25 Cdo 318/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 318/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2023 Spisová značka:25 Cdo 318/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.318.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bolestné Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2958 o. z. § 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 10. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2643/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 318/2022-291 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o 430 187 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 41/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, č. j. 13 Co 239/2021-273, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 13 Co 239/2021-273, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21. 1. 2021, č. j. 13 C 41/2018-252, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 16. 3. 2021, č. j. 13 C 41/2018-262, v odvoláním napadené části, kterou byla zamítnuta žaloba o zaplacení 386 850 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud v řízení o žalobě na náhradu bolesti vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 10. 1. 2017 přecházel ulici XY a řidič vozidla XY, pojištěný pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla u žalované, jej srazil a žalobce utrpěl závažná zranění. Z tohoto důvodu požadoval po žalované zaplacení bolestného. V řízení byl vypracován znalecký posudek MUDr. Milanem Kutáčkem, který se vyjadřoval i k posudkům dříve vypracovaným, a který uzavřel, že celková doba léčby žalobce po úrazu trvala od 10. 1. 2017 do 4. 10. 2019, žalobce byl po celou dobu zásadně omezen, nemohl zatěžovat končetinu, neboť v průběhu léčby došlo ke komplikaci – vytvoření pakloubu, což si vyžádalo další dvě reoperace, přičemž samotný pakloub byl a je velmi bolestivý po celou dobu léčby. Znalec hodnotil z medicínského hlediska bolest ve třech fázích, jednak bezprostředně po úrazu a následně v době reoperací v roce 2017 a 2018, přičemž druhou reoperaci zhodnotil jako náročnou. Za pomoci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, (dále jen „Metodika“), bodově ohodnotil bolestné po přepočtu v celkové výši na 257 900 Kč, přičemž v této částce je zahrnuto i znalcem stanovené 10% zvýšení náhrady v prvním období léčby s tím, že komplikace hodnotí jako středně závažné. Soudy uplatněný nárok posoudily podle § 6 a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v době škodní události, dále podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a Metodiky. Vyšly z výše uvedeného posudku zpracovaného znalcem z oboru zdravotnictví a shodně shledaly důvod pro zvýšení náhrady stanovené znalcem o dalších 50 %, čemuž odpovídá částka 386 850 Kč. Vzaly především v úvahu, že u žalobce nešlo o obvyklou bolest, neboť trvala podstatně delší dobu, nežli je obvyklé u nekomplikovaných případů. To bylo sice zčásti zohledněno již znalcem, který stanovil bolestné i za komplikaci v podobě pakloubu a následné reoperace, nezahrnulo to však celkovou délku bolestivého období. Vzhledem k tomu, že žalovaná pojišťovna vyplatila žalobci částku 310 945 Kč (soud prvního stupně v bodě 13 odůvodnění rozsudku zjevným omylem uvádí 390 945 Kč) na bolestném, zbylo k zaplacení 75 905 Kč. V tomto rozsahu také soudy nároku vyhověly. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok soudu prvního stupně ve věci samé, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení odvolacím soudem. Přípustnost dovolání odůvodnil tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku hmotného práva, jakým způsobem mají soudy používat při stanovení bolestného Metodiku a jaký vliv má na výpočet bolestného konkrétní průběh léčení, zejména prodloužení obvyklé doby léčení a omezení v obvyklém způsobu života, která vyplývají z úrazu. Jelikož oproti původně předpokládané délce léčení došlo v projednávané věci k jejímu více než šestinásobnému překročení v důsledku komplikace v podobě velmi bolestivého pakloubu, má dovolatel za to, že soudy dostatečným způsobem nezohlednily individuální okolnosti daného případu, nesprávně vyložily § 2958 o. z., čímž stanovily výši bolestného, která plně nevyvažuje vytrpěné útrapy. Za přiměřené dovolatel považuje trojnásobné navýšení bolestného. Z tohoto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že navýšení základního odškodnění podle Metodiky o dalších 50 %, jak jej stanovil soud prvního stupně i odvolací soud, považuje za dostačující, neboť jde s ohledem na okolnosti případu o navýšení přiměřené a adekvátní v komparaci s obdobnými případy, kdy zdravotní stav žalobce po poškození zdraví je třeba chápat jako celek a hodnotit jej komplexně. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není přípustné podle § 237 o. s. ř. Ustálená judikatura k nemajetkové újmě na zdraví dovodila, že rozhodující pro posouzení přiměřenosti odčinění újmy není matematický postup, jímž soud ke stanovení náhrady dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální újmy, respektive opatřeny náhradní požitky za ty, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel, a při určení náhrady je podstatné pouze to, zda finální částka odškodnění je s ohledem na poškození zdraví a vytrpěné útrapy s tím spojené přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad jiných nemateriálních újem přiznávaných soudy (srov. např. rozsudky ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, nebo ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2258/2008). Ač byly tyto závěry vysloveny v kontextu určování náhrad nemajetkových újem na zdraví podle občanského zákoníku č. 64/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013, uplatní se v obecné rovině i za účinnosti právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022). K výkladu předpokladů nároku na peněžitou náhradu za bolest (bolestné) a jejího rozsahu se již dovolací soud vyjádřil v několika rozhodnutích. Smyslem náhrady za bolest je vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející poškození zdraví. Výkladem § 2958 o. z. nelze dovodit, že nyní má být pojem bolest chápán toliko jako fyzická bolest bez souvislosti s duševními aspekty bolestivých stavů. Odškodněním bolesti je myšleno odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, uveřejněné pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Nelze také oddělit vnímání fyzické bolesti poškozeným od negativního vnímání nepohodlí, stresu a obtíží spojených s léčením. Míru takových obtíží je třeba zohlednit při stanovení výše bolestného, neboť bodové hodnocení lékaře (znalce) je pouze východiskem, na jehož základě soud určuje konečnou přiměřenou výši náhrady s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem každého případu, jejichž demonstrativní výčet obsahuje § 2957 o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 7 Tdo 1485/2019, uveřejněný pod číslem 51/2020 Sbírky soudních ro