26 Cdo 1169/2001 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1169/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 1. 2003 Spisová značka:26 Cdo 1169/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1169.2001.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 39 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 200/03 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1169/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátem, proti žalované městské části P., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 353/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2000, č. j. 14 Co 415/2000-80, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.075,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2000, č. j. 38 C 353/99-42, zamítl žalobu na určení, že „výpověď ze smlouvy o nájmu nemovitostí čp. 1110 a čp. 1512 v ulici U., P., uzavřená dne 8.6.1994 mezi městskou částí P. jako pronajímatelem a V. H. jako nájemcem, ze dne 17.6.1999 (dále jen „předmětné domy“, „nájemní smlouva ze dne 8. června 1994“ a „výpověď ze dne 17. června 1999“), podaná pronajímatelem, je neplatná a právně neúčinná“, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2000, č. j. 14 Co 415/2000-80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a proti svému rozsudku připustil dovolání. Po provedeném dokazování vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že: - podle nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994 přenechala žalovaná jako pronajímatelka žalobci jako nájemci do užívání předmětné domy, a že podle bodu II./2.1. citované nájemní smlouvy byl nájemní poměr sjednán na dobu neurčitou a mohl být vypovězen nejpozději šest měsíců před koncem kalendářního roku písemnou výpovědí s ukončením smluvního vztahu k 31. prosinci kalendářního roku, - podle zápisu z 11. jednání obvodní rady v P. ze dne 25. května 1999 starosta městské části P. informoval obvodní radu o úmyslu městské části P. vypovědět žalobci nájemní smlouvu ze dne 8. června 1994, že úkolem vypracovat výpověď ze smlouvy bude grémiem starosty pověřen odbor majetku, a že obvodní rada s tímto řešením souhlasila, - podle interního sdělení Obvodního úřadu městské části P., odboru majetku ze dne 25. května 1999 odbor majetku po projednání v obvodní radě dne 25. května 1999 rozhodl o podání výpovědi z nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994, - podle zápisu z jednání grémia starosty ze dne 1. června 1999 uložilo grémium starosty odboru majetku vypovědět ke dni 30. června 1999 žalobci nájemní smlouvu ze dne 8. června 1994, - podle výpovědi ze dne 17. června 1999 městská část P. jako pronajímatelka dala žalobci výpověď z nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994 s tím, že nájemní vztah skončí dnem 31. prosince 1999, - podle článku XIV. bodu 4. organizačního řádu Obvodního úřadu městské části P., platného od 1. února 1999 a účinného od 1. dubna 1999, působí odbor majetku na úseku správy majetku, kde plní povinnosti vlastníka, tj. sleduje efektivní využívání majetku, provádí pronájmy, převody a zcizování v oblasti nemovitého majetku, hospodaření s bytovým i nebytovým fondem, - podle podpisového řádu Obvodního úřadu městské části P. starosta podepisuje mj. veškeré písemnosti týkající se nakládání s majetkem a smlouvy týkající se disponování s nemovitým majetkem (nabývání, zcizování, pronájmy nebytových objektů a bytových domů včetně jejich částí, zastavěných i nezastavěných pozemků). Soudy obou stupňů posoudily projednávanou věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 – dále jen „zákon o obcích“ (citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/ - § 154 pol. 1. zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 – dále jen „zákon o hlavním městě Praze“ (citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze - § 128 pol. 1. zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na základě uvedených skutkových zjištění pak mimo jiné dovodily, že v daném případě jde o výpověď z nájmu nemovitostí, tedy o samostatnou působnost obce ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b/ zákona o obcích ve spojení s § 27 zákona o hlavním městě Praze. Protože nejde o otázku, vyhrazenou obecnímu zastupitelstvu (srov. § 36 a § 36a odst. 1 a 2 zákona o obcích), musí uvedená otázka náležet ve smyslu § 45 písm. p/ zákona o obcích do působnosti obecní (v daném případě obvodní) rady – dále též jen „obvodní rada“. Obvodní rada delegovala ((§ 45 písm. a/ a f/ a § 58 odst. 2 zákona o obcích) organizačním řádem rozhodování těchto otázek na odbor majetku (srov. článek XIV. bod 4. organizačního řádu Obvodního úřadu městské části P., platného od 1. února 1999 a účinného od 1. dubna 1999). Za této situace byl odbor majetku oprávněn „provádět pronájmy“, tj. podle názoru soudů obou stupňů nejen uzavírat „smlouvy o nájmu nemovitostí“, nýbrž i „podávat výpovědi z těchto nájmů“. Rozhodl-li odbor majetku dne 25. května 1999 „o podání výpovědi“ a vzala-li obvodní rada jeho rozhodnutí „na svém 11. zasedání na vědomí“, nelze výpověď ze dne 17. června 1999 pokládat za neplatný právní úkon ve smyslu § 39 obč. zák. Z důvodů uvedených v napadeném rozsudku však není tento úkon podle názoru soudů obou stupňů neplatný ani pro neurčitost či nesrozumitelnost, tj. není neplatný podle § 37 odst. 1 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž – s přihlédnutím k jeho obsahu – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání zpochybnil především správnost právního závěru, že obvodní rada byla oprávněna delegovat (ve smyslu § 45 písm. a/ a f/ a § 58 odst. 2 zákona o obcích) vnitřním organizačním předpisem svou pravomoc v oblasti samostatné působnosti obce, konkrétně na úseku rozhodování o nájmech (tudíž rovněž o výpovědích z nájmu), na odbor majetku obvodního úřadu. Zde především namítl, že zmocnění k přenesení takové pravomoci není obsaženo v § 45 zákona o obcích, které úkoly obecní rady vypočítává, a pokračoval, že výjimku, jde-li o možnost přenesení pravomocí obecní rady na obecní úřad či komise, představuje pouze ustanovení § 45 písm. l/ a § 51a zákona o obcích (posléze zmíněné ustanovení bylo do citovaného zákona včleněno novelou provedenou zákonem č. 302/1992 Sb.), avšak o tam uvedené případy přenesení pravomocí v daném případě nejde. Přitom na možnost přenesení takové pravomoci nelze usoudit ani z ustanovení § 45 písm. o/ zákona o obcích, podle něhož obecní rada rozhoduje mimo jiné i o organizační struktuře obecního úřadu. Vzhledem k uvedenému pak rovněž namítl, že odbor majetku nebyl oprávněn uzavírat smlouvy o nájmu nemovitostí a ani podávat výpovědi z takových právních vztahů; takové úkony totiž byla oprávněna činit pouze obecní rada a odbor majetku mohl – ve smyslu § 58 odst. 3 zákona o obcích – plnit pouze „pomocné úkoly“, které mu uložila obecní rada (nebo obecní zastupitelstvo). Rozhodl-li tedy o podání výpovědi ze dne 17. června 1999 odbor majetku bez předchozího rozhodnutí obvodní rady, jde podle názoru žalobce o výpověď neplatnou (ve smyslu § 39 obč. zák.). Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. V doplňujícím podání, které bylo doručeno přímo Nejvyššímu soudu České republiky dne 14. listopadu 2002, žalobce již uplatněný dovolací důvod (podle jeho označení dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.) dále podrobněji konkretizoval a nadto namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zde uvedl, že odvolací soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s jeho odvolacími nám