Nejvyšší soud 26 Cdo 2013/2026 – Vyklizení nebytových prostor
Nejvyšší soud · 17. 9. 2026 · kategorie E
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2026.
Předmět sporu: vyklizení nebytových prostor.
O co šlo: Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 20 Co 82, 83/2026-593, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 17. 7. 2025, č. j. 15 EXE 1452/2022-435 (kterým zastavil řízení o návrhu povinné na odklad exekuce ze dne 8. 7. 2025), a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 2. 2026, č. j. 15 EXE 1452/2022-581 …
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v exekuční věci oprávněné FORTE s.r.o., se sídlem v Praze 7, U Papírny 9/614, IČO 63076446, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, proti povinné AVIM PRAHA, s.r.o., se sídlem v Praze 8 - Karlíně, Sokolovská 352/23, IČO 25137018, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 1452/2022, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2026, č. j. 20 Co 82, 83/2026-593, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 17. 3. 2026, č. j. 20 Co 82, 83/2026-593, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 17. 7. 2025, č. j. 15 EXE 1452/2022-435 (kterým zastavil řízení o návrhu povinné na odklad exekuce ze dne 8. 7. 2025), a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 2. 2026, č. j. 15 EXE 1452/2022-581 (kterým povinné neustanovil zástupce pro dovolací řízení).
Dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu není podle § 238 odst. 1 písm. d) a j) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí ve věci odkladu provedení exekuce a proti rozhodnutí o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem podmínky jejího povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy dovolání odmítl a přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 9. 2026
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předseda senátu