25 Cdo 689/99 – Nejvyšší soud

25 Cdo 689/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně D. V., zastoupené advokátem, proti žalované A., spol. s r. o., zastoupené advokátkou, o 90.948,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 11 C 181/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 1998 č.j. 23 Co 551/98-41, takto: Rozsudek krajského soudu s výjimkou výroku o zastavení řízení ohledně částky 6.130,- Kč se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 18. 2. 1998 č.j. 11 C 181/97-16 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 90.948,- Kč s 26 % úrokem od 21. 10. 1997 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Při svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že žalobkyně podala u žalovaného přihlášku na zahraniční pobytový zájezd v T. v době od 18. 8. do 25. 8. 1997, při podpisu smlouvy o tomto zájezdu uhradila žalované zálohu ve výši 46.000,- Kč a dne 27. 6. 1997 doplatek ve výši 44.480,- Kč; celkem tedy zaplatila 90.480,- Kč a dále za zdravotní pojištění na tento pobyt zaplatila částku 468,- Kč. Pobytový zájezd do T. se neuskutečnil a zaplacená cena nebyla žalobkyni vrácena, ačkoliv o to žalovaného žádala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah na základě smlouvy uzavřené dne 27. 3. 1997, kterou posoudil jako smlouvou kupní. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemohla vědět, že mezi žalovaným a firmou P. T. Ltd. (dále jen P.) byla uzavřena dne 3. 11. 1993 smlouva o spolupráci při nabídce a prodeji zahraničních zájezdů organizovaných P., na základě které žalovaná mohla vystupovat pouze jako zprostředkovatel zájezdu pro firmu P., a protože žalovaná vystupovala jako prodejce předmětného zájezdu a zavázala se předmětné plnění poskytnout, je podle názoru okresního soudu také odpovědná za případné nedostatky. Na tom nic nemění, že žalobkyně svým podpisem ve smlouvě potvrdila, že se seznámila s všeobecnými podmínkami P. pro účast na zájezdu. Vzhledem k tomu, že zájezd se zavázala poskytnout žalovaná, není z hlediska nároku žalobkyně podstatné, z čí viny se zájezd neuskutečnil. Žalobkyně dopisem z 13.10.1997 zrušila smlouvu o zájezdu a má právo na vrácení částky, kterou žalované poskytla. Soud prvního stupně dále uvedl, že ke stejnému závěru by dospěl i v případě, že by smlouva mezi účastníky byla smlouvou o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák. vzhledem k odpovědnosti obstaratele podle § 741 odst. 1 obč. zák. K odvolání účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 11. 1998 č.j. 23 Co 551/98-41 poté, co připustil zpětvzetí žaloby co do částky 6.130,- Kč a v tomto rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 84.818,- Kč s příslušenstvím. Zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vyplývá, že žalobkyně věděla, že organizátorem zájezdu je P.; po doplnění řízení se však neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva kupní, a správným neshledal ani jeho závěr, že v případě posouzení smlouvy uzavřené mezi účastníky jako smlouvy o obstarání věci podle § 733 a násl. obč. zák. je dána odpovědnost žalované za vady podle § 741 obč. zák., neboť toto ustanovení se vztahuje na smlouvu o obstarání prodeje věci, tedy na jiný smluvní vztah. Odvolací soud se dále zabýval charakterem vztahu mezi žalovanou a firmou P. a dovodil, že smlouva o spolupráci uzavřená mezi P. a žalovanou firmou je smlouvou o obstarání věci podle ustanovení § 733 - 736 obč. zák., kdy obstaratelem (příkazníkem) je žalovaná, která se zavázala objednateli (příkazci - P. s. r. o.) obstarat svým jménem zájezd pro žalobkyni. Protože obstaratel odpovídá jen za řádné obstarání věci, zatímco riziko dosažení výsledku nese objednatel - tj. P., odvolací soud dovodil, že za neuskutečnění zájezdu odpovídá firma P. Vykonal-li žalovaný jako obstaratel řádně vše, k čemu se žalobkyni jako objednatelce tohoto zájezdu zavázal podle § 734 a § 736 obč. zák., neodpovídá za to, že se zájezd neuskutečnil, nýbrž odpovědnost je na straně objednatele -příkazce. Proto odvolací soud dovodil, že žalovaná není ve věci věcně pasivně legitimována. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí č. 51 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.1998, neshledal opodstatněným s tím, že toto rozhodnutí, v němž je řešena otázka odpovědnosti za vady zájezdu, spočívající v ubytování v jiném místě, než bylo sjednáno, na daný případ nedopadá, neboť neuskutečnění zájezdu není vada v obstarání věci. Proti zamítavému výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu podle § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř. Namítá, že odvolací soud nesprávně věc posoudil po stránce právní a jeho skutkové závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Poukazuje na to, že smlouvu uzavřela se žalovanou a nevěděla, že žalovaná není organizátorem zájezdu, a nebyla seznámena ani s tím, jaké jsou smluvní vztahy mezi firmou P. a žalovanou. Pouze z faktu, že objednávala zájezd z katalogu P. a že se seznámila s jeho všeobecnými podmínkami, neznamená, že by s ním byla ve smluvním vztahu. Se závěrem, že za vady neodpovídá prodejce zájezdu, u nějž si zákazník zájezd objednal, nesouhlasí a považuje jej za rozporný s dobrými mravy. Namítá, že i z rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, roč. 1998 vyplývá, že právní vztah ze smlouvy o obstarání věci podle § 733 - 736 obč. zák. vzniká mezi klientem a cestovní kanceláří, u níž byl zájezd zakoupen, a tato kancelář odpovídá za vady i v případě, že k obstarání záležitosti použila jinou cestovní kancelář. Na odpovědnost obstaratele je proto třeba aplikovat obecná ustanovení závazkového práva (§ 504 a násl. obč. zák.), podle nichž se žalobkyně zcela důvodně domáhala zrušení smlouvy a vrácení toho, co sama plnila. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření vyvracela důvody dovolání, poukazovala na to, že žalobkyně musela vědět, kdo zájezd nabízí, a tedy kdo je jejím smluvním partnerem. Jednoznačně se jednalo o zájezd organizovaný společností P., s. r.o., a pokud jde o plnění, tj. o realizaci zájezdu, byl smluvním partnerem P. a nikoliv žalovaný. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle § 242 odst. 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., je důvodné. Podle ustanovení § 733 obč. zák. se smlouvou o obstarání věci obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu. Smlouvou uzavřenou mezi účastníky se žalovaná zavázala obstarat žalobkyni zájezd pro 4 osoby v termínu od 18.8. do 25.8.1997 do určeného hotelu v T. a žalobkyně zaplatila žalované cenu zájezdu. Odvolací soud zcela správně posoudil tuto smlouvu, na jejímž základě vznikl právní vztah mezi účastníky, jako smlouvu o obstarání věci, nevyvodil však z toho správné právní závěry. Na vznik a existenci uvedeného smluvního vztahu nemá totiž vliv, zda zájezd, který se žalovaná zavázala žalobkyni obstarat, organizovala jiná cestovní kancelář, a není rozhodující ani to, zda to žalobkyně věděla, neboť obstaratel je ze zákona oprávněn věc pro objednatele obstarat i prostřednictvím jiného. V daném případě byly účastníky smlouvy o obstarání věci žalobkyně jako objednatel zájezdu a žalovaná jako obstaratel. Z hlediska pasivní věcné legitimace žalované v tomto sporu je proto rozhodující, že žalobkyně byla ve smluvním vztahu se žalovanou, jak shodně dovodily soudy obou stupňů. Z výsledků řízení jednoznačně vyplývá, že žalovaná nevystupovala při uzavření smlouvy se žalobkyní jako pouhý prostředník mezi ní a organizátorem zájezdu, a nešlo tedy o případ, kdy na základě smlouvy zprostředkovatelské uzavřel zprostředkovatel (žalovaná) s třetí osobou (žalobkyní) smlouvu jménem zastoupeného (firmy P.), tedy, že by z takového právního úkonu vznikla práva a závazky mezi žalobkyní a firmou P. S odvolacím soudem lze souhlasit potud, že mezi účastníky byl založen právní vztah ze smlouvy o obstarání věci a že skutečnost, že se zájezd nekonal, neznamená, že by žalovaná poskytla žalobkyni vadné plnění. Nebylo proto třeba posuzovat daný případ podle ustanoveních upravujících odpovědnost