27 Cdo 2613/2018 — Nejvyšší soud

27 Cdo 2613/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2020 Spisová značka:27 Cdo 2613/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.2613.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyloučení člena družstva Bytové družstvo Dotčené předpisy:§ 614 předpisu č. 90/2012Sb. § 615 předpisu č. 90/2012Sb. § 734 odst. 1 písm. a) předpisu č. 90/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 2613/2018-154 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky H. J., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jiřím Strejčkem, advokátem, se sídlem v Mníšku pod Brdy, Ke Škole 901, PSČ 252 10, za účasti Družstva M 74, bytového družstva, se sídlem v Praze 10, Moskevská 981/74, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 25686909, zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem v Praze 6, Jugoslávských partyzánů 1599/31, PSČ 160 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 24/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 6 Cmo 132/2017-125, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 1. 2018, č. j. 6 Cmo 132/2017-125, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem na zahájení řízení doručeným Městskému soudu v Praze dne 25. 3. 2016 se navrhovatelka domáhá vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Družstva M 74, bytového družstva (dále též jen „družstvo“), ze dne 12. 11. 2015, jímž byly zamítnuty námitky navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva. [2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 71 Cm 24/2016-80, návrh zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). [3] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [4] Soudy obou stupňů vyšly z toho, že: 1) Navrhovatelka byla členkou družstva a nájemkyní družstevního bytu č. 7 v domě na adrese sídla družstva (dále též jen „byt“). 2) Navrhovatelka dlouhodobě (od roku 2005) byt podnajímala. 3) Navrhovatelka dlouhodobě a opakovaně neplatila družstvu nájemné a úhradu za služby poskytované v souvislosti s užíváním bytu. 4) Dne 15. 4. 2015 odeslalo družstvo navrhovatelce dopis označený jako „výstraha před vyloučením“ s vyčíslením dlužného nájemného a náhrady nákladů za služby ke dni 31. 3. 2015 v celkové výši 30.845 Kč bez příslušenství, s přílohou obsahující vyčíslení nedoplatků. 5) Dne 30. 6. 2015 představenstvo družstva rozhodlo o vyloučení navrhovatelky z družstva pro hrubé porušování povinností spočívající v dlouhodobém nehrazení předepsaných plateb spojených s užíváním bytu. Oznámení o vyloučení navrhovatelky z družstva bylo navrhovatelce doručeno dne 3. 8. 2015. 6) Ke dni doručení oznámení o vyloučení dlužila navrhovatelka družstvu na platbách spojených s užíváním bytu částku 15.018 Kč. 7) Dne 24. 8. 2015 podala navrhovatelka námitky proti rozhodnutí představenstva o vyloučení z družstva. 8) Dne 12. 11. 2015 členská schůze družstva potvrdila rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva a námitky navrhovatelky zamítla. Rozhodnutí členské schůze družstva o zamítnutí námitek bylo navrhovatelce doručeno dne 28. 12. 2015. 9) Podle čl. 11 odst. 5 písm. d) stanov družstva může být člen ze společnosti vyloučen, jestliže neplatí řádně a včas nájemné z bytu nebo měsíční příspěvek na správu, provoz a opravy společných částí (prostor) domu nebo zálohy či doplatky na služby, poskytované s užíváním bytu nebo nebytového prostoru. [5] Na takto ustaveném základě odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož navrhovatelka opakovaně porušovala svou povinnost platit řádně a včas nájemné a hradit náklady spojené s užíváním bytu stanovenou zákonem a stanovami družstva. Odvolací soud uvedl, že „autoritativní demokratické rozhodnutí“ členské schůze družstva (jako vrcholového orgánu družstva) o zamítnutí námitek proti vyloučení navrhovatelky z družstva by soud mohl „změnit pouze v případě jeho extrémního vybočení ze zásad rozumného a spravedlivého uspořádání vnitřních poměrů, včetně poměrů přehlasované menšiny (navrhovatelky) v daném družstvu, samosprávně spravovaném zákonem stanovenými orgány“. S ohledem na vývoj, stupňování a závažnost jejího porušování základních povinností, na nichž je založeno fungování družstva, však odvolací soud neshledal důvod pro vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze. [6] Podle odvolacího soudu družstvo splnilo všechny zákonem a stanovami předepsané kroky „směřující k tomu, aby byla navrhovatelce dána možnost ukončit závažné porušování zákona“. K námitce navrhovatelky, podle níž dluh nebyl ve výstraze vyčíslen dostatečně určitě, odvolací soud uvedl, že „vyčíslení nedoplatku v rozsahu 30.845 Kč bez příslušenství“, je určitou a srozumitelnou identifikací výše závazku navrhovatelky. [7] Odvolací soud zdůraznil, že družstvo přistoupilo k vyloučení navrhovatelky po jejím mnohaletém porušování povinnosti platit nájemné a za služby spojené s bytem. Ke dni 31. 3. 2015 dlužila navrhovatelka nájemné téměř za 9 měsíců. Nemohla proto obstát argumentace navrhovatelky, že vždy řádně plnila své platební povinnosti. [8] Závažnou okolností svědčící pro závěr o vyloučení navrhovatelky z družstva je podle odvolacího soudu také skutečnost, že navrhovatelka byt neužívala k uspokojování své potřeby bydlení, ale užívala jej pouze jako výnosný zdroj příjmů, neboť „inkasovala měsíčně tržní nájemné cca 10.000 Kč“. I přes to však navrhovatelka „měla od roku 2007 výpadky v placení a od roku 2012 se její platební morálka téměř zhroutila“. [9] Argumentace navrhovatelky, že v prosinci roku 2014 utrpěla úraz, nemohla podle názoru odvolacího soudu obstát, neboť tato skutečnost se neprojevila v příjmech navrhovatelky z „pronájmu“ bytu. Jako nepřípadnou shledal odvolací soud též argumentaci navrhovatelky spočívající v tom, že příjmy z „pronájmu“ bytu jí měly nahradit výpadek příjmů z neúspěšného podnikání. Navrhovatelka totiž případnou „potřebu restrukturalizace svých závazků, odkladu platební povinnosti, případně poskytnutí půjčky podle výsledků dokazování nekonzultovala s družstvem, vůči němuž neplnila základní a značně nízké finanční povinnosti a jehož majetek využívala jako zdroj svých příjmů“. Stejně tak považoval odvolací soud za nedůvodnou argumentaci navrhovatelky, podle níž byl roční přebytek družstva 240.000 Kč a družstvo tedy mělo dostatek zdrojů, i když navrhovatelka neplnila své platební povinnosti. [10] Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že projednávaný případ je „zcela specifický a neodpovídá zobecňujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu uváděným navrhovatelkou“, podle nichž „vyloučení člena z družstva přichází do úvahy až jako poslední možnost, když je porušování povinností ze strany člena družstva natolik závažné, že je družstvo již neúměrně poškozováno a přitom není naděje na jakoukoliv nápravu“. Odvolací soud proto „tato rozhodnutí“ na projednávanou věc neaplikoval. [11] Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny právní otázky, na kterých spočívá napadené rozhodnutí, a to: 1) zda „bylo se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu vyloučení z družstva přiměřené, pokud družstvo při absenci závažné újmy nezvolilo jiné prostředky, zejména žalobu na plnění“, a 2) zda „bylo zamítnutí námitek navrhovatelky proti rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatelky z družstva v souladu s principem ultima ratio za situace, kdy navrhovatelka uhradila všechny dlužné částky do konání členské schůze družstva“. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka dále v tom, že odvolací soud posoudil odlišně od rozhodovací praxe dovolacího soudu otázky: 3) zda „bylo se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu družstvem zvolené řešení (vyloučení navrhovatelky z družstva) přiměřené“, 4) zda „bylo vyloučení navrhovatelky z družstva v souladu s principem ultima ratio za situace, kdy družstvo nepodalo proti navrhovatelce žalobu na plnění“, a 5) zda „byl dluh navrhovatelky družstvem ke dni vyloučení jednoznačně a přesně vyčíslen, když byl vyčíslen pouze základ dluhu a nikoli příslušenství“. [12] Dovolatelka poukazuje na to, že soudy obou stupňů se nevypořádaly s přiměřenost