Nejvyšší soud 27 Cdo 1694/2025 – Právní nástupnictví
Nejvyšší soud · 10. 9. 2026 · kategorie D
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025.
Výsledek: Dovolání se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval – podání nebylo přípustné.)
Význam: Rozhodnutí ukazuje, kdy takové podání není přípustné a soud se věcí nezabývá.
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 69326681, insolvenčního správce dlužnice X - TRADING s. r. o., se sídlem v Praze 10, Molitorovská 324/9, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27360865, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 461/17, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) LIME Concept s. r. o., se sídlem v Praze 8, Světova 523/1, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 07007051, 2) FPD CORPORATION CZ a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 850/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27643549, zastoupené Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, a 3) Tomáši Šupovi, zastoupenému JUDr. Josefem Monsportem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, PSČ 120 00, o zaplacení 143.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 13/2022, o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, č. j. 7 Cmo 202/2022-184, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Žalobou doručenou soudu prvního stupně (původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1) dne 29. 6. 2021 se žalobce domáhá zaplacení 143.400.000 Kč s příslušenstvím.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2022, č. j. 79 Cm 13/2022-101, zamítl návrh žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost Stebbins a. s., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04194543 (dále jen „společnost S.“).
Vrchní soud v Praze (k odvolání žalobce) usnesením ze dne 25. 11. 2022, č. j. 7 Cmo 202/2022-117, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 1120/2023, uveřejněným pod číslem 35/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V záhlaví označeným usnesením poté Vrchní soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že na místo dosavadního žalobce do řízení vstupuje nabyvatelka práva, společnost S.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny předpoklady pro vyhovění návrhu na vstup společnosti S. do řízení na místo původního žalobce dle § 107a o. s. ř., jelikož zároveň nelze uzavřít, že by podání tohoto návrhu mělo za cíl zneužití procesní úpravy (ve smyslu § 2 o. s. ř.), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Z té se (mimo jiné) podává, že:
1) Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím § 2 o. s. ř.
2) Takový postup je namístě například tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.
3) Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení, délka a složitost soudního sporu nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt, nemajetnost procesního nástupce známá z dotčeného či jiných řízení, příp. sídlo procesního nástupce ve vzdálených zemích. Přihlédnout lze také k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem (odročeného) jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka.
4) K možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle § 107a odst. 1 o. s. ř. je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby se pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného.
5) Naplnění obou těchto předpokladů přitom nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich ani nemůže být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto,
je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle § 107a odst. 1 o. s. ř., důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle § 107a odst. 1 o. s. ř., případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení.
6) Zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Procesní obstrukce jsou zneužitím procesních práv (negují efektivní působení práva) a nepožívají právní ochranu.
K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2163/2018, ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 23 Cdo 653/2020, ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. 26 Cdo 708/2020, ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1997/2020, ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2643/2021, ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3157/2023, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1826/2022, ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1314/2023, ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1461/2022, či ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2053/2023, a judikaturu v nich citovanou.
V ústavní rovině přijal obdobné závěry též Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na § 2 o. s. ř., tedy zda nedošlo k postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy.
Odvolací soud v souladu s výkladem předestřeným výše zohlednil všechny okolnosti projednávané věci; zabýval se (mimo jiné) též tím, zda je dáno důvodné podezření, že by společnost S. v případě neúspěchu v řízení nebyla schopna nést povinnost nahradit náklady řízení žalovaným, otázkou úplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek (zda postoupení sledovalo typický ekonomický cíl) i konkrétními časovými souvislostmi v projednávané věci. Jeho závěru, podle něhož v projednávané věci nelze dovodit, že by návrh žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost S., byl zneužitím práva, nelze ničeho vytknout.
Výhradami, podle nichž měl odvolací soud dospět k odlišným závěrům ohledně solventnosti společnosti S., dovolatelka brojí toliko proti skutkovým závěrům odvolacího soudu, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání, vypočtených v § 237 o. s. ř., je naplněn. Tyto výhrady tak nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.
Obdobně se Nejvyšší soud nemohl zabývat ani problematikou výkladu právního jednání mezi dosavadním žalobcem a společností S. Dovolatelka sice závěry odvolacího soudu v tomto ohledu též zpochybňuje, nicméně Nejvyššímu soudu ve vztahu k nim nepředestírá žádnou otázku hmotného či procesního práva a ani nevymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání, vypočtených v § 237 o. s. ř., je naplněn.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 9. 2026
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu