27 Cdo 3190/2019 – Nejvyšší soud

27 Cdo 3190/2019-134 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci navrhovatelky E. G., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem, se sídlem v Kolíně, Sladkovského 13, PSČ 280 02, za účasti Bytového družstva XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Michalem Filipem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, PSČ 150 00, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 35/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, č. j. 6 Cmo 365/2018-92, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 73 Cm 35/2017-56, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva XY (dále též jen „členská schůze“ a „družstvo“), označených pod body 1 až 4 zápisu, konané dne 12. 12. 2016 [výrok I.], vyslovil neplatnost usnesení této členské schůze přijatého pod bodem 5 zápisu (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). [2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1/ Družstvo vzniklo v roce 2000 za účelem privatizace domu a následného převodu bytových jednotek do vlastnictví členů družstva. Od roku 2015 je v likvidaci. Navrhovatelka je členkou družstva. 2/ Dne 12. 12. 2016 se konala členská schůze, svolaná představenstvem, jež rozhodla o tom, že je usnášeníschopná a o volbě svých orgánů, o změně stanov, o schválení řádné účetní závěrky za rok 2015 a o schválení pravidel o stanovení nájemného za užívání družstevního bytu. Přílohou pozvánky byl i návrh nových stanov. 3/ Členské schůze se zúčastnilo zpočátku 20, později (od projednávání změn stanov) všech 21 členů družstva. Usnesení byla přijata většinou 18 hlasů (3 hlasy byly proti). 4/ Stanovy (před změnou ani po změně) neupravují jako důvod zániku členství v družstvu převod bytové jednotky do vlastnictví člena družstva. [3] Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku navrhovatelky, podle níž se členské schůze zúčastnily osoby, které nebyly členy družstva, neboť jim v důsledku předchozího převodu bytových jednotek do jejich vlastnictví zaniklo členství. Tato skutečnost totiž není podle stanov důvodem zániku členství. [4] Ani ostatním výhradám navrhovatelky soud prvního stupně nepřisvědčil. [5] Nad rámec skutečností namítaných navrhovatelkou se pak soud prvního stupně zabýval tím, zda bylo usnesení pod bodem 5 o schválení pravidel o stanovení nájemného za užívání družstevního bytu přijato potřebnou většinou hlasů a dospěl k závěru, že tomu tak není. Zdůraznil, že toto usnesení již bylo přijato za účinnosti nových stanov, a podléhalo tudíž požadavku souhlasu všech členů podle § 731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“]. Jestliže proti přijetí tohoto usnesení hlasovali tři členové, nebylo přijato zákonem určenou většinou hlasů a je tudíž neplatné. Proto vyhověl návrhu na vyslovení jeho neplatnosti. [6] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky i družstva v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I., změnil je ve výroku II. tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva zamítl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). [7] Odvolací soud přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, jakož i jeho právním závěrům, jde-li o zamítnutí návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení přijatých členskou schůzí pod body 1 až 4. Jde-li o usnesení pod bodem 5., odvolací soud dovodil, že i při jeho přijímání bylo na místě postupovat podle stanov ve znění před jejich změnou; k jeho přijetí tudíž nebylo zapotřebí souhlasu všech členů družstva. II. Dovolání a vyjádření k němu [8] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež má za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nejvyššímu soudu předkládá (posuzováno podle obsahu) tyto otázky, k nimž současně vymezuje některý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř.: 1/ Zda členům bytového družstva, do jejichž vlastnictví družstvo převedlo bytové jednotky, zanikla v důsledku této skutečnosti účast v družstvu (a tedy zda tyto osoby byly ke dni konání členské schůze členy družstva). Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 560/2001 (uveřejněným pod číslem 8/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4486/2016. 2/ Zda vady, jimiž podle dovolatelky trpí účetní závěrka, mohou vést k vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze o jejím schválení. Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 65/2010. 3/ Zda byla usnesení členskou schůzí platně přijata s ohledem na vady zápisu z členské schůze. Tuto otázku posoudil odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 41/2002 (uveřejněným pod číslem 25/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1139/2006. [9] Dovolatelka má předně za to, že se členské schůze zúčastnily osoby, které již nebyly členy družstva, neboť jim členství zaniklo v důsledku převodu bytových jednotek do jejich vlastnictví. Dovozuje, že jde o důvod neplatnosti všech přijatých usnesení. [10] Jde-li o usnesení o schválení řádné účetní závěrky, dovolatelka vypočítává vady, jimiž podle jejího názoru trpí předchozí účetní závěrky v důsledku nesprávného účtování „o vyřazování bytových jednotek z dlouhodobého hmotného majetku družstva“, majíc za to, že jde o závažné skutečnosti, jež jí opravňovaly k tomu, že hlasovala proti přijetí tohoto usnesení. [11] Také s ohledem na vady zápisu z členské schůze měl odvolací soud podle dovolatelky vyslovit neplatnost všech přijatých usnesení. [12] Družstvo má za to, že dovolání není přípustné ani důvodné; navrhuje, aby je Nejvyšší soud zamítl. III. Přípustnost dovolání [13] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [14] Nejvyšší soud v prvé řadě podotýká, že dovolatelka sice v dovolání vznáší i další (výše neuvedené) námitky, avšak ve vztahu k nim toliko obecně uvádí, že jde o otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a že by měly být tyto dovolacím soudem vyřešené otázky posouzeny jinak a dále že jde o rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. [15] Z dovolání není zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uváděných dovolatelkou má být ve vztahu k té které otázce naplněn (tedy zda jde o otázku, již odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, anebo naopak o otázku, již odvolací soud sice vyřešil v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, ale Nejvyšší soud by tuto otázku měl nyní vyřešit odlišně od své dosavadní judikatury). [16] Navíc, z dovolání není ani patrné, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se měl odvolací soud při řešení té které otázky odchýlit, resp. od kterého svého řešení (přijatého v dřívější judikatuře) se naopak má nyní (v projednávané věci) odchýlit Nejvyšší soud. Tvrzení, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, je pak pro posouzení přípustnosti dovolání zcela irelevantní. [17] Ze shora řečeného je patrné, že dovolatelka ve vztahu k ostatním (výše neuvedeným) otázkám nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání (neuvádí, která z podmínek zakládajících přípustnost dovolání je podle ní splněna). V podrobnostech k této náležitosti dovolání srov. např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 2000/16, či usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 266/14, jakož i judikaturu Nejvyššího soudu citovanou např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 29 Cdo 179/2017, a dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. [18] V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejn