Nejvyšší soud 27 Cdo 1620/2025 – Návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování
Nejvyšší soud · 29. 9. 2026 · kategorie E
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 10. 2024.
Předmět sporu: návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky STAPPA mix, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Heršpická 993/11b, PSČ 639 00, identifikační číslo osoby 18825729, zastoupené Mgr. Markem Petrjánošem, advokátem, se sídlem v Brně, Neumannova 553/4, PSČ 602 00, za účasti 1) TAŠ-STAPPA beton, spol. s r. o., se sídlem ve Zlíně, Zálešná III 2616, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 25593625, zastoupené Mgr. Filipem Petrášem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, PSČ 110 00, 2) Lubomíra Padrty, a 3) Daniela Tkáče, zastoupeného JUDr. Radkem Adámkem, advokátem, se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, PSČ 602 00, o návrhu na zrušení obchodní korporace s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 264/2023, o dovolání TAŠ-STAPPA beton, spol. s r. o., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 10. 2024, č. j. 5 Cmo 147/2024-118, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 18 Cm 264/2023-103, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 168/2023.
Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se řízení nepřerušuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala TAŠ-STAPPA beton, spol. s r. o., dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Odvolací soud neshledal důvody pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť předmět probíhajícího řízení a řízení (o vyloučení navrhovatele z dovolatelky) vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 168/2023 (dále též jen „řízení sp. zn. 36 Cm 168/2023“) je zcela odlišný. Předpoklady pro posouzení (ne)důvodnosti návrhu v projednávané věci nejsou v řízení sp. zn. 36 Cm 168/2023 žádným způsobem řešeny a výsledek řízení sp. zn. 36 Cm 168/2023 je pro meritum věci zcela irelevantní.
Uvedené dovolatelkou zpochybněné závěry odvolacího soudu jsou v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Ustanovení § 109 odst. 2 o. s. ř. upravuje případy fakultativního přerušení řízení, mezi něž patří i situace, umožňující soudu řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.
2) Už z gramatického výkladu a systematického řazení je zřejmé, že jde o možnost, nikoliv povinnost procesního soudu k takovému přerušení řízení přistoupit.
3) Důvody k přerušení řízení jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř.
4) Smyslem § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.
K tomu viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1655/2017, ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3568/2013, ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5914/2017, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a judikaturu v nich citovanou.
Oproti mínění dovolatelky na projednávanou věc nedopadají závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4333/2015, a ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, neboť v řízení sp. zn. 36 Cm 168/2023 není řešena otázka aktivní věcné legitimace navrhovatele v tomto řízení. Rozhodnutí, kterým soud vyloučí společníka ze společnosti, má totiž konstitutivní povahu, tj. až právní mocí rozhodnutí ztrácí žalovaný postavení společníka.
Navíc, i kdyby výsledkem řízení sp. zn. 36 Cm 168/2023 bylo vyloučení navrhovatele z dovolatelky, a tedy ztráta postavení společníka, neměla by tato skutečnost bez dalšího za následek ztrátu jeho aktivní věcné legitimace v projednávané věci, jak se dovolatelka v dovolání mylně domnívá. V projednávané věci svědčí aktivní legitimace tomu, kdo má na zrušení dovolatelky právní zájem, nikoli „jen“ společníkovi dovolatelky [viz § 93 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu