26 Cdo 2034/2007 — Nejvyšší soud

26 Cdo 2034/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 4. 2009 Spisová značka:26 Cdo 2034/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2034.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 2034/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce A. R., zastoupeného advokátem,  proti žalovanému Z. d. v B., zastoupenému advokátem, o zaplacení 299.312,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 8 C 691/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 13 Co 183/2005-155, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. listopadu 2006, č.j. 13 Co 183/2005-155, a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 14. března 2005, č.j. 8 C 691/2002-134, vyjma jeho výroku, že o části žaloby ohledně zaplacení 109.490,11 Kč a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem (částečným) ze dne 14. 3. 2005, č.j. 8 C 691/2002-134, uložil žalovanému zaplatit žalobci 189.821,94 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 299.312,05 Kč od 10. 8. 2001 do zaplacení (výrok II.) a stanovil, že o zbývající části žaloby ohledně zaplacení 109.490,11 Kč a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Soud prvního stupně vzal za zjištěné, že dne 31. 12. 1954 F. P. (děd žalobce) sdružil ke společnému hospodaření v J.Z.D. III. typu v B. půdu o rozloze 4,62 ha a předal družstvu živý a mrtvý inventář, že dne …zemřel, že ideální polovinu jeho nemovitostí nabyla dědictvím L. R. (matka žalobce), že dne 3. 10. 1977 nabídla spolu s další spoluvlastnicí A. P. (manželkou F. P.) zemědělské pozemky státu, který je ještě téhož dne pod č.j. Fin 4/4390/77-72/4-Ko, přijal, že A. P. dne … zemřela, že v souvislosti s přijetím restitučních zákonů L. R. (jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 1 a odst. 2 písm. c/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“/) uplatnila u pozemkového úřadu nárok na vydání nemovitostí, že žalovaný s ní uzavřel dne 15. 3. 1993 dohodu o vydání nemovitostí,  schválenou rozhodnutím referátu okresního pozemkového úřadu J. ze dne 25. 5. 1993, č.j. RPÚ – 1/1075/1/92-201/3 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 6. 1993), že dopisem ze dne 3. 6. 1992 L. R. uplatnila u žalovaného nárok na náhradu za živý a mrtvý inventář, že jí žalovaný na základě jejího požadavku vypočetl náhradu za živý a mrtvý inventář částkou 113.873,- Kč (sestávající z náhrady za živý inventář 44.581,60 Kč, z náhrady za krmiva a steliva 39.303,15 Kč, z náhrady za osiva a sadbu 7.860,63 Kč, z náhrady za statková hnojiva 2.311,95 Kč a z náhrady za mrtvý inventář 19.815,67 Kč), upozornil ji, že nesrovnalosti ve výpočtu je třeba reklamovat nejpozději do konce září 1992 a že po tomto datu bude brán uvedený výpočet za základ pro výpočet majetkového podílu, že jí byl vypočten majetkový podíl z transformace celkem ve výši 299.312,05 (sestávající ze základního podílu 113.873,- Kč a z dalšího majetkového podílu 185.439,05 Kč), že transformační projekt, jehož součástí bylo vyčíslení jejího majetkového podílu 299.312,05 Kč, byl schválen valnou hromadou dne 26. 11. 1992, že dopisem ze dne 30. 11. 1992 žalovaný žalobkyni potvrdil výši majetkového podílu a vyzval ji, aby s ním nakládala, že smlouvou ze dne 1. 8. 1993 L. R. pronajala vydané pozemky žalovanému a další smlouvou ze dne 1. 8. 1993 mu pronajala i majetkový podíl (jako soubor movitých a nemovitých věcí), že ještě dne 2. 12. 1999 jí žalovaný vystavil potvrzení o shora uvedeném majetkovém podílu pro P. f. České republiky, že poprvé až podáním ze dne 5. 4. 2004 (téměř tři roky po zahájení soudního řízení v této věci) žalovaný začal zpochybňovat postavení L. R. jako osoby oprávněné podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“), že souhlasil s případnou výši jejího podílu jen 189.821,94 Kč (představovaného náhradou za živý inventář 44.581,60 Kč, náhradou za půdu 4,62 ha x 25820,80 tj. 119.292,07 Kč a náhradou za užívání živého inventáře 44.581,60 x 582,04 tj. 25.648,27 Kč), že odmítl uspokojit její nároky peněžitou formou, že smlouvou ze dne 6. 11. 2000 postoupila L. R. pohledávku z majetkového podílu žalobci. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že právní předchůdkyně žalobce nesplnila předpoklady, aby mohla být oprávněnou osobou podle § 14 písm. b) zákona č. 42/1992 Sb., neboť nebylo prokázáno, že by podala písemnou přihlášku u družstva do tří měsíců od účinnosti zákona č. 42/1992 Sb. Naproti tomu jí přiznal postavení oprávněné osoby podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. Dovodil, že jí byla poskytnuta náhrada za živý a mrtvý inventář podílem na majetku žalovaného. Vycházel z toho, že vyzvala žalovaného k vydání náhrad podle § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., žalovaný zahrnul její nárok do transformace jako základní majetkový podíl a následně si od ní celý majetkový podíl ve výši 299.312,05 Kč pronajal. Přitom odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 3 Cdon 1098/96, podle něhož k poskytnutí náhrady podílem na majetku družstva nemuselo dojít na základě zvláštní dohody, postačilo, jestliže oprávněná osoba souhlasila se zařazením do transformace stanovením základního podílu. K odvolání žalobce (do zamítavého výroku pod bodem II.) a žalovaného (do přisuzujícího výroku pod bodem I.) Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 11. 2006, č.j. 13 Co 183/2005-155, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 189.821,94 Kč a ve výrocích, jimiž soud prvního stupně nepřiznal žalobci úrok z prodlení z částky 189.821,94 Kč ve výši 10 % za dobu od 10. 8. 2001 do 15. 11. 2001 a ve výši 1,5 % za dobu od 16. 11. 2001 do zaplacení, změnil jej ve výroku o úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 189.821,94 Kč za dobu od 16. 11. 2001 do zaplacení tak, že žalobci uvedený úrok přiznal a zrušil jej ve výroku, jímž byl zamítnut návrh žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 109.490,11 Kč od 10. 8. 2001 do zaplacení a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním závěrem, že právní předchůdkyně žalobce byla oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. Na základě skutečností zjištěných soudem prvního stupně ale uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobce a mezi žalovaným byla uzavřena dohoda o vypořádání nároků na náhrady (poskytované podle § 20 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb.) podílem na jmění žalovaného, a to ještě před valnou hromadou, na které byl schválen transformační projekt. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním. Jeho přípustnost dovozoval z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Jako dovolací důvod uplatnil nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vymezil zásadní právní otázky, které podle něho napadené rozhodnutí řeší v rozporu s hmotným právem, následujícím způsobem: „1. Ke kterému okamžiku musí být splněny podmínky pro vznik postavení oprávněné osoby podle ustanovení § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. 2. Zda postavení oprávněné osoby podle uvedeného ustanovení lze nabýt kdykoliv v průběhu transformace. 3. Kdy se podíl na jmění družstva stanoví podle zvláštních předpisů.“ Nesouhlasil s názorem odvolacího soudu, že se mohla stát právní předchůdkyně žalobce oprávněnou osobou podle § 14 písm. c) zákona č. 42/1992 Sb. až po zahájení transformace, tj. až po dni konání první transformační valné hromady. Poukazoval na to, že odvolací soud spolehlivě zjistil, že nárok na náhradu živého a mrtvého inventáře právní předchůdkyně žalobce uplatnila až v červnu 1992, tedy až v průběhu transformace, dokonce až po první transformační valné hromadě, které se už musely účastnit (musely být na ni pozvány) všechny oprávněné osoby jako účastníci transformace a nositelé celé řady specifických práv (účastnit se valné hromady k volbě transformační rady, být v