27 Cdo 3326/2024 – Nejvyšší soud

27 Cdo 3326/2024 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Mgr. Ing. Martina Housky, Ph.D., bytem v Praze 5, K Lužinám 772/1, PSČ 155 00, a b) Amykos management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 06851266, obou zastoupených Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti žalovanému M. J., zastoupenému Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 98/2020, o dovolání žalobkyně b) a společnosti Pegasus management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 06851452, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2024, č. j. 7 Cmo 218/2023-1851, takto: I. Dovolání společnosti Pegasus management s. r. o. se odmítá. II. Dovolání žalobkyně b) se zamítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, č. j. 41 Cm 98/2020-1644, zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o převodu podílu s žalobkyní b) a o určení obsahu této smlouvy (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalobci i žalovaný odvolání. Vrchní soud v Praze v průběhu odvolacího řízení v záhlaví označeným usnesením zamítl návrh žalobkyně b), aby do řízení na její místo vstoupila společnost Pegasus management s. r. o., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 06851452 (dříve „Stenhelos real estate s. r. o.“; dále též jen „společnost“). 3. Odvolací soud vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1/ Žalobkyně b) v odvolacím řízení navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila společnost, neboť část jmění týkající se sporu zahájeného žalobou v projednávané věci, včetně nároku na plnění požadované žalobou, přešla v důsledku přeměny na společnost. Společnost vyslovila se svým vstupem do řízení na místo dosavadní žalobkyně b) souhlas. 2/ Žalovaný s návrhem na vstup společnosti do řízení nesouhlasil, neboť návrh dle něj představuje zjevné zneužití práva. 3/ Podle účetní závěrky za rok 2022 tvoří majetek společnosti pouze „aktiva“ ve výši 203.000 Kč. 4/ Žalovanému byla rozsudkem soudu prvního stupně přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 231.698,06 Kč. Žalovaný podal proti rozsudku co do výroku o náhradě nákladů řízení odvolání s tím, že přiznaná náhrada má být podstatně vyšší. 5/ K přechodu části jmění na společnost došlo po vydání rozsudku soudu prvního stupně. 6/ V důsledku přeměny přešla na společnost vyčleněná část jmění žalobkyně b), která zahrnovala (mimo jiné) všechna „aktiva“ související se soudním sporem vedeným u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 98/2020, včetně sporů navazujících (odvolání, dovolání), další nároky na nahrazení projevu vůle z uplatněné opce, jakož i všechny případné budoucí závazky související s tímto sporem. Dále přešla na společnost část jmění, která zahrnovala aktiva a pasiva související se soudním sporem vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 80 Cm 158/2021 a navazujícími spory. 4. Na takto ustaveném skutkovém základě odvolací soud, cituje judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, dospěl k závěru, podle něhož cílem návrhu žalobkyně b) na procesní nástupnictví je zneužití procesní úpravy za účelem nedobytnosti případné pohledávky žalovaného na náhradu nákladu řízení. Odvolací soud přihlédl zejména k tomu, že k přeměně došlo po vydání zamítavého rozsudku soudu prvního stupně, jakož i k výši aktiv společnosti, která v případě neúspěchu žalobkyně b) v projednávané věci nebude schopna nahradit žalovanému náklady řízení. II. Dovolání a vyjádření k nim 5. Proti usnesení odvolacího soudu podaly žalobkyně b) a společnost (obsahově shodná) dovolání, jejichž přípustnost opírají o § 238a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), majíce za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 6. Dovolatelky vytýkají odvolacímu soudu, že se v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (odkazují potud na usnesení ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 18/2024) nezabýval tím, zda je v poměrech projednávané věci zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná. Neposuzoval-li odvolací soud tuto podmínku, jejíž naplnění je nezbytné pro nepřipuštění procesního nástupnictví dle § 107a o. s. ř., je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné. 7. Podle dovolatelek odvolací soud pochybil, nevzal-li do úvahy, že v řízení vystupují dva žalobci domáhající se téhož, neboť nemůže dojít k ohrožení případné pohledávky žalovaného na náhradu nákladů řízení za situace, kdy je zde další osoba zavázána k její náhradě [žalobce a)]. Nadto dalším rozhodujícím kritériem, které odvolací soud opomenul, jsou majetkové poměry dosavadní žalobkyně b) a jejich poměřování s majetkovými poměry společnosti. Jakkoliv může soud zkoumáním majetkových poměrů společnosti nabýt přesvědčení o ztížení dobytnosti pohledávky žalovaného, ve skutečnosti – při srovnání s poměry žalobkyně b) – může připuštěním procesního nástupnictví dojít k jejímu zlepšení. 8. Dovolatelky jsou rovněž přesvědčeny, že dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo porušeno jejich právo na zákonného soudce a na spravedlivý proces, neboť v projednávané věci neměl rozhodovat senát 7 Cmo Vrchního soudu v Praze, jemuž byla věc dle bodu 1.4 pravidel rozvrhu práce přidělena. Odvolací soud měl nesprávně za to, že projednávaná věc navazuje na řízení o předběžném opatření vedeném u něj pod sp. zn. 7 Cmo 22/2021; ve skutečnosti však byla žaloba podána na základě rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2020, č. j. 41 Nc 2002/2020-192, o nařízení předběžného opatření, jež bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, č. j. 6 Cmo 355/2020-397. Z toho vyplývá, že o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně má správně rozhodovat senát 6 Cmo, popř. jiný senát určený dle obecných „kolovacích“ pravidel (když senátu 6 Cmo byl na základě nezákonné změny rozvrhu práce zastaven nápad). 9. Konečně, dovolatelky navrhují, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení, neboť jsou závažně ohroženy na svých právech a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníků řízení. 10. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání dovozuje, že odvolací soud posoudil návrh žalobkyně b) na procesní nástupnictví jako zneužití procesního práva správně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání ve vztahu k žalobkyni b) zamítl jako nedůvodné a ve vztahu ke společnosti odmítl jako subjektivně nepřípustné. III. Důvodnost dovolání a) Dovolání společnosti 11. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 a § 218 písm. b) o. s. ř. – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. 12. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, 2000, pod číslem 7, ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 198/2003). 13. Dovolání společnosti proto Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř., odmítl jako podané neoprávněnou osobou. Ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. přiznává oprávnění podat dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jen účastníkům řízení, tj. subjektům vyjmenovaným v § 90 o. s. ř, tedy žalobci a žalovanému. Společnost však účastnicí řízení v projednávané věci není. Okolnost, z níž dovozuje své oprávnění podat dovolání, tj. přechod části jmění v důsledku přeměny, není v tomto směru právně významná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3157/2023). b) Dovolání žalobkyně b) 14. Dovolání žalobkyně b) je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); není však důvodné. IV. Důvodnost dovolání 15. Z ustálené judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu přijaté k výkladu § 107a o. s. ř. se podává, že: 1) Ve výjimečných případech může soud založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustano