Nejvyšší soud 26 Cdo 286/2026 – Doručování písemností do vlastních rukou

Okresní soud v Jičíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 3. 3. 2025, č. j. 29 EXE 406/2020-341, zastavil dovolací řízení proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 8. 2022, č. j. 26 Co 134/2022-155 (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 5. 2025, č. j. 19 Co 129/2025-353, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Povinný, nezastoupen advokátem, napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, o kterém Nejvyšší soud rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Napadené usnesení odvolacího soudu bylo dovolateli doručeno (postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř.) dne 1. 8. 2025 (viz doručenka na č. l. 354 spisu). Dvouměsíční lhůta pro podání dovolání mu tak skončila ve středu 1. 10. 2025. Podal-li tudíž dovolání až dne 6. 10. 2025 (viz elektronické podání na č. l. 377 doplněné předložením originálu na č. l. 381), učinil tak evidentně po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., tedy opožděně.

Nejvyšší soud proto dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a o. s. ř. odmítl jako opožděné, aniž se zabýval splněním podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).

Dovolací soud nepřehlédl, že podáním ze dne 20. 2. 2026 vznesl dovolatel námitku podjatosti vůči soudcům senátu č. 26 Nejvyššího soudu, kterou odůvodnil tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“. Neuvádí konkrétní důvody, pro které by měli být soudci senátu č. 26 vyloučeni z projednávání věci, a s ohledem na to, že takto nekonkretizované námitky podjatosti podává v řízeních opakovaně, Nejvyšší soud považuje vznesenou námitku podjatosti za zjevné zneužití tohoto procesního institutu (§ 2 o. s. ř.), a proto k této námitce nepřihlížel (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 26 Cdo 158/2025, a v něm citovanou judikaturu).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].