25 Cdo 454/2005 — Nejvyšší soud

25 Cdo 454/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2006 Spisová značka:25 Cdo 454/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:25.CDO.454.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 454/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Komisi pro cenné papíry, se sídlem v Praze 1, Washingtonova 7, o zaplacení 2,239.289,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 172/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2004, č. j. 20 Co 295/2004-71, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Komise pro cenné papíry (dále jen „KCP“), spočívajícím v tom, že KCP zanedbala dozor nad společností P. I., a. s. (dále též jen „PI“), čímž měla porušit své povinnosti podle ustanovení § 82 odst. 1 písm. b), § 83 odst. 1 a § 11 odst. 1 a 2 zákona č. 15/1998 Sb., o Komisi pro cenné papíry. Žalobce měl s PI uzavřenou smlouvu o správě portfolia; PI poskytovala v rozporu se zákonem svým klientům půjčky na nákup cenných papírů, které získávala od A. B. W. oproti zástavě majetku klientů bez jejich vědomí a souhlasu. Na majetek PI byl prohlášen konkurs, portfolio nebylo žalobci vyúčtováno, nebyly předány nebo převedeny cenné papíry ani nebyla vyplacena hotovost, čímž žalobci vznikla škoda, jejíž náhrady se domáhá a jejíž výši vyčíslil jako tržní hodnotu nezúčtovaného portfolia cenných papírů a hotovosti na svém majetkovém účtu spravovaném PI ke dni 18. 5. 2001. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 15. 3. 2004, č. j. 22 C 172/2001-50, žalobu na zaplacení částky 2.239.289,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel se společností P. I., a. s., smlouvu o správě portfolia, jíž se tato společnost zavázala spravovat jeho cenné papíry, dne 10. 5. 2001 zahájila KCP s touto společností správní řízení a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2001, č. j. 91 K 12/2001-27, byl na majetek společnosti prohlášen konkurs s účinky ke dni 1. 6. 2001. Žalobce svou pohledávku uplatnil v konkursním řízení za úpadcem PI a tato pohledávka byla správkyní konkursní podstaty uznána v plné výši. Ke dni vyhlášení rozsudku konkursní řízení trvalo a nezačalo ještě přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek konkursních věřitelů. Notorietou je dle soudu skutečnost, že správkyně konkursní podstaty PI vymáhá v náhradovém řízení před soudem v USA na americkém makléři A. B. W. náhradu škody ve výši 30 milionů Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce v řízení neprokázal vznik škody. Žalobce je konkursním věřitelem úpadce PI, ve smyslu § 20 zákona o konkursu a vyrovnání uplatnil vůči úpadci svůj nárok, jeho pohledávka nebyla popřena, konkursní řízení vedené na majetek PI dosud neskončilo a není znám jeho výsledek, a není tedy známo, zda pohledávka žalobce vůči úpadci bude uspokojena, v jaké výši, popř. zda mu bude poskytnuta náhrada z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry. Ke dni vyhlášení rozsudku žalobci škoda nevznikla, přičemž okolnost, že žalobce nemůže svými pohledávkami vůči PI disponovat, neznamená vznik škody. Protože nebyl splněn základní předpoklad odpovědnosti státu za škodu a možnosti domáhat se její náhrady, soud prvního stupně žalobu pro předčasnost zamítl, aniž se zabýval tím, zda se KCP dopustila nesprávného úředního postupu. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2004, č. j. 20 Co 295/2004-71, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právními závěry. Namítanou vadu řízení odvolací soud neshledal a k dalším námitkám v odvolání dodal, že dlužníkem žalobce z právního vztahu založeného smlouvou o správě portfolia je jeho smluvní partner PI, s nímž v prvé řadě v rámci smluvních podmínek se žalobce musí vypořádat. K vypořádání s věřiteli směřuje konkursní řízení, v němž také žalobce uplatnil svoji pohledávku vůči úpadci, do skončení konkursního řízení nelze předjímat, zda bude nárok žalobce uspokojen a v jaké výši, a dokud nebude vypořádán nárok ze závazkového vztahu mezi žalobcem a PI, je předčasná úvaha o vzniku škody na straně žalobce v souvislosti s úpadkem dlužníka i o tom, zda a kdo za škodu odpovídá. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, zda přihlášení pohledávky za úpadcem do konkursního řízení vylučuje až do skončení konkursního řízení možnost konkursního věřitele požadovat náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Namítá, že přihlášení pohledávky má vliv pouze na běh promlčecí lhůty a žádný další účinek podle zákona o konkursu a vyrovnání ani podle jiného zákona nemá. Pokud by přihláška pohledávky v konkursním řízení vylučovala podání žaloby o náhradu škody pro absenci vzniku škody, znamenalo by to, že občanskoprávní odpovědnost, odpovědnost státu či trestněprávní odpovědnost je subsidiární vůči odpovědnosti úpadce dle zákona o konkursu a vyrovnání a mělo by to za následek nemožnost zahájit trestní stíhání pro trestné činy, jejichž znakem je způsobení škody. Poukazuje na to, že prokuristovi PI bylo v roce 2001 sděleno obvinění pro trestný čin zpronevěry s tím, že v důsledku jeho jednání vznikla na majetku klientů škoda cca 932 mil. Kč, a že v tomtéž roce vyčíslila KCP pro potřeby trestního řízení proti manažerům PI škodu vzniklou zákazníkům PI ve výši 1.012.564.435,- Kč. Jestliže trestní stíhání je vedeno proto, že není sporu o tom, že klientům PI vznikla škoda, může být spor o výši škody a nikoli o její existenci, jinak by muselo být trestní stíhání zastaveno pro absenci škody jako základního znaku skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Žalobce namítá, že PI měla jeho peněžní prostředky a z nich zakoupené cenné papíry spravovat, a protože se jednalo o zákaznický majetek ve smyslu § 81b zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, který není součástí majetku obchodníka s cennými papíry ani součástí konkursní podstaty, je správce konkursní podstaty povinen jej vydat. Právní názor, že škoda dosud nevznikla, když žalobce přihlásil pohledávku do konkursu, aniž je postaveno najisto, zda přihlašovaná pohledávka vůbec spadá do konkursní podstaty, je podle dovolatele předčasný. Vzhledem k tomu, že konkursní řízení a řízení o vyloučení majetku z konkursní podstaty může mít vliv na výši případné škody, měl soud řízení v této věci podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušit do skončení konkursního řízení nebo do rozhodnutí o vylučovací žalobě. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání zastává názor, že dovolání žalobců není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2625/2003, kde byla řešena obdobná právní otázka, přičemž argumentace dovolacího soudu svědčí o tom, že dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným právem. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní vý