES FILTR BRNO, s. r. o., IČO 46976531, se sídlem Rebešovická 141/13, Chrlice, pošta Brno, zastoupená JUDr. Dušanem Kučerou, advokátem se sídlem Pekařská 403/12, Brno, proti žalovanému: P. M., zastoupený Mgr. Janou Latkovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nábřeží 2018/10, Praha 2, o 16.609.220 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 310 C 2/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 272/2021-369, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 272/2021-369, potvrdil mezitímní rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 24. 6. 2021, č. j. 310 C 2/2014-324, jímž bylo rozhodnuto, že základ žalobního nároku je dán a že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Ve sporu o náhradu škody způsobené zničením letadla bylo zjištěno, že žalovaný dne 25. 2. 2013 na letišti Dlouhá Lhota – Příbram při vzletovém manévru havaroval s letadlem ve vlastnictví žalobkyně. Podle posudku znalce Ing. Miroslava Hájka, který vycházel též ze závěrečné zprávy o odborném zjišťování příčin letecké nehody letounu Pa 46-500 TP, poznávací značky XY, vypracované Ústavem pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (dále jen „ÚZPLN“), bylo příčinou nehody více faktorů, a to lokální mlha, překročená maximální vzletová hmotnost letounu, nedostatečná délka odklizeného sněhu z dráhy, sporná rychlost rotace, nedostatečná délka rozletu pro možnost získání bezpečné rychlosti letu pro stoupání letounu, a tzv. přetažení letounu manévrem pilota po nazdvihnutí letounu k rozletu. Každá samostatně působící příčina by sice nevedla k letecké nehodě, nicméně souhrn těchto okolností v souvislosti s počínáním pilota svědčí o porušení povinnosti zacházet s letadlem tak, aby pilot neohrozil život nebo majetek druhých; působení jiných vlivů (zejména technická závada) bylo vyloučeno. Po právní stránce dospěl odvolací soud k závěru, že byly splněny všechny předpoklady pro odpovědnost žalovaného za škodu podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na řešení otázek procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, popř. které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly doposud řešeny. Konkrétně se jedná o otázky, zda 1) lze odbornou zprávu vypracovanou správním úřadem výslovně označenou jako zpráva, která nesmí být použita pro stanovení viny a odpovědnosti konkrétní osoby za leteckou nehodu, použít jako důkaz v soudním řízení (závěrečná zpráva ÚZPLN), 2) v soudním řízení znalec může odborné závěry obsažené v takové odborné zprávě převzít bez dalšího, tedy aniž by samostatně provedl vlastní zkoumání, jako odborný podklad do svého posudku v rámci tvorby svého vlastního znaleckého vyjádření a závěru, 3) je znalec, který by měl ve znaleckém posudku revidovat i vlastní závěry a odborné názory, vyloučen z podání tohoto znaleckého posudku. K prvním dvěma otázkám dovolatel blíže uvádí, že jediným účelem závěrečné zprávy ÚZPLN je prevence budoucích nehod a incidentů bez určování viny či odpovědnosti. Závěrečná zpráva, zjištění a závěry v ní uvedené, týkající se leteckých nehod a incidentů, eventuálně systémových nedostatků ohrožujících provozní bezpečnost, mají pouze informativní charakter a nemohou být použity jinak než jako doporučení pro realizaci opatření, která by zabránila vzniku dalších leteckých nehod a incidentů s obdobnými příčinami. Z opatření Ministerstva dopravy vydaného na základě § 102 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, lze dovozovat, že vybrané informace získané při zjišťování příčin leteckých nehod jsou utajovány, a má být zabráněno použití závěrečné zprávy o letecké nehodě jako důkazu v souvislosti s určením viny nebo odpovědnosti s tím, že má být zabráněno využití analýzy, závěrů a bezpečnostních doporučení obsažených v závěrečné zprávě pro určování viny nebo odpovědnosti. I samotný ÚZPLN jako správní orgán, který závěrečnou zprávu vypracoval, výslovně uvádí, že zpráva nemůže být použita pro stanovení viny či odpovědnosti v souvislosti s určením příčin letecké nehody nebo incidentu a nemůže být použita ani pro uplatnění nároků v případě vzniku pojistné události. Znalec Ing. Miroslav Hájek učinil závěr, že technická závada pohonné jednotky nemohla být příčinnou letecké nehody jen na základě závěrečné zprávy, aniž by prováděl vlastni znalecké zkoumání. Znalec pouze převzal do svého znaleckého posudku závěr pracovníka ÚZPLN, který sám potvrdil, že analýza plastového kroužku jako možná příčina letecké nehody nebyla prováděna. Znalecký posudek není přesvědčivý ani logický, a nemůže proto obstát. Znalec navíc tvrdil, že ze zprávy ÚZPLN použil pouze zapsaný zbytek paliva, nicméně toto sám vyvrátil, když na základě této zprávy uvedl, že vrtule a celá pohonná jednotka byly v pořádku. Žalobce poukazuje i na další nesprávnosti ve znaleckém posudku. Ke třetí otázce uvedl, že soud prvního stupně nepožádal předchozího znalce Ing. Václava Matouška o nový posudek či doplnění posudku, ale rovnou ustanovil jiného znalce. Pokud však měl o věcné správnosti prvního posudku pochybnosti, měl znalce nejprve požádat o potřebné vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popř. aby vypracoval nový posudek. Znalec Ing. Miloslav Hájek přitom již v rámci vedeného správního řízení podával posudek v roce 2013, kdy byl zadavatelem posudku správní orgán – Úřad civilního letectví. Soud prvního stupně tedy jeho závěr znal a nelze předpokládat, že znalec bude svůj závěr přehodnocovat a objektivně přistoupí ke zpracování znaleckého úkolu. Zadání znaleckého úkolu neodpovídalo ani rozhodnutí soudu v té části, že má jít o přezkum, resp. revizní znalecký posudek, který má provést kontrolu závěrů jiného soudního znalce; soud zadal znalci nepodložené údaje o váze jednotlivých cestujících. Dovolatel vytýká soudu prvního stupně, že nepřihlížel ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, nehodnotil důkazy v jejich vzájemné souvislosti a v rozsudku neuvedl, proč neprovedl další navržené důkazy. Řízení je tedy stiženo vadou, neboť jde o opomenuté důkazy. Odvolací soud se pak dopustil vady řízení, jestliže rozsudek soudu prvního stupně nezrušil. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však podle § 237 o. s. ř. přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Z této úpravy vyplývá, že jedním z předpokladů přípustnosti dovolání je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), naopak pokud na dané otázce napadené rozhodnutí, nezávisí, nemůže přípustnost dovolání založit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 25 Cdo 276/2020). Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolacímu soudu pak jakožto instanci toliko přezkumné a nikoliv nalézac