26 Cdo 5672/2015 — Nejvyšší soud

26 Cdo 5672/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 9. 2016 Spisová značka:26 Cdo 5672/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5672.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Transformace družstev Dotčené předpisy:§ 17 písm. a) předpisu č. 42/1992Sb. § 17 písm. c) předpisu č. 42/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 12. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 5672/2015ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Ing. J. S., B., zastoupeného Mgr. Ing. Josefem Cardou, advokátem se sídlem v Brně – městě, Jakubské náměstí 109/1, proti žalovanému Zemědělsko – obchodnímu družstvu Haná "v likvidaci", se sídlem v Horní Moštěnici, okr. Přerov, IČO: 00149128, o zaplacení částky 601.107,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 11 C 440/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. června 2005, č. j. 40 Co 645/2003-210, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. června 2005, č. j. 40 Co 645/2003-210, v části měnícího výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 544.460,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 17. listopadu 1999 do zaplacení, a v nákladových výrocích III. a IV., se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá.Odůvodnění: K odvolání původní žalobkyně M. S. (dále jen „původní žalobkyně“) a žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 5. dubna 2001, č. j. 40 Co 966/97-111, zrušil v pořadí první (zamítavý) rozsudek Okresního soudu v Přerově (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. června 1997, č. j. 11 C 440/95-58, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté původní žalobkyně změnila (viz protokol o jednání soudu prvního stupně na č. l. 123 a 124 spisu) se souhlasem soudu prvního stupně žalobu tak, že se napříště domáhala zaplacení částky 601.107,- Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu vypořádání dalšího majetkového podílu z transformace žalovaného družstva podle § 13 odst. 3 zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 42/1992 Sb.“). Následně soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. prosince 2001, č. j. 11 C 440/95-34, (změněné) žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit původní žalobkyni částku 601.107,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Původní žalobkyně byla zařazena do registru členů a oprávněných osob ze dne 11. prosince 1992 na základě transformačního projektu žalovaného (dříve jednajícího pod obchodní firmou Zemědělské družstvo "Haná" – dále jen „družstvo“) a v souvislosti s transformací družstva podle zákona č. 42/1992 Sb. jí byl vypočten základní podíl ve výši 446.500,- Kč, představovaný nároky podle § 20 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), jenž sestával z náhrady za živý inventář v částce 291.098,- Kč, za mrtvý inventář v částce 127.910,- Kč, za osiva v částce 5.335,- Kč, za krmiva v částce 36.134,- Kč a za hnojiva v částce 8.928,- Kč, přičemž z náhrady byla odečtena částka 22.905,- Kč, která měla být za inventář vyplacena již v minulosti. Vedle toho byl původní žalobkyni vypočten další majetkový podíl, a to nejprve ve výši 448.928,- Kč a po upozornění na nedostatky výpočtu ve výši 499.606,- Kč, sestávající z částky 263.906,- Kč za převzatou či užívanou půdu o výměře 13,77 ha a 2,8087 ha, z částky 203.470,- Kč za ostatní majetek převzatý družstvem v hodnotě (určené podle cen platných ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.) 446.500,- Kč a z částky 32.230,- Kč za sedmadvacet let odpracovaných v družstvu. V rámci opravy (navýšení) výpočtu však družstvo neuznalo veškeré (uplatněné) nároky původní žalobkyně a tudíž v opraveném výpočtu nezohlednilo požadavek na navýšení dalšího majetkového podílu o částku 54.259,- Kč za převzatou půdu o výměře 3,4086 ha v k. ú. B. (dále jen „půda v k. ú. B.“), jež byla rozhodnutím Okresního národního výboru v Přerově ze dne 8. července 1976, č. j. Zem-1948/609/699/76-Bř, vydaným podle § 11 zákona č. 123/1975 Sb., převedena do užívání organizace lesního hospodářství Vojenské lesy a statky Lipník nad Bečvou (která ji prokazatelně užívala ještě dne 1. ledna 1993), dále o částku 438.827,- Kč za převzaté hospodářské budovy (stáj, kůlnu a stodolu) v hodnotě (opět určené podle cen platných ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb.) 940.070,- Kč (dále jen „hospodářské budovy“), jež družstvo přestalo fakticky užívat nejpozději v roce 1984, a za vnesený inventář v hodnotě 22.905,- Kč, jenž měl být proplacen v minulosti (což se však podle soudu prvního stupně nepodařilo žalovanému v řízení prokázat), a konečně o částku 2.388,- Kč za dvě léta (konkrétně za období od 31. srpna 1950 do 30. září 1952) odpracovaná v JZD Bochoř, jehož je družstvo právním nástupcem. Původní žalobkyně vstoupila do družstva spolu se svým manželem v roce 1957 (poté, co byli od roku 1950 členy JZD Bochoř, z něhož byli vyloučeni v roce 1952). Při vstupu do družstva do něj vnesli mimo jiné i půdu v k. ú. Bochoř a hospodářské budovy, o čemž byl sepsán zápis č. 58 ze dne 2. prosince 1957. Původní žalobkyně byla členkou družstva až do roku 1992, kdy byla z družstva vyloučena rozhodnutím jeho představenstva z 15. září téhož roku. Družstvo jí přitom do současné doby uhradilo na další majetkový podíl částku 393.973,- Kč. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že původní žalobkyně byla ve vztahu k družstvu oprávněnou osobou podle § 14 písm. a/ i b/ zákona č. 42/1992 Sb. Poté – s odkazem na ustanovení § 17 citovaného zákona – rovněž dovodil, že původní výpočet jejího dalšího majetkového podílu měl být při opravě navýšen i o nároky, které družstvo neuznalo za oprávněné, a že tedy celková výše tohoto podílu ve skutečnosti činí 995.080,- Kč. Uzavřel, že jestliže jí družstvo dosud zaplatilo na další majetkový podíl z transformace pouze částku 393.973,- Kč, je důvodný žalobní požadavek na vypořádání (uhrazení peněžního ekvivalentu) jeho zbývající hodnoty ve výši 601.107,- Kč. Proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Proti citovanému rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Protože v průběhu odvolacího řízení, konkrétně dne 9. srpna 2002, původní žalobkyně zemřela, odvolací soud nejprve usnesením ze dne 24. března 2005, č. j. 40 Co 645/2003-174, rozhodl tak, že namísto ní bude v řízení pokračováno s jejími dědici, a to pozůstalými syny Ing. J. S. (dále též jen „žalobce“) a J. S. Poté rozsudkem ze dne 29. června 2005, č. j. 40 Co 645/2003-210, zastavil – v důsledku částečného zpětvzetí odvolání – odvolací řízení ohledně částky 2.388,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok I.), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na zaplacení (zbývající) částky 598.719,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (výrok II. – dále též jen „měnící výrok“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.). Odvolací soud vzal oproti soudu prvního stupně z provedených důkazů za zjištěno, že družstvo skutečně v minulosti původní žalobkyni vyplatilo za vnesený inventář náhradu v částce 22.905,- Kč. Současně zjistil, že Okresní soud v Přerově pravomocným usnesením ze dne 12. května 2005, č. j. D 133/2004-77, schválil dohodu o vypořádání dědictví po zůstavitelce (původní žalobkyni), podle níž žalobce (syn původní žalobkyně) nabyl mimo jiné práva a povinnosti, která jsou předmětem řízení v souzené věci. Jinak se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a za správné pokládal rovněž právní názory, že původní žalobkyně byla ve vztahu k družstvu oprávněnou osobou podle § 14 písm. a/ i b/ zákona č. 42/1992 Sb. a že je oprávněný požadavek na navýšení jejího dalšího majetkového podílu z transformace o částku 2.388,- Kč za dvě léta odpracovaná v JZD Bochoř. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že ostatní uplatněné požadavky již nejsou opodstatněné. V této souvislosti předně konstatoval, že možnost podřazení určitého majetku oprávněné osoby pod kritéria rozhodná pro stanovení dalších majetkových podílů, jež jsou upravena v § 17 písm. a/ a c/ zákona č. 42/1992 Sb., předpokládá, že družstvo dotčený majetek doposud užívá nebo jej alespoň užíva