25 Cdo 880/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 880/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 880/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.880.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Prominutí zmeškání lhůty Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.11.2025II.ÚS 3279/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost3. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 880/2025-699 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: PROFIPACK s. r. o., IČO 26918684, se sídlem Květná 167/3, Brno, zastoupená JUDr. Danielem Ševčíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kobližná 47/19, Brno, proti žalovaným: 1. Brněnské komunikace a. s., IČO 60733098, se sídlem Renneská třída 787/1a, Brno, zastoupená Mgr. Milošem Procházkou, advokátem se sídlem Kobližná 71/2, Brno, 2. Skanska a. s., IČO 26271303, se sídlem Křižíkova 682/34a, Praha 8, 3. Brněnské vodárny a kanalizace, a. s., IČO 46347275, se sídlem Pisárecká 555/1a, Brno, a 4. statutární město Brno, IČO 44992785, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, zastoupené JUDr. Milanem Švejdou, Ph.D., advokátem se sídlem Marie Steyskalové 686/38, Brno, za účasti vedlejší účastnice na straně 3. žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, a vedlejší účastnice na straně 1. žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupená JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem Cihlářská 637/16, Brno, o zaplacení 4.247.971 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 201/2014, o dovolání 4. žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2024, č. j. 17 Co 229/2024-674, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně usnesením ze dne 6. 11. 2024, č. j. 48 C 201/2014-666, zamítl návrh čtvrtého žalovaného na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2024, č. j. 48 C 201/2014-619. Citovaným mezitímním rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že základ nároku žalobkyně na náhradu škody je vůči všem žalovaným dán s tím, že o jeho výši a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Čtvrtému žalovanému (dále jen „žalovaný“), respektive jeho zástupci byl uvedený rozsudek doručen do datové schránky 20. 9. 2024. Zákonná patnáctidenní lhůta pro podání řádného opravného prostředku uplynula v souladu s § 57 odst. 1 částí věty před středníkem a odst. 2 větou druhou o. s. ř. 7. 10. 2024. Odvolání žalovaného spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání byly podány k poštovní přepravě 8. 10. 2024. Žádost byla odůvodněna zdravotní indispozicí zástupce žalovaného, který se od 30. 9. 2024 necítil zcela zdráv a 2. 10. 2024 pro zhoršení svých nefrologických obtíží vyhledal ambulantního specialistu. Nemohl tedy dodržet zákonnou lhůtu k podání odvolání a alespoň blanketní odvolání byl schopen podat až 8. 10. 2024. K žádosti žalovaný přiložil zdravotní záznam z 2. 10. 2024, v němž bylo uvedeno, že jeho zástupci byla podána infuze s antibiotiky, byl mu nařízen přísný klid a naordinována každodenní infuzní terapie. Podle zdravotního záznamu z 8. 10. 2024 proběhla toho dne kontrola, zástupce žalovaného byl převeden na perorální podávání antibiotik a do konce týdne mu byla nařízena domácí léčba. Soud prvního stupně citoval § 58 odst. 1 a § 204 odst. 1 a 3 o. s. ř. a s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4459/2015, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 5 Cmo 338/2011, dospěl k závěru, že uváděné důvody zmeškání lhůty nejsou omluvitelné. Z předložených lékařských záznamů sice vyplývá, že zástupce žalovaného trpěl zdravotními problémy, které znesnadňovaly či s ohledem na domácí léčebný režim vylučovaly standardní pracovní zátěž, avšak nelze z nich usoudit, že by se nacházel ve stavu, jenž by mu zcela znemožňoval jakékoliv, byť i omezené činnosti, spočívající v odeslání blanketního odvolání z lůžka či pověření třetí osoby provedením úkonů směřujících k zachování lhůty. Pokud zástupce žalovaného v období od 2. 10. do 8. 10. 2024 denně docházel na infuzní terapie, byl schopen alespoň částečného fungování. Z předložených zdravotních záznamů ani z tvrzení žalovaného neplyne, že by byl jeho zástupce v natolik špatném zdravotním stavu, který by mu neumožňoval využít moderní telekomunikační prostředky, jejichž prostřednictvím by pověřil podáním alespoň blanketního odvolání de facto kohokoliv jiného. To platí obzvláště v situaci, kdy žalovaným je statutární město Brno oplývající příslušným personálním vybavením, případně bylo možné za využití institutu substituční plné moci pověřit některého z kolegů advokátů či koncipienta. V současné době je prakticky vyloučeno, aby člověk, který je při vědomí, neměl způsob, jak předat informace třetím osobám. Ačkoliv má účastník právo využít pro podání odvolání celou zákonnou lhůtu, nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, pro něž by nebylo možné podat odvolání během prvních 10-12 dnů zákonné lhůty. 2. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 12. 2024, č. j. 17 Co 229/2024-674, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se plně ztotožnil s důvody, jež vedly soud prvního stupně k zamítnutí žádosti žalovaného. Z předložených lékařských zpráv neplyne, že by byl zástupce žalovaného naprosto vyloučen z alespoň minimálních pracovních aktivit a že by za pomoci telekomunikačních prostředků nemohl učinit opatření, která by vedla k včasnému podání blanketního odvolání. Zdravotní stav zástupce žalovaného nevyžadoval hospitalizaci, byl naopak propuštěn do domácího léčení a dostavoval se na každodenní infuzní terapie. Pokud se zdravotní potíže začaly projevovat již 30. 9. 2024, měl již tehdy učinit opatření k tomu, aby ke zmeškání lhůty nedošlo. Na zástupci žalovaného coby advokátovi bylo, aby při vědomosti běžící lhůty k podání odvolání při jeho zhoršujícím se zdravotním stavu učinil příslušná opatření k zajištění včasného podání odvolání. Námitky poukazující na celkovou délku řízení, stejně jako námitku spočívající v tom, že žádný z advokátů sídlících na stejné adrese v dané věci nikdy nevystupoval v substituci, považoval odvolací soud za irelevantní. Uvedl rovněž, že povinností soudu prvního stupně nebylo vyzývat žalovaného, aby doplnil případná další tvrzení či důkazy pro odůvodnění jeho žádosti o prominutí zmeškání lhůty. Uváděné důvody tedy odvolací soud nepovažoval za dostatečné. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež považuje za přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. První otázku dovolatel konkretizoval tak, že jde o účel institutu prominutí zmeškání lhůty a podmínky pro jeho aplikaci, přičemž je třeba „primárně pohlížet na omluvitelnost zmeškání podání, majícího původ ve zdravotních obtížích, skrze subjektivní stav žadatele, byť samozřejmě s korekcí logičnosti a uvěřitelnosti takových tvrzení“. Vytknul soudům nižších stupňů, že provedly „laickou úvahu“, že s nefrologickými obtížemi, s nimiž se jeho zástupce potýkal, bylo možné v jistém rozsahu pracovně fungovat, a odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, v němž je zdůrazněno, že omluvitelnost zmeškání lhůty je ve smyslu § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. třeba vykládat za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce. Napadené rozhodnutí podle názoru dovolatele vykazuje znaky „ryzího, přepjatého formalismu“, a je proto v rozporu s jeho právem na přístup k soudu zakotveným v čl. 36 odst. 1 Listiny. Žalovaný zdůraznil, že se žádným způsobem nepodílel na neobvyklé délce trvání sporu, proti níž je zmeškání lhůty svou délkou minimální. Otázkou, na níž podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá, a jež dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, je to, zda „je povinností soudu vyzývat účastníka, aby doplnil případně další tvrzení a další důkazy pro odůvodnění svého návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání dle § 204 odst. 3 o. s. ř., jestliže má soud pochybnosti o tvrzeních dovolatele, popřípadě má za to, že je třeba dalších tvrzení či důkazů pro náležité posouzení návrhu na pr