26 Cdo 1554/2000 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1554/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2001 Spisová značka:26 Cdo 1554/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1554.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1554/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně České republiky - Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, proti žalované Mgr. J. N., o vyklizení ubytovací jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 5 C 122/96, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2000, č. j. 58 Co 632/99-86, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2000, č. j. 58 Co 632/99-86, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soudu prvního stupně) ze dne 18. srpna 1999, č. j. 5 C 122/96-65, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě (dřívějšího žalobce Ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3 - dále jen „dřívější žalobce\") a výrokem označeným jako I. uložil žalované povinnost „vyklidit ubytovací jednotku č. 802 (dále jen „ubytovací jednotka\") v D. h. b. čp. 392 v ulici N. v P.\" (dále jen „předmětný dům\") a předat ji žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku, a výroky označenými jako II. a III. rozhodl o soudním poplatku a o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků a proti svému rozsudku připustil v jeho výroku dovolání pro řešení otázky „platnosti převodu práva hospodaření na žalobce\". Na základě zjištění, že předmětný dům nebyl určen kolaudačním rozhodnutím k užívání jako dům s byty, nýbrž jako dům sloužící k ubytování, odvolací soud dovodil, že takový dům, který nebyl domem obytným, nemohl ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění platném v době jeho rozhodování, tj. ve znění po novelách provedených zákony č. 485/1991 Sb. a č. 10/1993 Sb. (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.\"), přejít na obec (v daném případě na město P.). Poté přijal závěr, že dřívější žalobce byl v dané věci aktivně věcně legitimován, neboť na základě platné smlouvy o převodu práva hospodaření k předmětnému domu, uzavřené dne 29. prosince 1995 mezi „Českou republikou - B. p. v P. s. p.\" jako předávajícím a „Českou republikou - Ministerstvem vnitra ČR\" jako přejímajícím (dále jen „smlouva ze dne 29. prosince 1995\") mu svědčilo právo hospodaření k tomuto domu. Ve vztahu k uplatněnému nároku uzavřel, že právo žalované užívat ubytovací jednotku, založené smlouvou uzavřenou s právním předchůdcem dřívějšího žalobce dne 1. května 1993, „zaniklo po výpovědi dané žalované B. p. v P. uplynutím výpovědní lhůty\". Byla - li uvedená smlouva (a tím i užívání ubytovací jednotky) řádně vypovězena, je žalovaná povinna ubytovací jednotku vyklidit bez nároku na zajištění bytové náhrady. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 239 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\"), a odůvodnila je nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem; uplatnila tak dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. V rámci zmíněného dovolacího důvodu zpochybnila právní závěr o aktivní věcné legitimaci dřívějšího žalobce v dané věci. V této souvislosti především namítla, že právní předchůdce dřívějšího žalobce B. p. v P., státní podnik, jemuž byl předmětný dům přenechán do užívání, byl oprávněn a povinen tento majetek užívat pouze k účelu, k němuž byl odevzdán, a dále byl povinen jej udržovat a opravovat. Jiná dispozice s přenechaným majetkem, a to i vzhledem k ustanovení § 45 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb., mu podle žalované nepříslušela. Navíc má žalovaná zato, že již ke dni 24. května 1991 přešel předmětný dům podle § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. z vlastnictví státu do vlastnictví Hlavního města Prahy. Šlo totiž „o majetek, který ve stanovené době náležel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně ... s tímto majetkem tento předchůdce také hospodařil\", jak to, byť na jiném místě dovolání, žalovaná ve vztahu k ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. vyjádřila. B. p. v P., státní podnik, tak v souvislosti s přechodem vlastnického práva ztratil ke dni 24. května 1991 právo hospodaření k předmětnému domu a také proto nemohl na dřívějšího žalobce převést právo, které v době převodu již neměl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil nejen napadený rozsudek odvolacího soudu, nýbrž i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dřívější žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s právními závěry soudů obou stupňů a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 15. března 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.\"). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), která má právnické vzdělání (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a že je podle § 239 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, přičemž odvolací soud ve výroku svého rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné pro řešení tam označené otázky. Podle § 3 odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. (dále též jen \"zákon\"), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2001, organizačními složkami státu (dále jen \"organizační složka\") jsou ministerstva a jiné správní úřady státu, Ústavní soud, soudy, státní zastupitelství, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář prezidenta republiky, Úřad vlády České republiky, Kancelář Veřejného ochránce práv, Akademie věd České republiky, Grantová agentura České republiky a jiná zařízení, o kterých to stanoví zvláštní právní předpis anebo tento zákon (§ 51). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení organizační složka není právnickou osobou. Tím není dotčena její působnost nebo výkon předmětu činnosti podle zvláštních právních předpisů a její jednání v těchto případech je jednáním státu. Podle § 51 odst. 1 věty první před středníkem zákona státní rozpočtové organizace zřízené zvláštním právním předpisem (včetně ministerstev a jiných správních úřadů a orgánů státu, hospodařících s rozpočtovými prostředky) nebo zřízené, popřípadě řízené podle dosavadních předpisů ústředními orgány, okresními úřady a školskými úřady, jakož i Úřad pro ochranu osobních údajů, Úřad pro zahraniční styky a informace a státní organizace Správa úložišť radioaktivních odpadů, které ve vztahu k majetku (§ 8) dosud vykonávaly právo hospodaření, popřípadě právo společného hospodaření nebo prozatímní správu podle dosavadních předpisů, jsou počínaje dnem nabytí účinnosti tohoto zákona organizačními složkami (§ 3). Podle § 52 odst. 1 zákona pokud byly státní organizace dotčené změnami podle § 51 odst. 1 a státní organizace, které se staly vnitřní organizační jednotkou organizační složky podle § 51 odst. 2, účastníky právních vztahů vzniklých přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a účastníky soudních, správních a jiných řízení zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a tyto vztahy a řízení pokračují anebo se obnoví po nabytí účinnosti tohoto zákona, je účastníkem uvedených právních vztahů a řízení stát v rozsahu a za podmínek podle tohoto zákona. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustan