25 Cdo 3872/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3872/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3872/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3872.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Břemeno důkazní Nemajetková újma (o. z.) Zdravotnictví Náhrady při ublížení na zdraví [ Náhrady při ublížení na zdraví a při usmrcení (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 53 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3872/2023-449 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: I. B., zastoupená JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem Holečkova 419/21, Praha 5, proti žalované: MUDr. Ivana Konečná, IČO 71218866, se sídlem Valdštejnova 682/20, Cheb, zastoupená JUDr. Josefem Heydukem, advokátem se sídlem Májová 1150/32, Cheb, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: UNIQA pojišťovna, a. s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, o zaplacení 131.686 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 20 C 159/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 3. 2023, č. j. 11 Co 136/2022-399, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 5.663 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Josefa Heyduka, advokáta. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 20 C 159/2018-361, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 131.686 Kč s příslušenstvím (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou (výrok II), náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí (výrok III), další odměně a náhradě hotových výdajů znaleckého ústavu (výrok IV) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok V). Žalobou byla požadována náhrada za neúčelně a špatně provedené stomatologické zákroky v celkové výši 27.686 Kč, dále bolestné ve výši 100.000 Kč a konečně částka 4.000 Kč za nezbytné ošetření jiným zubním lékařem. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že žalovaná postupovala coby její zubní lékařka non lege artis, když nesprávně a nedokonale provedla endodontické ošetření spočívající v čištění zubních kanálků a následné aplikaci metalokeramické náhrady. Nadbytečně byla žalovanou zhotovena fotokompozitní výplň na jednom ze zubů. V důsledku nesprávného postupu žalované, jenž vedl k rozvoji zánětu pod metalokeramickou náhradou, byla žalobkyně nucena několikrát vyhledat lékařské ošetření u jiných zubních lékařů. Žalobkyně nebyla řádně informována o rizicích prováděných zákroků. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování (především znaleckého posudku znaleckého ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, který vypracovala MUDr. Lucie Himmlová, CSc.) dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by vznik zdravotních komplikací žalobkyně způsobila žalovaná tím, že by postupovala non lege artis. Znalkyně ve znaleckém posudku mimo jiné uvedla, že ani použití sofistikovaných optických pomůcek nezaručí 100% úspěch endodontické terapie, což je dáno anatomií kořenových kanálků. V případě zvoleného léčebného postupu se jednalo o standardní terapeutickou metodu s kompromisním rozsahem daným právě anatomií kořenových kanálků a snahou žalobkyni vyhovět a zachovat její vlastní zuby. Informovaný souhlas žalobkyně je zaznamenán ve zdravotnické dokumentaci. O existenci souhlasu k provedení zákroku svědčí i skutečnost, že se žalobkyně opakovaně dostavovala k dalším léčebným zákrokům u žalované. Podle zjištění soudu prvního stupně byla žalobkyně upozorněna na špatnou prognózu zubů 15 a 14, byla jí navržena jejich extrakce, kterou však odmítla a vyžadovala fixní ošetření obou zubů. 2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č. j. 11 Co 136/2022-399, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výrocích II až V jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že zánětlivé komplikace, které se u žalobkyně vyskytly, nebyly v příčinné souvislosti s ošetřením provedeným žalovanou. Příčinou těchto komplikací byl naopak celkový stav chrupu žalobkyně (rozsáhlá kazivá ložiska, nekompletní chrup) před zahájením ošetřování, takže není dána příčinná souvislost mezi zákroky provedenými žalovanou a těmito komplikacemi. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda by v daném případě mělo být obráceno důkazní břemeno, s odkazem na ustálenou judikaturu (především nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17) však uzavřel že nikoliv. Žalovaná neztěžovala proces dokazování, nezatajovala žádné skutečnosti ani zdravotnickou dokumentaci, která byla postačujícím podkladem pro zpracování znaleckého posudku, přestože byla znaleckým ústavem hodnocena jako „velmi strohá“. Nelze proto dospět k závěru, že by žalovaná těžila ze svého protiprávního či nepoctivého jednání, a získala tak prospěch na úkor žalobkyně, která by tak nebyla schopna unést důkazní břemeno. I kdyby ovšem k obrácení důkazního břemene došlo, na zjištěném skutkovém stavu by to nic nezměnilo. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalovaná neporušila svou právní povinnost postupovat lege artis, byť měla být na zjištěný skutkový stav částečně aplikována dosavadní právní úprava, což však nemělo vliv na správnost rozhodnutí ve věci samé. Žalovaná neporušila ani povinnost řádně informovat žalovanou o možných rizicích prováděných zákroků, což bylo prokázáno záznamy ve zdravotnické dokumentaci. Souhlas s poskytnutím zdravotních služeb je pak mimo jiné možné dát i tak, že se pacient dostaví k lékaři a dá se ošetřit. Námitka žalobkyně, že zdravotnickou dokumentaci vedla pouze žalovaná, je bezpředmětná, neboť vedení zdravotnické dokumentace je povinností právě poskytovatele zdravotních služeb, přičemž právní úprava neumožňuje pacientům do ní jakkoliv zasahovat. I v případě, že by žalobkyně nebyla řádně poučena o možných rizicích prováděných zákroků, nebyla by dána příčinná souvislost mezi nedostatečným poučením a vznikem újmy, neboť bylo prokázáno, že zánětlivé komplikace nejsou v příčinné souvislosti se zákroky provedenými žalovanou. 3. Usnesením ze dne 21. 4. 2023, č. j. 20 C 159/2018-411, Okresní soud v Chebu přiznal znaleckému ústavu další odměnu a náhradu nákladů za podání znaleckého posudku, a usnesením ze dne 28. 5. 2023, č. j. 20 C 159/2018-414, týž soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, vedlejším účastníkem a státem. Obě usnesení nabyla právní moci. 4. Rozsudek odvolacího soudu ze dne 7. 3. 2023 ve výroku I napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017, z něhož podle jejího názoru vyplývá, že v její věci mělo dojít k obrácení důkazního břemene, neboť znalecký ústav nemohl na řadu otázek kvalifikovaně odpovědět pro strohost zdravotnické dokumentace. Správně tak měla žalovaná prokázat, že postupovala lege artis. Odvolací soud se podle názoru dovolatelky s touto problematikou dostatečně nevypořádal, stejně jako s jejím upozorněním, že to má být soud a nikoliv znalecký ústav, kdo hodnotí otázku postupu lege artis. Dovolatelka dále obsáhle polemizovala se znaleckým posudkem a se skutkovými závěry odvolacího soudu, který měl nesprávně hodnotit provedené důkazy. Zpochybnila též nezbytnost provedení některých zákroků a zdůraznila, že neměla možnost zasahovat do zdravotnické dokumentace. Odkázala na jeden z dílčích závěrů znaleckého posudku, a sice že „je opatrně možné dát obtíže do souvislosti s nasazením mostu ve II. kvadrantu“ vlivem přetížení. Dovolatelka dále uvedla, že ve znaleckém posudku je připuštěno, že ošetření čtyř zubů „v počtu 29 výkonů svědčí o tom, že ošetřující lékař neprovedl svou práci poctivě“. Zpochybnila správnost léčebného postupu žalované, způsob vedení zdravotnické dokumentace a adekvátnost poučení žalobkyně o rizicích jednotlivých zákroků. Souhlas pacienta není možné presumovat již z toho, že se dostavil k ošetření, a žalovaná si naopak měla opatřit výslovný souhlas žalobkyně (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2793/2017). Dovolatelka u