26 Cdo 1169/2001 – Nejvyšší soud

26 Cdo 1169/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce V. H., zastoupeného advokátem, proti žalované městské části P., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 38 C 353/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2000, č. j. 14 Co 415/2000-80, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.075,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. května 2000, č. j. 38 C 353/99-42, zamítl žalobu na určení, že „výpověď ze smlouvy o nájmu nemovitostí čp. 1110 a čp. 1512 v ulici U., P., uzavřená dne 8.6.1994 mezi městskou částí P. jako pronajímatelem a V. H. jako nájemcem, ze dne 17.6.1999 (dále jen „předmětné domy“, „nájemní smlouva ze dne 8. června 1994“ a „výpověď ze dne 17. června 1999“), podaná pronajímatelem, je neplatná a právně neúčinná“, a rozhodl o nákladech řízení účastníků. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. listopadu 2000, č. j. 14 Co 415/2000-80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a proti svému rozsudku připustil dovolání. Po provedeném dokazování vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že: - podle nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994 přenechala žalovaná jako pronajímatelka žalobci jako nájemci do užívání předmětné domy, a že podle bodu II./2.1. citované nájemní smlouvy byl nájemní poměr sjednán na dobu neurčitou a mohl být vypovězen nejpozději šest měsíců před koncem kalendářního roku písemnou výpovědí s ukončením smluvního vztahu k 31. prosinci kalendářního roku, - podle zápisu z 11. jednání obvodní rady v P. ze dne 25. května 1999 starosta městské části P. informoval obvodní radu o úmyslu městské části P. vypovědět žalobci nájemní smlouvu ze dne 8. června 1994, že úkolem vypracovat výpověď ze smlouvy bude grémiem starosty pověřen odbor majetku, a že obvodní rada s tímto řešením souhlasila, - podle interního sdělení Obvodního úřadu městské části P., odboru majetku ze dne 25. května 1999 odbor majetku po projednání v obvodní radě dne 25. května 1999 rozhodl o podání výpovědi z nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994, - podle zápisu z jednání grémia starosty ze dne 1. června 1999 uložilo grémium starosty odboru majetku vypovědět ke dni 30. června 1999 žalobci nájemní smlouvu ze dne 8. června 1994, - podle výpovědi ze dne 17. června 1999 městská část P. jako pronajímatelka dala žalobci výpověď z nájemní smlouvy ze dne 8. června 1994 s tím, že nájemní vztah skončí dnem 31. prosince 1999, - podle článku XIV. bodu 4. organizačního řádu Obvodního úřadu městské části P., platného od 1. února 1999 a účinného od 1. dubna 1999, působí odbor majetku na úseku správy majetku, kde plní povinnosti vlastníka, tj. sleduje efektivní využívání majetku, provádí pronájmy, převody a zcizování v oblasti nemovitého majetku, hospodaření s bytovým i nebytovým fondem, - podle podpisového řádu Obvodního úřadu městské části P. starosta podepisuje mj. veškeré písemnosti týkající se nakládání s majetkem a smlouvy týkající se disponování s nemovitým majetkem (nabývání, zcizování, pronájmy nebytových objektů a bytových domů včetně jejich částí, zastavěných i nezastavěných pozemků). Soudy obou stupňů posoudily projednávanou věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 (dále jen „obč. zák.“), zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 – dále jen „zákon o obcích“ (citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/ - § 154 pol. 1. zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a zákona č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění platném v době dání výpovědi ze dne 17. června 1999 – dále jen „zákon o hlavním městě Praze“ (citovaný zákon byl zrušen zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze - § 128 pol. 1. zákona č. 131/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na základě uvedených skutkových zjištění pak mimo jiné dovodily, že v daném případě jde o výpověď z nájmu nemovitostí, tedy o samostatnou působnost obce ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b/ zákona o obcích ve spojení s § 27 zákona o hlavním městě Praze. Protože nejde o otázku, vyhrazenou obecnímu zastupitelstvu (srov. § 36 a § 36a odst. 1 a 2 zákona o obcích), musí uvedená otázka náležet ve smyslu § 45 písm. p/ zákona o obcích do působnosti obecní (v daném případě obvodní) rady – dále též jen „obvodní rada“. Obvodní rada delegovala ((§ 45 písm. a/ a f/ a § 58 odst. 2 zákona o obcích) organizačním řádem rozhodování těchto otázek na odbor majetku (srov. článek XIV. bod 4. organizačního řádu Obvodního úřadu městské části P., platného od 1. února 1999 a účinného od 1. dubna 1999). Za této situace byl odbor majetku oprávněn „provádět pronájmy“, tj. podle názoru soudů obou stupňů nejen uzavírat „smlouvy o nájmu nemovitostí“, nýbrž i „podávat výpovědi z těchto nájmů“. Rozhodl-li odbor majetku dne 25. května 1999 „o podání výpovědi“ a vzala-li obvodní rada jeho rozhodnutí „na svém 11. zasedání na vědomí“, nelze výpověď ze dne 17. června 1999 pokládat za neplatný právní úkon ve smyslu § 39 obč. zák. Z důvodů uvedených v napadeném rozsudku však není tento úkon podle názoru soudů obou stupňů neplatný ani pro neurčitost či nesrozumitelnost, tj. není neplatný podle § 37 odst. 1 obč. zák. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž – s přihlédnutím k jeho obsahu – uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. V dovolání zpochybnil především správnost právního závěru, že obvodní rada byla oprávněna delegovat (ve smyslu § 45 písm. a/ a f/ a § 58 odst. 2 zákona o obcích) vnitřním organizačním předpisem svou pravomoc v oblasti samostatné působnosti obce, konkrétně na úseku rozhodování o nájmech (tudíž rovněž o výpovědích z nájmu), na odbor majetku obvodního úřadu. Zde především namítl, že zmocnění k přenesení takové pravomoci není obsaženo v § 45 zákona o obcích, které úkoly obecní rady vypočítává, a pokračoval, že výjimku, jde-li o možnost přenesení pravomocí obecní rady na obecní úřad či komise, představuje pouze ustanovení § 45 písm. l/ a § 51a zákona o obcích (posléze zmíněné ustanovení bylo do citovaného zákona včleněno novelou provedenou zákonem č. 302/1992 Sb.), avšak o tam uvedené případy přenesení pravomocí v daném případě nejde. Přitom na možnost přenesení takové pravomoci nelze usoudit ani z ustanovení § 45 písm. o/ zákona o obcích, podle něhož obecní rada rozhoduje mimo jiné i o organizační struktuře obecního úřadu. Vzhledem k uvedenému pak rovněž namítl, že odbor majetku nebyl oprávněn uzavírat smlouvy o nájmu nemovitostí a ani podávat výpovědi z takových právních vztahů; takové úkony totiž byla oprávněna činit pouze obecní rada a odbor majetku mohl – ve smyslu § 58 odst. 3 zákona o obcích – plnit pouze „pomocné úkoly“, které mu uložila obecní rada (nebo obecní zastupitelstvo). Rozhodl-li tedy o podání výpovědi ze dne 17. června 1999 odbor majetku bez předchozího rozhodnutí obvodní rady, jde podle názoru žalobce o výpověď neplatnou (ve smyslu § 39 obč. zák.). Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozhodnutí soudu prvního stupně, a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. V doplňujícím podání, které bylo doručeno přímo Nejvyššímu soudu České republiky dne 14. listopadu 2002, žalobce již uplatněný dovolací důvod (podle jeho označení dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb.) dále podrobněji konkretizoval a nadto namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zde uvedl, že odvolací soud se v napadeném rozsudku nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, především pak s tvrzením, že nebyla prokázána existence rozhodnutí odboru majetku, kterým by byla dána samotná výpověď z nájmu, a zdůraznil, že z tohoto důvodu je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo jako opožděně podané odmítnuto. Podle původně vyznačené doložky právní moci nabylo napadené rozhodnutí právní moci dne 28. prosince 2000. Dovolání, podané podle otisku prezentačního razítka soudu prvního stupně dne 19. března 2001, je proto dovoláním podaným po marném uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty, upravené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. Podle názoru žalované by měl být advokát (popřípadě alespoň jeho sekretářka,