25 Cdo 3224/2024 – Nejvyšší soud

ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3224.2024.1
Datum: 2025-07-24
Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: I. O., zastoupený Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 495/12, Praha 5, proti žalovanému: J. Š., zastoupený Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Husovo nám. 82/10, Beroun, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Česk…
25 Cdo 3224/2024-1792 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: I. O., zastoupený Mgr. Davidem Daňkem, advokátem se sídlem Pavla Švandy ze Semčic 495/12, Praha 5, proti žalovanému: J. Š., zastoupený Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Husovo nám. 82/10, Beroun, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Česká kancelář pojistitelů, IČO 70099618, se sídlem Milevská 2095/5, Praha 4, zastoupená Mgr. Jiřím Gregůrkem, advokátem se sídlem Husovo nám. 82/10, Beroun, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 7/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2023, č. j. 11 Co 5/2023-1670, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady újmy vzniklé z dopravní nehody ze dne 12. 1. 1998, při níž žalobce utrpěl závažná zranění, a sice zlomeniny žeber, patní kosti a kotníku, poranění kolene, páteře a pravého očního víčka. Jednotlivé nároky spočívaly v odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění, v náhradě škody za zničené movité věci, v náhradě účelně vynaložených nákladů léčení, v náhradě za ušlý výdělek a rovněž v rentě. Náhrada za ušlý výdělek byla vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí. Ve věci bylo soudem prvního stupně opakovaně rozhodováno, přičemž jeho rozsudky byly v převážném rozsahu zrušeny odvolacím soudem a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2018, č. j. 11 Co 64/2018-1158, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci věcnou škodu, náhradu cestovného a nákladů léčení a náhradu za bolest. Po posledním zrušujícím usnesení odvolacího soudu ze dne 9. 7. 2021, č. j. 11 Co 52/2021-1434, zůstal předmětem řízení nárok žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.098.840 Kč (35.064 Kč jako doplatek základního bodového ohodnocení a 1.063.776 Kč jako doplatek navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve výši představující čtyřnásobek příslušného bodového ohodnocení), a dále příslušenství ze vznesených nároků. Na náhradě za ztížení společenského uplatnění bylo žalovanému dosud uhrazeno 932.160 Kč. 2. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 3. 10. 2022, č. j. 16 C 7/99-1520, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení 1.098.840 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a uložil žalobci (výrok III) a rovněž žalovanému a vedlejšímu účastníkovi (výrok IV) povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu. V průběhu řízení bylo vypracováno několik znaleckých posudků ke stanovení okamžiku ustálení zdravotního stavu žalobce a ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle znalců prof. MUDr. Miroslava Rysky, CSc., a doc. MUDr. Evžena Hrnčíře, CSc., MBA, je třeba ztížení společenského uplatnění posoudit podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, neboť k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo po odstranění kovových implantátů v roce 2001. Žalobce předložil znalecký posudek doc. MUDr. Bohumila Soukupa, CSc., který stanovil ustálení zdravotního stavu žalobce po 1. 1. 2002, a postupoval tedy podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. V důsledku rozpornosti znaleckých posudků byl zadán revizní znalecký posudek, jehož vypracováním soud pověřil znalecký ústav Úrazovou nemocnici v Brně. Podle ústavního znaleckého posudku došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce v roce 2001. V revizním znaleckém posudku bylo v závislosti na závěrech konzultantky primářky MUDr. Věry Kalandrové konstatováno, že glaukom, jehož následkem je ztráta zraku pravého oka, nesouvisí s dopravní nehodou. Žalobce sice při nehodě utrpěl poranění víčka pravého oka, ale nebyla potvrzena příčinná souvislost s následným oslepnutím pravého oka. Celkové bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění, pokrývající veškerá zdravotní omezení žalobce, včetně navýšení o 55 %, znalecký ústav stanovil na 1.430,6 bodů, tj. 42.918 Kč. 3. Soud prvního stupně zdůraznil, že s ohledem na ustálení zdravotního stavu žalobce se určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění řídí ustanoveními § 4 odst. 1, § 6 a § 7 vyhlášky č. 32/1965 Sb., a že ztížení společenského uplatnění je zohledněno již v základním bodovém ohodnocení. Zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. přichází v úvahu jen ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. Soud vycházel ze svědeckých výpovědí, z nichž vyplynulo, že žalobce byl velmi činný v organizaci kouzelnických vystoupení, jichž se i jako kouzelník účastnil, a to i v zahraničí. Tuto činnost již vykonávat nemůže, zejména v důsledku zrakového postižení, což by svědčilo pro výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. V řízení však nebylo prokázáno, že by k oslepnutí žalobce došlo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, a nelze tedy přisvědčit žalobci, že se stal plně invalidním právě v důsledku dopravní nehody. Okolnost svědčící pro navýšení odškodnění lze spatřovat v trvalosti žalobcova postižení s minimální možností zlepšení jeho stavu. Soud se zabýval způsobem života žalobce z hlediska pracovních, společenských a sportovních aktivit a porovnal jeho případ s dalšími obdobnými případy. Uzavřel, že sice jde o výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, který odůvodňuje zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb., avšak plnění, které bylo žalobci v tomto směru již vyplaceno, představující téměř 22násobek zvýšeného bodového ohodnocení, plně vystihuje rozsah, v jakém je žalobce pro trvalé následky úrazu omezen v dalším životě a ve svém uplatnění ve společnosti, a nejsou tedy splněny podmínky pro další zvýšení odškodnění. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení soud uzavřel, že daný nárok je promlčen a žalobci nelze přisvědčit, tvrdí-li rozpornost vznesené námitky promlčení s dobrými mravy. 4. K odvolání žalobce Krajský soud v Plzní rozsudkem ze dne 8. 12. 2023, č. j. 11 Co 5/2023-1670, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výrocích II, III a IV jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Odvolací soud pověřil MUDr. Jana Velka, znalce z oboru zdravotnictví, specializace oftalmologie, vypracováním znaleckého posudku za účelem zjištění, zda onemocnění zraku žalobce, tedy sekundární glaukom, je v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Znalec dospěl k závěru, že žalobce má výraznou dědičnou dispozici k onemocnění zadní polymorfní dystrofií rohovky obou očí a její komplikaci sekundárním glaukomem obou očí. Jde o dědičné progredující onemocnění postihující obě oči, špatně reagující na léčbu. Drobná povrchová ranka horního víčka, k níž při nehodě došlo, pro hustou vaskularizaci víček způsobí hematom víčka bez hyperémie a postižení očního bulbu. Základní diagnózou vedoucí k postupné ztrátě vidění žalobce je vrozené onemocnění obou očí, vpravo léčebně nezvládnutelné. Zraková ostrost obou očí se postupně zhoršovala, od roku 2018 je zraková ostrost pravého oka v pásmu úplné slepoty, levého oka v pásmu praktické slepoty. Ke ztrátě zraku by došlo i bez traumatu způsobeného dopravní nehodou. U žalobce jde o oboustranný glaukom, a pokud by k projevům glaukomu došlo po úrazu, byl by pouze jednostranný a je vyloučeno, aby jím trpěl oboustranně. Jde-li o právní posouzení věci, ztotožnil se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo v roce 2001, a při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je tedy nutno aplikovat vyhlášku č. 32/1965 Sb., a to s ohledem na znění přechodného ustanovení obsaženého v § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. je namístě jen ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody. Výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (zhruba kolem desetinásobku) je podle judikatury vyhrazeno především těm případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a kdy jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, není schopen se sám obsloužit apod. Důvodem, pro něž žalobce již nemůže vykonávat činnost varietního umělce (kouzelníka), je především jeho zrakové postižení. Žalobce se dále v důsledku úrazu nemůže věnovat svým dřívějším zálibám v cestování, rekreačním sportu a navštěvování kulturních akcí, přičemž v těchto aktivitách nevybočoval z běžného společenského standardu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že částka 932.160 Kč (tj. téměř 34násobek základního bodového oho

Citovaná ustanovení

§ 2958 (89/2012 Sb.)§ 10a (99/1963 Sb.)§ 146 (99/1963 Sb.)§ 237 (99/1963 Sb.)§ 240 (99/1963 Sb.)§ 241 (99/1963 Sb.)§ 241a (99/1963 Sb.)§ 242 (99/1963 Sb.)§ 243c (99/1963 Sb.)