Nejvyšší soud 27 Cdo 10/2019 – Vyklizení bytu
Nejvyšší soud · 27. 2. 2019
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018.
Předmět sporu: vyklizení bytu.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 577 ZOK (Vznik členství).
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, PSČ 130 00, proti žalovanému T. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, PSČ 110 00, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 113/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 14 Co 141/2016-155, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 27 C 113/2015-81, uložil žalovanému povinnost vyklidit a žalobci odevzdat byt č. 56 v 10. patře budovy na adrese XY (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok).
Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 14 Co 141/2016-105, k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 29 Cdo 4215/2016-140, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, jenž odvolací soud plně respektoval a od něhož nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit.
Na zmíněném právním názoru Nejvyššího soudu pak nemůže ničeho změnit ani poukaz dovolatele na § 577 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), neboť skutečnost, že převod družstevního podílu je titulem pro členství v družstvu, neznamená, že by členství mohlo vzniknout dříve, než převod nabude právních účinků vůči družstvu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu