27 Cdo 10/2019 — Nejvyšší soud

27 Cdo 10/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 2. 2019 Spisová značka:27 Cdo 10/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.10.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 5. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 9.5.2019III.ÚS 1537/19prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 10/2019-177 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Ondříčkova 2167/16, PSČ 130 00, proti žalovanému T. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, PSČ 110 00, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 113/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2018, č. j. 14 Co 141/2016-155, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: [1] Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 27 C 113/2015-81, uložil žalovanému povinnost vyklidit a žalobci odevzdat byt č. 56 v 10. patře budovy na adrese XY (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] K odvolání žalovaného Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího a dovolacího řízení (druhý výrok). [3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 14 Co 141/2016-105, k dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 29 Cdo 4215/2016-140, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. [4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. [5] Dovolání je pouhou polemikou se závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v jeho předchozím kasačním rozhodnutí, jenž odvolací soud plně respektoval a od něhož nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit. [6] Na zmíněném právním názoru Nejvyššího soudu pak nemůže ničeho změnit ani poukaz dovolatele na § 577 odst. 1 písm. c) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), neboť skutečnost, že převod družstevního podílu je titulem pro členství v družstvu, neznamená, že by členství mohlo vzniknout dříve, než převod nabude právních účinků vůči družstvu. [7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. 2. 2019 JUDr. Filip Cileček předseda senátu