25 Cdo 475/2001 — Nejvyšší soud

25 Cdo 475/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 1. 2003 Spisová značka:25 Cdo 475/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.475.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 813 předpisu č. 40/1964Sb. § 2 odst. 3 předpisu č. 185/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 475/2001 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně H. d. D. I., zastoupené advokátkou, proti žalovanému V. S., za účasti Č. p. a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 5 C 245/93, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. února 2000, č. j. 30 Co 602/99-94, takto: Rozsudek krajského soudu i rozsudek Okresního soud Praha - východ ze dne 20. ledna 1999, č. j. 5 C 245/93-77, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha - východ k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalující p. se domáhala částky 22.821,61 DEM s 3% úrokem od 14. 12. 1993 do zaplacení s odůvodněním, že v této výši poskytla 9. 11. 1993 firmě P. pojistné plnění podle smlouvy o havarijním pojištění uzavřené dne 23. 1. 1991 v H. Na žalobkyni tím podle § 813 odst. 1 obč. zák. přešlo právo na náhradu škody vůči žalovanému, který při dopravní nehodě dne 15. 12. 1991 v K. V., způsobil firmě P. škodu na nákladním vozidle Volvo F 12 4x2 s návěsem. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 4. 12. 1996, č. j. 5 C 245/93-47, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 15. 12. 1991 v K. V. řidička osobního automobilu Škoda Favorit 136 L, zapůjčeného na základě půjčovní smlouvy ze dne 21. 11. 1991 od žalovaného (provozovatele autopůjčovny A.), zavinila střet s nákladním vozidlem Volvo, na němž byla způsobena škoda ve výši 23.040,61 DEM. Vozidlo Volvo ve vlastnictví firmy P. GmbH měla v té době leasingovou smlouvou ze dne 22. 5. 1991 pronajato firma P. P., spol. s r.o., přičemž podle soudu se žalobkyni nepodařilo prokázat, že šlo o vozidlo totožné s vozidlem (resp. jeho částí, návěsem nebo tahačem), ohledně kterého byla uzavřena pojistná smlouva. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 1998, č. j. 30 Co 373/97-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že účastníci učinili u odvolacího jednání nesporným, že pojistná smlouva i leasingová smlouva se týkaly poškozeného vozidla, odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky zákonné cese podle § 813 obč. zák., zejména aby doplnil dokazování ke zjištění, zda žalobkyně byla subjektem oprávněným podnikat v České republice v oblasti pojišťovnictví ve smyslu zákona č. 185/1991 Sb. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 20. 1. 1999, č. j. 5 C 245/93-77, žalobu znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil pravomoc českého soudu a svou příslušnost na základě § 37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále též jen „ZMPS“), a § 87 písm. b) o.s.ř. a s odkazem na ustanovení § 2 ZMPS a čl. 3 vyhlášky č. 130/1976 Sb. aplikoval hmotné právo České republiky. Dospěl k závěru, že ačkoliv žalovaný odpovídá za škodu ve smyslu § 427 odst. 1 obč. zák., žalobkyně se nemůže dovolávat toho, že zaplacením pojistného plnění podle smlouvy o havarijním pojištění uzavřené dne 23. 1. 1991 v H. na ni zákonnou cesí podle ustanovení § 813 odst. 1 obč. zák. přešlo právo pojištěného na náhradu škody vůči žalovanému. Při předmětné dopravní nehodě došlo ke střetu dvou motorových vozidel se státní poznávací značkou České republiky, přičemž vozidlo firmy P. bylo na základě leasingové smlouvy ze dne 22. 5. 1991 používáno v České republice; bylo tedy tzv. majetkem na území ČR, jehož pojištění mohlo být sjednáno pouze u pojišťovny podnikající v souladu se zákonem č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví (pojištění majetku na území České republiky lze uskutečnit pouze u pojišťovny podnikající v souladu s tímto zákonem na území České republiky; zákon dále upravuje, které subjekty a za jakých podmínek mohou být podle právních předpisů ČR pojistiteli). Předmětem podnikání žalobkyně je sice podle výpisu z obchodního rejstříku zajištění pojistného ručení, úrazového pojištění a pojištění motorových vozidel, avšak nepodařilo se jí prokázat, že by byla subjektem oprávněným podnikat v pojišťovnictví v České republice ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 185/1991 Sb. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2000, č. j. 30 Co 602/99-94, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a připustil proti svému rozsudku dovolání k posouzení otázky, zda „auto, které slouží podnikatelským účelům na území České republiky, lze považovat za majetek na území České republiky ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 185/1991 Sb. bez ohledu na to, zda vlastníkem je český nebo zahraniční subjekt; zda cese ve smyslu § 813 občanského zákoníku se mohl dovolávat pouze ten pojistitel, který splňoval podmínky stanovené v § 2 odst. 1, 2 zákona č. 185/1991 Sb.“ Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho právními závěry a upřesnil, že zákonná cese podle § 813 obč. zák. je vyloučena u „nároků, vyplývajících z pojištění, které dle § 2 odst. 3 zákona č. 185/1991 Sb. lze uskutečnit výlučně u pojišťoven podnikajících v souladu s tímto zákonem na území České republiky“. V posuzovaném případě byl nákladní automobil Volvo pronajat českému podnikatelskému subjektu a s přidělenou státní poznávací značkou ČR sloužil na území České republiky podnikatelským účelům, proto byl v době pojistné události majetkem na území ČR; žalobkyně, která není subjektem oprávněným podnikat v pojišťovnictví podle zákona č. 185/1991 Sb., se tak nemůže dovolávat přechodu práva na náhradu škody ve smyslu § 813 obč. zák. Podle odvolacího soudu není přitom rozhodné, že v době uzavření pojistné smlouvy mezi žalobkyní a firmou P. ještě automobil Volvo majetkem na území České republiky ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 185/1991 nebyl. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že „majetek na území České republiky“ nebyl zákonem č. 185/1991 Sb. definován a že je jím třeba chápat majetek, který se nachází na území České republiky, aniž byl pojištěn. Nabízet pojistné produkty a pojišťovat takový majetek skutečně mohou jen pojišťovny splňující podmínky vymezené v § 3 odst. 2 zákona č. 185/1991 Sb. Žalobkyně však předmětné vozidlo pojistila jako majetek německého subjektu na území Spolkové republiky Německo a podle německého práva a teprve po uzavření pojistné smlouvy německý majitel pronajal vozidlo leasingovou smlouvou českému subjektu. Na žalobkyni proto přešel zaplacením pojistného plnění nárok na náhradu odškodnitelné újmy ve smyslu § 442 obč. zák. Žalobkyně je přitom právnickou osobou mající ve smyslu § 22 obch. zák. právní způsobilost podle českého právního řádu v rozsahu, který jí přiznává právní řád, podle něhož byla založena, je zároveň pojistitelem ve smyslu německé právní úpravy a proto se zákonné cese může dovolávat i podle § 67 Zákona o pojistné smlouvě platného v SRN. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o.s.ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), a že je podle § 239 odst. 1 o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu společně s rozsudkem soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Odvolací soud dospěl k závěru, že na území České republiky používaný nákladní automobil ve vlastnictví zahraniční právnické osoby, pronajatý leasingovou smlouvou české právnické osobě, proclený a s přidělenou českou státní poznávací značkou, je majetkem na území České republiky ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví. Z toho dovodil, že zahraniční pojišťovna, která uzavřela s vlastníkem vozu v zahraničí pojistnou havarijní smlouvu předtím, než bylo vozidlo do České republiky pronajato, není pojistitelem podle českého zákona o pojišťovnictví a proto a