25 Cdo 3562/2009 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3562/2009 citace  Právní věta:Poskytování informací ze zdravotnické dokumentace se řídí právní úpravou účinnou v době, kdy je požadavek uplatněn a kdy se přístup k dokumentaci umožňuje, nikoliv předpisem účinným v době hospitalizace či vytvoření dokumentace. Zajištění přístupu pacienta k informacím, které jsou významné z hlediska jeho zdravotního stavu, se nelze úspěšně domáhat vlastnickou žalobou na vydání věci – zdravotnické dokumentace. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2011 Spisová značka:25 Cdo 3562/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.3562.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vydání věci Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 126 odst. 1 obč. zák. § 67b odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 10. 2011 Publikováno ve sbírce pod číslem:22 / 2012 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.11.2011II.ÚS 3406/11JUDr. Jiří Nykodým Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.        25 Cdo 3562/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce B. V., zastoupeného JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, proti žalované Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod, se sídlem v Havlíčkově Brodě, Rozkošská 2322, zastoupené JUDr. Hanou Kameníkovou, advokátkou se sídlem v Třešti, Nádražní 175, o vydání zdravotnické dokumentace, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 3 C 38/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 2008, č. j. 17 Co 261/2007-125, takto: I. Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2008, č. j. 17 Co 261/2007-125, ve věci samé se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, č. j. 3 C 38/2006-50, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání originálu své zdravotnické dokumentace za roky 1974 - 1976; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Soud prvního stupně vyložil, že ačkoli má pacient právo na poskytnutí informací ohledně svého zdravotního stavu zachycených ve zdravotní dokumentaci a v dalších zápisech (§ 67 odst. 12 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „zákon“), z žádného právního předpisu nevyplývá, že by mu bylo zdravotnické zařízení povinno dokumentaci vydat. Obdobná povinnost se nepodává ani z předpisů, jichž se žalobce dovolává (zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 11. 2008, č. j. 17 Co 261/2007-125, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů ustanoveného zástupce pak odvolání žalobce pro subjektivní nepřípustnost odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry právními. Dále doplnil, že zdravotní dokumentace není ve vlastnictví pacienta; obsahuje sice soubor údajů osobní povahy, nelze však souhlasit s názorem, že listiny, z nichž se dokumentace sestává, jsou ve smyslu § 120 obč. zák. součástí jedné věci, a to „součástí pacientových osobních údajů“. Listiny, které dokumentaci tvoří, nelze s údaji, jež jsou v nich zachyceny, ztotožňovat. Ani z pacientova práva na informace nelze vyvozovat jeho vlastnické právo k hmotnému nosiči, na němž jsou údaje zachyceny. Naopak pokud je výslovně zákonem definováno právo pacienta na informace a způsob jeho realizace, je zřejmé, že k dokumentaci vlastnické právo mít nemůže, jinak by uvedená úprava postrádala smyslu. Pro rozhodnutí o podané žalobě je postačující závěr, že dokumentace není ve vlastnictví pacienta. Je-li tomu tak, a je-li zároveň nesporné, že žádný právní předpis neukládá zdravotnickému zařízení vydání zdravotnické dokumentace na přání pacienta, chybí podklad, na němž by mohlo být žalobě vyhověno. Žalobě by nemohlo být vyhověno, ani pokud by byly údaje ve zdravotní dokumentaci chybné, úmyslně zkreslené, popřípadě by jich bylo nadále zneužíváno k žalobcově újmě. Odvolací soud v této souvislosti dovodil, že zdravotnická dokumentace je státním vlastnictvím, neboť zdravotnické zařízení jejím vedením plní státem zadaný veřejnoprávní úkol, je financována z veřejných prostředků a vše se děje ve veřejném zájmu, tj. v zájmu fungování zdravotní péče, která je veřejným statkem a již je povinen zajišťovat stát. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně aplikoval příslušná ustanovení zákona o péči o zdraví lidu, pokud mu neumožnil vydání zdravotnické dokumentace, která je v jeho vlastnictví, a s níž je proto oprávněn neomezeně nakládat; bylo proto zasaženo do vlastnického práva žalobce, jestliže mu bylo upřeno nakládat s předmětem jeho vlastnictví. Dovolatel rozsáhle odůvodňuje, proč byla jeho hospitalizace v letech 1974 - 1976 nezákonná, že jeho umístění u žalované bylo tendenční a že důvody, na nichž byla založena, byly smyšlené. Odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval příslušná ustanovení zákona ve znění účinném ke dni nucené hospitalizace, ale nesprávně v aktuálním znění, a že nesprávně dovodil, že zdravotnická dokumentace je majetkem nezbytným k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu, aby tak byla svěřena do vlastnictví pouze právnických osob. Podle dovolatele má lékař právo držet zdravotnickou dokumentaci pouze z rozhodnutí a se souhlasem pacienta; pouze pacient tak rozhoduje, u koho bude jeho zdravotnická dokumentace uložena, a to ve smyslu § 67b odst. 13 zákona o péči o zdraví lidu. Z uvedeného je zřejmé, že veškeré atributy vlastnického práva nese a vykonává pacient. Tím, že zdravotnické zařízení vede zdravotnickou dokumentaci, nevzniká mu k ní vlastnické právo. Jejím obsahem jsou osobní citlivá data, jejichž majitelem může být vždy jen jejich nositel, a samotná dokumentace je pouze souborným dokumentem ve smyslu § 67b odst. 2 zákona. Je-li zdravotnická dokumentace pacienta vedena v listinné podobě, stává se listina ve smyslu § 120 obč. zák. součástí osobních údajů, a tím i vlastnictvím jejich nositele. Dovolatel poukazuje dále na to, že ačkoli je zákon o péči o zdraví lidu předpisem z oblasti veřejného práva, vztah mezi zdravotnickým zařízením a pacientem je vztahem soukromoprávním, v němž platí, že pacient může činit vše, co není zákonem zakázáno a nesmí být nucen činit něco, co zákon neukládá. Proto není-li v zákoně výslovný zákaz předání zdravotnické dokumentace pacientovi na jeho žádost, nesmí být pacientovi právo na její převzetí upřeno. Zdravotnické zařízení je oprávněno zpracovávat osobní údaje pacienta a posuzovat jeho zdravotní stav ve smyslu § 9 písm. c) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, pouze pokud mu to pacient dovolí tím, že si ho zvolí pro účely zdravotní péče. Právo zdravotnického zařízení na zpracování osobních údajů pacienta nesmí být silnější než právo pacienta se svými osobními údaji v dokumentaci nakládat. Dovolatel nezpochybňuje, že pacientu mohou být předány na jeho žádost výpisy, opisy či kopie, ty však nemohou originál dokumentace nahradit a jsou pořizovány za odlišným účelem. Stejně tak v případě volby nového zdravotnického zařízení nelze dovozovat, že pacient není oprávněn od svého dosavadního zdravotnického zařízení převzít svou dokumentaci; úprava v § 67b odst. 13 zákona je pouze podpůrná, pokud si pacient nevyžádá dokumentaci přímo. Ze všech uvedených důvodů je tedy zřejmé, že zdravotnická dokumentace dovolatele nacházející se v držení žalované, je jeho majetkem a jako taková mu má být vydána. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvola