§ 62 zákon o hospodaření s byty – Byt Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností…
Zákon o hospodaření s byty · 41/1964 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 62 zákona 41/1964 Sb. definuje byt jako místnost nebo soubor místností, které stavební úřad určil k bydlení a které mohou samostatně sloužit tomuto účelu. Aby se něco považovalo za byt podle tohoto zákona, musí to být buď jedna místnost, nebo více místností dohromady. (§ 62 zákona č. 41/1964 Sb., zákon o hospodaření s byty, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Byt Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností…
- Týká se: stavební úřad
- Judikatura: na § 62 odkazuje 38 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 41/1964 Sb.
Bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou podle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k bydlení a mohou tomuto svému účelu sloužit jako samostatné bytové jednotky.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Aby se něco považovalo za byt podle tohoto zákona, musí to být buď jedna místnost, nebo více místností dohromady.
- Klíčové je, že stavební úřad musel oficiálně rozhodnout, že dané prostory jsou určeny k bydlení.
- Tyto prostory musí být schopny fungovat jako samostatná bytová jednotka, což znamená, že by měly být soběstačné pro účely bydlení.
- Definice zdůrazňuje funkčnost a úřední určení, nikoli jen fyzickou existenci prostor.
Na co si dát pozor
- Bez rozhodnutí stavebního úřadu o určení k bydlení se prostory nepovažují za byt ve smyslu tohoto zákona, i kdyby v nich někdo bydlel.
- Pokud prostory nemohou sloužit jako samostatná bytová jednotka (např. chybí základní vybavení nebo přístup), nesplňují definici bytu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 62
Jak soudy aplikují § 62
… bydlení převážně osob svobodných či žijících osaměle, že ubytování v takovém zařízení bylo podrobeno režimu dle § 190 až § 195 obč. zák., v tehdejším znění, tedy institutu osobního užívání obytných místností, že místnosti a bytové buňky v domě č. p. 2149 (správně zřejmě č. p. 2140) vyhovují kvalifikaci uvedené v § 62 a § 63 zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty (dále jen „zákon č. 41/1964 Sb.“), pro byt či obytnou místnost.
Toto právo se k 1. lednu 1992 transformovalo v nájemní právo k bytu bez zřetele k tomu, že takto přidělený byt neměl povahu bytu ve smyslu § 62 tehdy platného zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty.
… rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován, neboť mu – z důvodů uvedených v odůvodnění jeho rozsudku – vzniklo právo osobního užívání bytu, které se posléze ze zákona transformovalo na právo nájmu, byť místnosti jím užívané neměly povahu bytu ve smyslu ustanovení § 62 tehdy platného zákona č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty.