Nejvyšší soud 27 Cdo 2236/2021 – Rejstřík evidovaných právnických osob
Nejvyšší soud · 24. 2. 2022
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Nejvyšší soud rozhodoval o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020.
Výsledek: Dovolací řízení se zastavuje. (Řízení bylo zastaveno.)
Význam: Řízení skončilo bez věcného rozhodnutí. Věcně se rozhodnutí týká zejména: § 20 3/2002 Sb. (Rejstřík evidovaných právnických osob).
Aplikovaná ustanovení
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobkyně Farní obec Starokatolické církve v Praze, se sídlem v Praze 6, Na Bateriích 93/27, PSČ 162 00, identifikační číslo osoby 00445304, zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 10, Baškirská 1404/1, PSČ 101 00, proti žalované České republice – Ministerstvu kultury, se sídlem v Praze 1, Maltézské náměstí 471/1, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 00023671, o určení, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato, resp. o zrušení rozhodnutí žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 1/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2020, č. j. 68 Co 183/2020-43, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 23. 4. 2020, č. j. 15 C 1/2019-38, zastavil řízení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala (6. 11. 2020) žalobkyně dovolání, jež bylo Nejvyššímu soudu předloženo 2. 8. 2021.
Žalobkyně (jakožto právnická osoba založená registrovanou církví) byla zrušena a následně vymazána z rejstříku evidovaných právnických osob (§ 20 zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech) ke dni 6. 11. 2018. Podle § 26 odst. 2, 3 a 7 téhož zákona k uvedenému dni zanikla a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“).
Způsobilost být účastníkem řízení je jednou z podmínek řízení, jejichž nedostatek nelze odstranit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 346/96, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 505/2021, ze dne 20. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 30/2010, či ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 32 Cdo 2069/2011).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle § 243b, § 104 odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. (pro nedostatek podmínek řízení) zastavil.
Lze dodat, že ani v případě, kdy by dovolací řízení nebylo zatíženo popsaným nedostatkem podmínek řízení, by dovolání nemohlo být úspěšné již proto, že na žádné z otázek, jež dovolatelka Nejvyššímu soudu předestírá k řešení, napadené rozhodnutí nespočívá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 2. 2022
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu